Havel

Vyprázdněné figurky v tomhle pimprlovém divadélku zanechají ty nejzásadnější otázky skoro nedotknuté. Proč to s ním Olga tak dlouho vydržela? Proč právě tento roztomilý človíček uhranul tehdejší společnost? Do toho se mísí školácké metafory, které už ve scénáři museli působit jako ze Smoljakova Trháku. Pod Havlem se tak na výslechu drolí pevná půda pod nohami, což filmaři znázorní rozvrkanou židličku, která se v ten osudový okamžik pod ním zřítí. Trochu soudnosti, přátelé. (24.07.2020)

„Taky bych ti měl něco říct. Ty nejlíp víš, že v určitých, abych tak řekl soukromých záležitostech, nejsem tak úplně morálně pevný…“ - „A nemoh bys mi to jednou prostě neříct?“ - „Když já ti nechci lhát.“ Snahu o zlidštění a poukázání na fakt, že to byl krom jiného „taky jen chlap se slabostí pro ženy“ určitě beru, ale…když on mě ten film nechal docela chladným. Ne snad proto, že by byl natočen nějak odtažitě, ale neobsahuje (alespoň z mého pohledu) nějaké emoce, které by se mnou hnuly. Dvořák si svou předlohu zjevně pečlivě nastudoval, přesto je jeho ztvárnění tak nějak jalové. Což se dá říct o i většině dalších postav s čestnou výjimkou Hofmannova „Lanďáka“, který se vyřádil a jako na jediného mě bavilo se na něj koukat. Předchozí Horákova Domácí péče mě zaujala víc, měla navrch věci, které Havlovi chybí, což z něj dělá film veskrze průměrný, bez větších negativ, ovšem ani kladů. „My všichni jsme věděli, do čeho jdeme, a šli jsme do toho s tímto rizikem dobrovolně.“ - „Všichni…i všechny ty děti, které teď budou dlouhé roky bez rodičů?“ (28.02.2021)

Střízlivé vyobrazení, které Václava Havla nijak přehnaně neglorifikuje a zobrazuje ho jako ustrašeného obyčejného člověka, jenž má k dokonalosti skutečně daleko, ale přesto má v sobě jakýsi neobyčejně silný morální kompas, který ho vede dál. A tahle část filmu, i díky kvalitním hereckým výkonům, se mi líbila velmi, stejně jako těch pár uměleckých symbolických vsuvek (divadlo, žebřík) a humorných momentů. Stránka obsahová je už ale o dost horší. Celé je to sledováno s jakýmsi odstupem a scénář jen vyloženě zkratkovitě klouže po povrchu. Divák se nedozví nic moc konkrétního a dokážu si představit, že pokud si to pustí např. nějaký snaživý expat s touhou se dovzdělat, nebude vůbec tušit, která bije a nakonec si raději otevře wiki nebo pustí nějaký dokument. Rovněž tomu chybí, až na pár klíčových momentů, větší dravost a silnější emoce, což je zrovna ve spojitosti s tak velkou osobností, kterou Václav Havel bezpochyby byl, dost velká škoda. (26.01.2022)

Au au au ... Trochu jsem se obávala, aby to tvůrci nepřepískni a nestvořili nějaký heroický opus. Tak v tomto směru mohu být klidná, přepískni to přesně opačným směrem ... Vždycky tvrdím, že člověk žije sám svůj život pokud žije, po smrti se stává lidovou ústnou slovesností - buď hrdinou, pokud byl v oblibě nebo odpadem lidské společnosti, pokud v oblibě nebyl. Havel byl jaký byl, možná to nebyl žádný velký hrdina, ale taky to nebyl úplný posera. Když už nám ty životopisné filmy moc nejdou, což takhle točit dokumenty s citacemi z díla, s archivními záznamy a s výpovědí lidí, kteří dotyčného znali (ideálně z obou táborů). Nechci nic hodnotit ani rozebírat, prostě se to nepovedlo. (19.11.2022)

Přicházení. S pokorou, nerozhodností a strachem před prázdnou A4. Střetnutí banality a niternosti i na úrovni metafor, kterému lze s výjimkou závěru vyčíst emoční přešlapování nad tématem lidské slabosti a odvahy. Královské reggae Dvořák i Hofmann nekrotící živel jménem Lanďák v rámci možností precizní. Posledních pár minut a záběry u titulků pro mě znamenaly krutou připomínku současnosti, kdy ti dva orgáni na nejvyšších postech nehledají u morálky pevnost, ale dno.. (06.09.2021)