Kým si so mnou

Taková škoda. Na film jsem se díval hlavně kvuli Britt Robertson "protože ji tajně miluju" a kvuli hudbě. Bohužel amíci jsou fakt podivnej národ a pro mě jako největšího ateistu na světě to bylo vážně utrpení. Nejhorší je, že se mi film nelíbil ani hudebně až na poslední píseň. Takže asi snaha dobrý, pro někoho jako já to fakt není. Na konci mě, ale potěšila Abigail Cowen :) (15.05.2022)

Co dvě minuty jsem film musela zastavovat, abych rozdýchala ten nebetyčně trapný patos. Dlouho jsem neviděla takhle neskutečně špatný kýč. Nechápu dokonce ani to, jak tady všichni vychvalují tu ukňouranou hudbu. Přitom mi nevadí (dobře napsané) klišovité romanťárny, ale tohle se fakt nedalo. Z té ... věci sálá, jak se snaží ždímat z lidí slzy a vůbec se jí to nedaří. Nemůžu uvěřit, že se na to někdo vydrží dívat bez cynického ušklíbání a nebo ho to dokonce rozbrečí. Moji averzi vůči vnucování víry skrze srdceryvné příběhy to ještě prohloubilo. A to jsem se fakt úpěnlivě snažila o opak - tedy o jakési pochopení. Well. Žel Bohu neúspěšně. (06.06.2020)

Umolousaná milostná romance. 1)  Snímek nabízí nudnou již stokrát viděnou podívanou._____ 2)  Ale songy se mi líbily._____ 3)  Rovněž pěkní chlapci 23letý Novozélanďan (otec ze Samoy, matka z Nového Zélandu) K. J. Apa (Jeremy) a 32letý Australan Nathan Parsons (Jean-Luc) stojí za zmínku. (13.12.2022)

Nevěřím v křesťanského Boha, asi proto mě vyprávěný příběh zrovna moc neoslovil. Kdo ví, třeba bych byla nadšená, kdybych měla víru. V průběhu filmu jsem sice párkrát slzu uronila, ale troufám si říct, že existují podstatně kvalitnější a méně kýčovité snímky o umírání na rakovinu, než je tento, což v hodnocení prostě musím zohlednit. Naproti tomu všudypřítomná hudba s náboženskou tematikou se mi docela zamlouvala. Tvorbu Jeremyho Campa jsem doteď vůbec neznala, ale klidně bych si od něj něco dalšího poslechla. (60%) (29.06.2022)

Začne to jako absolutní přehlídka nejrůznějších klišé, abychom mohli zhruba v polovině obrátit hlavu vzhůru a spoléhat na Boha. Protože v životě mladého brnkálisty, teda pardon, umělce s ukňouraným repertoárem, hraje důležitou roli. U jeho životní lásky, se kterou se na koncertě osudově střetne pohledem (ano, velký dav fanoušků není překážkou), zrovna tak. Přesto se toho o obou příliš nedozvíme. Chtějí žít s vírou, poznávat a milovat. I příběh plyne ve stylu „a pak se stalo tohle, a pak zase tamto.“ Ani když se od romantiky přesuneme k „umírajícímu“ dramatu, bodů moc nenaženeme. Bohužel ani chemie mezi ústředním párem moc nefunguje. S krutými diagnózami se v posledních letech nějak roztrhl pytel. Většinou s nimi ale pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. Tady to bohužel úplně neplatí. Zvládnout bezmála dvě hodiny bez cynického ušklíbání příliš nejde. 55% (24.02.2022)