Pri mne stoj!

Když jsem se poprvé dostal ke Kingově novele Tělo, od prvních řádků jsem si říkal, jak by stálo za to ji přepsat do scénáře. A když jsem se dobral k pasáži se psem na skládce, vzpomněl jsem si, že už to za mě dávno udělal někdo jiný a že jsem film už dokonce viděl a scéna, kdy Chopper pronásleduje Gordieho, přestože není nijak fatální a důsledky z ní naštěstí pro hrdiny nevyplynou, mě v dětských snech často strašila. Z úžasné předlohy naštěstí vznikl povedený a v silných scénách i překvapivě fascinující snímek, který pochopí všichni ti, ve kterých alespoň v koutku duše zůstala ta napůl melancholická a napůl rozverně veselá nálada kluků, kteří pomalu končí základku. I na krátkých prostřizích je navíc možné ukázat osudové pouto ke staršímu bratrovi a hlavně z celého filmu doslova září ona Kingova posmutnělá nálada, která se mi při četbě předlohy zdála tím nejtvrdším oříškem. Všechno ale mohlo dopadnout špatně nebýt skvělých dětských herců. Moralizování malých kluků je vždy ošidná záležitost, tady všechno rozsekl k dobru patnáctiletý River Phoenix, který mě přesvědčil o tom, že nebýt jeho tragické smrti, mohli Američané mít v současnosti hereckého génia. Třešničkou je pak Kiefer Sutherland, který původně víceméně rutinního záporáka Esa obdařil takovou aurou, že vám při jeho pohledu bude běhat mráz po zádech. Ve výsledku sice zůstává předloha nepokořena, ale film od ní dokázal přebrat to nejcennější - náladu, kterou vzbuzuje a která v divákovi dlouho zůstane. (16.03.2007)

Knihu jsem stále bohužel nečetl, ale přesto se nebojím prohlásit, že tenhle snímek je výbornou adaptací. Jsou v něm veškeré ingredience, které dělají tvorbu Stephena Kinga tak osobitou a význačnou - problematický vztah hrdinů s rodiči, ztráta někoho milovaného, Maine v padesátých letech minulého století, střet s fyzicky silnějším nepřítelem a dospívání dětských protagonistů během série symbolických událostí. Jednoduchý příběh je lemován putováním hrdinů za cílem, jehož naplnění postupně ustupuje dílčím situacím, rozhovorům a flashbackům, během nichž se z dětí stávají plnohodnotné charaktery a otázky ohledně smrti, náklonnosti a přátelství nabývají konkrétních významů. Tempo je sice občas hodně nijaké a záporné postavy přehnaně zlé (jako tradičně u Kinga), ale síla pohodového vyprávění a nesentimentálního sdělení vítězí, a když v závěru zazní nádherná píseň od Bena E. Kinga, má jeden chuť vzít spacák a vyrazit s kamarády na prosluněnou túru - jen místo mrtvoly bych hledal radši spící krásku nebo zatoulaný pivní soudek... (05.02.2019)

V roku 1982 vyšla kniha "Štyri ročné obdobia". Je to zbierka štyroch noviel, ktoré napísal americký spisovateľ Stephen King. Kniha obsahuje tieto tituly: Rita Hayworthová a vykúpenie z väznice Shawshank, Nadaný žiak, Telo, Dýchacia metóda. Snímok "Stoj pri mne" je filmovou adaptáciou novely "Telo". V roku 1986 ho spracoval režisér Rob Reiner. Striktne sa držal literárnej prelohy. Odviedol výbornú prácu. Natočil citlivý príbeh o detstve, priateľstve a nevinnosti. **** (19.03.2016)

Ze všech nehororových adaptací Kinga, které jsem doposud viděl (Shawshank, Nadaný žák, Zelená míle), je tato svou myšlenkou nejskromnější. Ač putování čtyř kluků nese odysseovské rysy, vypráví o „zboží“ tak prostém a přitom čím dál víc nedostatkovém jako přátelství. V tom filmu se nepřihodí nic moc a přesto úplně všechno. Na pár situacích jsou nádherně vykreslené povahy jednotlivých hrdinů, které toto poslední společné letní dobrodružství poznamená zcela nepředvídatelným způsobem. Nejde o typické klišé „z chlapců se stávají muži“ a „již nic nebude jako dřív“. King (své?) dětské dobrodružství konfrontuje s pohledem dospělého muže a jsou to právě věty typu „bavili jsme se dlouho; o věcech, které klukům připadají důležité, dokud nezjistí, že na světě jsou i holky“, které činí příběh unikátním a nadčasovým. Rob Reiner dobrodružný příběh, kterému nechybí úžasný spád, protkal nenápadnými symboly, jemným humorem i emotivními scénami, v nichž excelují dospěle hrající nedospělí herci. Stůj při mně ve mně zanechalo zvláštní pocity. Smutek? Radost? Štěstí? Něco mezi tím. Ty pocity nadále přetrvávají a jsem za ně rád. 90% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, anderson (02.04.2008)

Jedna z nejlepších a nejvěrnějších filmových adaptací Stephena Kinga. Povídka "Tělo" patří v jeho tvorbě snad mezi jediný klenot, který nepatří mezi horor. King touto povídkou dokazuje, že jeho představivost je nedostižná. Ač patří mezi jednoho z nejlepších a nejplodnějších hororových spisovatelů vůbec, jeho talent není omezen pouze na hororový žánr. King má neuvěřitelný cit pro vytváření rozmanitých lidských charakterů a dokonale dokáže zpracovávat jejich myšlenkové a emocionální pochody, postoje a vývoj jejich povahy. Tento film obsáhl ve scénách, atmosféře a hercích to, co King dokázal vytvořit pomocí slov. Snímek mohl být klidně i trochu delší, ale kdo povídku četl, tak ví. Nádherný film o bezstarostném dětství, přátelství, svobodě a nezapomenutelných zážitcích jednoho horkého léta. Úžasný výběr všech čtyř dětských herců, z nichž každý je ve své roli zcela přirozený a skvělý. Všichni dokonale zapadli do postav, které King vytvořil a když si povídku občas pročítám, vybavím si vždycky jejich tváře. River Phoenix v roli Chrise Chamberse je jedinečný. Dokázal do této role vnést jistou vážnost, upřímnost, rozvahu i zranitelnost. A takový byl možná i on sám... Zvláště u něj je v průběhu filmu vidět, jak dospíval. Ze začátku vypadá jako malý kluk a postupem času jakoby zvážněl a vypadal více jako dospělý. Jakoby se propojila jeho postava s ním samým... Dále exceluje mladý Kiefer Sutherland v jedné ze svých četných rolí mladistvých vůdců gangu a drsňáků. I já jsem zažila, po návratu z mnoha událostí, že město, a vůbec všechno, co jsem v tu chvíli viděla, mi připadalo neskutečně malé, oproti tomu, co jsem prožila. Jako kdybych všechno získala, a najednou mi to někdo vzal a už nikdy mi to nevrátí tak, jak to bylo poprvé. Dokonalý hudební soundtrack, atmosféra bezstarostného mládí a doby, která byla tak vzdálená této. Doby, kdy přátelství, dobrodružství a zážitky byly nade vše. Žádní lidi čumící do telefonů a líná, digitálně zakrnělá mládež zhýčkaná technickými vymoženostmi a materialismem, která má všechno a přitom si myslí, že potřebuje ještě víc. Žádní lidi, kteří se tak snaží lišit, aby nakonec všichni skončili v jednom stádu. Bolestný kontrast. Tento film ukazuje mnoho, vyjadřuje ještě víc a zanechává nesmazatelné. (21.01.2008)