Havel

Nečetl jsem si předem žádné komentáře, ignoroval zdejší bouřlivou diskuzi a... prostě jsem si zašel do kina. A byl mile překvapen. Oni ožili na plátně! Havel se svojí ženou Olgou, panem Dubčekem a dalšími souputníky... přesně tak, jak je coby příslušník mladé generace narozen až pár let po rozdělení ČSFR znám z hodin dějepisu, z knížek, z dokumentů či jiných vyprávění. Říkám záměrně ožili, protože takový pocit jsem hned na začátku během prvních scén měl. Hlavní obsazený herec Viktor Dvořák se ve výsledné podobě na Havla nejen podobal, ale také ho ztvárnil velice hodnověrně, nad očekávání se povedlo, abych nevnímal ve filmu Geislerovou či Hofmanna, ale skutečně paní Olgu, Landovského a dalších, v jejichž společnosti tenhle emocemi naplněný náhled (nejen) do života disidentů v 70./80. letech zde probíhal. Ať už mám k Havlově osobě mírně rezervovaný vztah, chci tady hodnotit pouze svůj dojem z filmu. Oceňuji uvolněné civilní pojetí, Horákův film si nehraje na historický dokument, nestává se ani politickou propagandou, je to vlastně též vyprávění. Vyprávění o jedném umělci, který se rozhodl jít k velkému cíli se společenským posláním, přes těžké překážky, ale bojoval natolik, že se dočkal obdivu v mezinárodním měřítku. Vyprávění v útržcích, v nichž se tvůrci nebojí vždycky funkčně přepnout z velkých dějin na intimní drama. Vyprávění spíše tradiční, ale určitě působivé a s několika hezkými režijními nápady – mimo jiné s momenty, když se Havel i s jinými postavami během různých scén (soudní proces, výslech a pod.) ocitá nečekaně na jevišti, což ještě více podtrhuje, jaké jedno skutečné absurdní drama (ze života autora her tohoto druhu) právě sledujeme... z vůně hospodského piva a temného chládku žaláře až do prezidentské kanceláře, mohl by kdekdo poznamenat. Ale to už zase začíná jiná kapitola. Pokud jde o absenci páté hvězdičky, nemám k filmu žádné vážnější výhrady (možná mohl být i delší a rozvinout víc vztahovou linku mezi "Vaškem" a paní Olgou), jenom v záplavě dalších filmů kolem československých dějin, které nám za poslední roky vznikají jako na běžícím pásu, nevnímám Havla jako něco výjimečného či objevného. 75% (05.08.2020)

Viktor Dvořák mi byl nesympatický v První republice, ale asi to bylo postavou, kterou ztvárnil, a která mě neustále iritovala. V Havlovi exceluje úplně jiný herec. A nutno zdůraznit, že s delšími vlasy a vousy je to Václav Havel. Podoba je až neskutečná. Jeho výkon zaslouží uznání a pochvalu, bude zajímavé sledovat jeho souboj s Ivanem Trojanem. Mně se ale též velmi líbili Martin Hofmann a Aňa Geislerová, skvěle Dvořákovi sekundovali. Naopak se mi zdá, že se ztratila Bára Seidlová, její postava vůbec nevynikla, že by důraznější střih? Příběh asi nemá smysl příliš komentovat, proč si tvůrci vybrali dané období Havlova života, to je jejich svaté právo. Žádné situace či scény mě nijak nepřekvapily, nešokovaly ani nepobouřily. Pokud mám hodnotit čistě dojmy z dvou filmů jednoho režiséra, tak Domácí péče mě emocionálně zasáhla mnohem a mnohem více. (09.01.2021)

Vyprázdněné figurky v tomhle pimprlovém divadélku zanechají ty nejzásadnější otázky skoro nedotknuté. Proč to s ním Olga tak dlouho vydržela? Proč právě tento roztomilý človíček uhranul tehdejší společnost? Do toho se mísí školácké metafory, které už ve scénáři museli působit jako ze Smoljakova Trháku. Pod Havlem se tak na výslechu drolí pevná půda pod nohami, což filmaři znázorní rozvrkanou židličku, která se v ten osudový okamžik pod ním zřítí. Trochu soudnosti, přátelé. (24.07.2020)

„Taky bych ti měl něco říct. Ty nejlíp víš, že v určitých, abych tak řekl soukromých záležitostech, nejsem tak úplně morálně pevný…“ - „A nemoh bys mi to jednou prostě neříct?“ - „Když já ti nechci lhát.“ Snahu o zlidštění a poukázání na fakt, že to byl krom jiného „taky jen chlap se slabostí pro ženy“ určitě beru, ale…když on mě ten film nechal docela chladným. Ne snad proto, že by byl natočen nějak odtažitě, ale neobsahuje (alespoň z mého pohledu) nějaké emoce, které by se mnou hnuly. Dvořák si svou předlohu zjevně pečlivě nastudoval, přesto je jeho ztvárnění tak nějak jalové. Což se dá říct o i většině dalších postav s čestnou výjimkou Hofmannova „Lanďáka“, který se vyřádil a jako na jediného mě bavilo se na něj koukat. Předchozí Horákova Domácí péče mě zaujala víc, měla navrch věci, které Havlovi chybí, což z něj dělá film veskrze průměrný, bez větších negativ, ovšem ani kladů. „My všichni jsme věděli, do čeho jdeme, a šli jsme do toho s tímto rizikem dobrovolně.“ - „Všichni…i všechny ty děti, které teď budou dlouhé roky bez rodičů?“ (28.02.2021)

Nový film o Havlovi je především velmi efektivní zobrazení několika důležitých událostí v jeho životě. Má skvělé herce - především Havel má skvělého představitele a dost jsem si užíval i Landovského od Martina Hoffmana. Občas je film zkraktovitý. Rozhodně se nejedná o nějaký komplexní obraz Václava Havla, ale to mně nijak zvlášť nevadilo. Těžko říct, jestli tu máme vůbec tvůrce a možnosti natočit o Václavu Havlovi hraný film, který bude takový, jak by si ho mnozí kritici představovali (samozřejmě myslím ty normální, ne různé komunisty a nevzdělané blbečky), ale tenhle film beru především jako takový hezký pomník, který se bude hodit především mladším divákům, až se budou chtít něco dozvědět o Václavu Havlovi. (8/10) (08.08.2020)