Božena

Nikdo nevíme a ani se nedozvíme, jak to s Boženou Němcovou vlastně bylo. Jasně, můžeme si načíst, co je k dispozici, ale to nás stejně nepřenese do jejího života, její domácnosti, k psacímu stolu, do postele. Vždyť i to její datum narození je jedna velká neznámá. V této minisérii je Němcová vykreslena jako žena vytržená ze své doby, svéhlavá, drzá, chytrá, vášnivá ke svým milencům, chladná k dětem, názorově pokroková, feministka každým coulem. Živel, který boří stěny. První dva díly, ve kterých je popisována ta "mladší" Božena, jsem ji v lecčems chápala, možná ji trochu obdivovala, jak jde hlavou proti zdi, nebojí se a ta mladistvá drzost v podání Anny Kameníkové k ní pasovala jak hrnec na prdel. V dalších dvou dílech už to trochu pokulhávalo, protože jsem už v Boženině jednání mnohdy neviděla svobodu, ale sobeckost a lenost. Jenže ono těžko odsuzovat i tak, ať nad tím přemýšlím jak přemýšlím, nebyl to černobílý život. Můžu třeba napsat, že byla sobecká matka, která si bez uzardění zvala milence domů ke svým dětem, na to můžu napsat, že žít v jiné době, tak by ty děti nejspíš neměla, protože by mohla v takových důležitých otázkách volit, na to zase argumentovat tím, že to je sice hezký, ale situace byla taková, že ty děti tam chtě nechtě byly, tak to měla zohledňovat a... asi vám došlo, že to ve mně jen bouří myšlenkama. :D Na druhé straně (i když upozaděně) to bylo i o Františku Němci. Bouřlivákovi, který si vzal mladé drzé děvče v domnění, že si ji zkrotí a to, že se mu to zjevně nikdy nepodařilo, ho přes všechnu lásku k ní, frustrovalo. Navíc ho i literárně a společensky vysoko přerostla. A nebyla vděčná. Ani trochu a za nic. Jan Hájek byl v této roli tak skvělý, že i přes delší chvíle, kdy byl kdesi odvelen, si dokázal vzít plnou pozornost jakmile se opět objevil. A zejména v tom posledním díle, kdy se vrací, hodně zestárlý... to bylo prostě tak skvěle zahraný, že musím vážně smeknout klobouk. Scénáristky v nějakém rozhovoru uvedly, že tato minisérie tak trochu očišťuje Josefa Němce z toho, jak se o něm učíme ve školních osnovách. A asi jo. Ukazuje, že nebyl jen násilnické prase (přeháním? Já vám nevím.), ale že i on byl jen člověk z masa a kostí, který chtěl milovat, ale nevybral si k tomu tu správně tvárnou ženu. Posledních pár poznámek - Ano, sexu tam podle mě bylo zbytečně moc. Ano, literatury málo. Ano, výměnu herečky po dvou dílech taky jako mnozí nechápu. Ano, Babičku si přečtu. Fakt. Ano, jsem ráda, že to bylo natočeno i přes to, že to někdo může vidět jak příběh z pera Blesku, protože jde hlavně o to, PŘITÁHNOUT k postavě pozornost. Kdo si pak bude chtít vyhledat reálné informace, tak to udělá. A já myslím, že těch lidí bude hodně. A končím. Tohle je román skoro jako od Boženy. (25.01.2021)

Po Marii Terezii jsem doufala, že ČT zainvestuje do dalších podobných projektů a je to tady. Božena. Já byla s prvním dílem spokojená, rozhodně jsem se nenudila a bouřilo ve mně dost emocí. Protože ať už Bára, Ivana, Anna je to jedno, postavení žen v tehdejší společnosti bylo zoufalé (a to zdaleka ne v historii nejhorší) a nic negarantovalo ani to, když jste "dopadly líp" a vzaly ste si někoho, jako byl Josef - sekáš latinu, posloucháš, chováš se jak já chci, budeš se mít dobře, vzdoruješ, připomenu ti, komu patříš. A zastání nemáš u nikoho. Bára patřila k těm ženám, které odmítaly sklopit hlavu a i díky nim doba pro ženy pokročila. Anna Kameníková se dle mého zhostila své role skvěle, tu mladistvou drzost měla v očích a stejně tak dokázala obrátit a zahrát vyjukanou pannu o první noci. Pan Hájek jako Josef Němec taky skvělý. Pořád jsem přemítala, zda to s ním Bára (ve své době) vyhrála nebo ne, přeci jen to je právě on, kdo jí otevřel cestu ke knihám, k češtině, vydělal peníze, aby měli co do pusy, získala nějaké postavení ve společnosti. No po scéně na stole jsem v tom měla jasno. Nešlo o to, co bylo viděno, to nikdo neví, ale co představovala. Těším se na další díly a doufám, že pro mě budou stejně dobré. (04.01.2021)

