Toto je Spinal Tap

Je dost zajímavé, že když se Petr Zelenka tímhle filmem inspiroval, tak v případě Mňágy ho dokonce dokázal překonat a v případě Roku ďábla ho zase dokázal viditelně vykrádat. Originál bych tedy řadil někam doprostřed, ale určitě mě to víc bavilo než naopak a to i přes to, že ze songů, které zde zazní, mě nějak zaujaly snad jen dva. Nebylo to teda úplně dokonalé a nemá to vychytané všechny mouchy, ale dobře jsem se bavil i tak, rychle mi to utíkalo, dobrých nápadů tu bylo dost a obecně mi je žánr mockumentary sympatický, když je dobře podán a to tady určitě je. Je to taková docela chytrá parodie, jaké už vlastně nevznikají, jen mi tedy je stále sympatičtější Zelenkova Mňága, kde byl tenhle styl využit na reálně existující kapele. Slabé 4* (07.05.2023)

(1001) Hehe, chtěla bych vidět Ozzyho, jak se na to dívá a myslí si, že to je skutečný dokument. Taky by mě zajímalo, jestli nápad o spontánním vzplanutí v hudebním mockumentary sebral Zelenka tady. Plus osudem bubeníků se prý Rowlingová inspirovala při prokletí postu učitele obrany proti černé magii, že nikdo z nich nevydrží ani rok. Ano, tento komentář vám z větší části přinášejí zajímavosti z IMDB, já osobně nemám moc co dodat. (27.04.2022)

Trefovanie sa do hudobného sveta vyšlo občas slušne. Hlasitosť, čierny obal, hľadanie pódia a podobne. Filmu, teda pardon rockumentu, však chýba vyššia kadencia vtipných momentov. Človek si ich musí vystáť ako frontu na vstupenky, ale potom stoja za to. Bohužiaľ skrz absenciu drog a sexu musím zraziť hodnotenie do suterénu. (30.12.2019)

"Stop wasting my time, You know what I want, You know what I need, Or maybe you don't"... Hudební skupinu Spinal Tap zná snad každý, stejně jako jejich geniální texty, které navždy změnily tvář rock´n´rollu. Pokud snad patříte mezi těch pár, kteří netuší o čem je řeč, sežeňte si tenhle dokument a na vše vám bude odpovězeno. (Nebo že by to celé bylo jinak? ;) 8/10 (27.10.2009)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)