,,Tvař se jak chceš. O všem tady rozhoduju já." Přiznávám, že druhý díl mě až tak nestrhl, nicméně pořád ve mně vzbouřil tolik emocí, až běda. :D Scéna, kdy žena prosí doktora,aby ji pomohl, protože po těžkém porodu nechce znovu otěhotnět, bojí se o život a on jí dobrácky řekne, že promluví s manželem. Protože rozhoduje on. Uf. Jasně že by bylo lehčí, kdyby Barbora byla žena, která by měla spíš blíž ke světici než k cizoložnici. Kdyby prostě psala poezii, pohádky a knihy o tom, jak se žije... třeba na Domažlicku. Tu šílenou potřebu lásky jsem pochopila až ve chvíli, kdy Nebeský odcházel. Anna Kameníková to zahrála tak skvěle, že se ve mně úplně všechno svíralo. Kdybyste konečně našli někoho, s kým jste protože chcete, líbáte ho, milujete se s ním ne proto, že on a společnost to od vás očekávají, ale protože zkrátka VY chcete, vzdali byste se toho snadno? Tohle prostě není jen o Boženě. Zajímavá je určitě i Josefova linka, jeho život, problémy... ale zkrátka ty Barbořiny ve mně rezonují daleko víc. No... a teď jsme všichni tuze zvědaví na Aňu Geislerovou. (11.01.2021)

Doteď si pamatuji, jak jsme se učili o Českém národním obrození a mě to vůbec nebavilo, prostě zástup divných jmen nějakých staříků, kteří se dohadovali, zda se bude kapesníku říkat čistonosoplena. O to víc mě to (byť velmi velmi náznakově a zkratkovitě) zaujalo tady. Josef a Božena jsou zde velkou čát děje od sebe. Nemají si moc co vyčítat, podvádějí se navzájem, píšou si dopisy, které chodí pozdě i kdyby neměli zpoždění a když už se vidí, dají pořádně zabrat posteli. Život Josefa v Uhrách je drsný, ale on je drsný chlapík, takže to asi bere sportovně. Život Boženy v Praze je... no možná tady poprvé jsem si řekla, že je vážně blbá. Ne proto, co zvedá ze židle velkou část sledujících - totiž že si užívala s milenci - ale kvůli scéně s cukrem, ve které byla ukázaná velká nešetrnost v domácnosti a sobeckost. Protože Božena nebyla blbá, to víme všichni, sama si toho byla dost dobře vědoma. A to že bylo šetření a uvědomění si hodnoty věcí nad její síly... to bych chápala v těch sedmnácti, kdy měla nově domácnost, učila se, teprve přicházely děti, ale teď? Co se týče proměny hlavní představitelky. Já asi nemám Ani Geislerové co vyčíst, scéna smrti Hynka... koulely se mi z očí slzy jako hrachy. Ale stejně tu záměnu moc nechápu. A zvlášť s tím flashbackem do minulosti s Antonií Reissovou to pro mě mělo i dost komický rozměr. První dva díly mě bavily víc. Ale myslím si, že to bylo i tím, že tady se do toho malýho prostoru muselo vtěsnat TOLIK věcí, až to na mě najednou působí strašně povrchně. (18.01.2021)

Po Boženě zůstává trochu hořká pachuť. Jako člověk se dá pochopit v mnoha věcech, avšak tento poslední díl ji vykreslil krutě sobecky a s jistou dávkou schizofrenie. Po smrti Hynka se rozhodla žít naplno, protože jí prý ukázala, jak málo času tady všichni máme a nevíme dne ani hodiny. Škoda, že si spíš neuvědomila, že i její zbývající děti tu nemusí být navždy a namísto lásky před ně postavila hradbu chladu a udělala z nich bytosti, zoufale toužící po matčině lásce a pochvale. Z dcery si udělala prakticky služku, kterou si sice jako pečovatelku pak vzala do chudobince, ale do placenýho pokojíčku v Litomyšli už si ji neprosadila (natož tam s ní jít mnohem dřív) a namísto toho ji nechala doma s násilnickým alkoholikem. Já vám nevím, uronili jste na závěr slzu? Nechalo mě to celé tak nějak beze smutku, možná jen za ty, které za sebou nechala. Z posledního dílu jsem měla pocit, že si tu svoji svobodu v posledních letech vykládala až moc po svém a na velký úkor druhých. I pro svoje děti chtěla především (vlastně to vypadalo, že JEN) vzdělání - ale pozor, jen to podle jejích představ. To je přece to nejdůležitější, co jim ONA může dát, ale kdo to zaplatí, to už přece bylo jedno. Psát bude jen to, co ona chce - a za to se neplatí, nebo ne moc dobře. Když dostane peníze (o které předtím prosila), raději je rozdá cizím. Když dostane nabídku placené práce, je to zase upírání svobody a toho, co ona chce psát. Začarovaný kruh. A na závěr - excelentní Jan Hájek. To byl prostě herecký koncert. (25.01.2021)