Vojna a mier: Andrej Bolkonskij

První díl megalomanské adaptace Vojny a míru ukázal to, čeho jsem se obával. Že pokud se nepohybujeme na válečném poli, je život na aristokratickém dvoře v Rusku 19. století celkem pěkná nuda (proto jsem v četbě této čtyřdílné epopeje skončil v půlce druhého dílu) a z dnešního pohledu nezajímavá. Ovšem, jakmile se přesuneme na bojiště u Slavkova tak si Bondarčuk začne hrát s vojáčky a servíruje nám megalomanské záběry s tisícovkami komparsistů, a na to se kouká stále pěkně. Snad se to dalším dílem zlepší. (04.05.2009)

Snímku nemožno uprieť veľkoleposť, dokonca by som povedal megalomanstvo, niekedy aj zbytočné, ale nemôžem sa ubrániť tomu, že sa na tak dlhosiahlu stopáž toho udialo akosi málo. A to je pritom iba prvý film z celkovej tetralógie - neskutočné plytvanie filmárskeho materiálu. Hlavne interiérové scény a všemožné konverzácié sú spracované nudne, aj keď nie príliš zdĺhavo. Tiež tomu nepomáha záplava postáv a mien, v ktorých som sa len ťažko orientoval. Film preto pre mňa prakticky začína, až sa o slovo prihlásia davové scény v exteriéri a neskôr samotné vojnové scény, ktoré aj po rokoch budia dojem veľkoleposti a grandióznosti. Vytknúť sú im možné iba drobnosti, napriek tomu nestačia na plnohodnotný filmový zážitok. (07.01.2017)

Vojna a mier: Andrej Bolkonskij nám predstavuje akademicky nakrútený príbeh, kde je všetko tak dokonalé, až to nemusíte ustáť. Výprava je skutočne mohutná, vojnové pasáže monumentálne, ale akosi tomu chýba život. Že ide o adaptáciu knižného veľdiela nám dávajú poznať najmä vnútorné monológy. Tá prostredná časť venujúca sa "bitke troch císarov" ma skutočne bavila, problém celého tohto filmu ale vidím skôr v tom, že som si nedokázal k žiadnej postave vytvoriť akýkoľvek, či už pozitívny, alebo negatívny vzťah a tak prechod k akčnejšej časti som ivítal všetkými desiatimi. Nepopieram, že na veľkom plátne by som bol omnoho viac očarený a štyri hviezdy by boli samozrejmosťou. 70% (13.10.2019)

První část filmového románu je spíš vojna než mír. Fiasko bitvy u Slavkova a nebe, tak vysoké nebe, že je těžké věřit, že jsme si toho nikdy dřív nevšimli. Děj se točí ponejvíce kolem Andreje Bolkonského a jeho rodiny, moudré sestry Marji, (ne)milované manželky Lízy, "pruského krále" knížete Nikolaje, jeho přítele Pierra Bezuchova, který se po smrti svého otce stane hrabětem a letmého seznámení s mladinkou Natašou Rostovou. Vojna a mír je můj oblíbený film a navíc je to zfilmování jedné z mých nejoblíbenějších knih, přesto se budu snažit v dalším hodnocení být strohá a střízlivá, abych nevypotřebovala všechny superlativy, co jich jen znám. Kníže Andrej Bolkonský je dokonalý muž. Vzdělaný, statečný, charakterní, laskavý a krásný (podotýkám, že jako velmi pohledného ho popisuje Tolstoj, to nemůže nikdo přičítat mému přesvědčení, že jeho představitel byl jeden z nejpohlednějších mužů 20. a 21. století). Bitva u Slavkova je působivá, už jen to množství pochodujících komparzistů a pak pohled do toho vysokého nebe... Působivá je i scéna souboje, okouzlující bezradnost hraběte Bezuchova a ambivalentní pocity při pohledu na Dolochova (přiznávám, že přes lítost se přikláním spíš k tomu, že to byl hajzl a ta lítost patří jeho rodině). Ve vztahu k postavě hraběte Bezuchova považuji za nutné říct, že v tomto punktu se pan režisér nepřecenil. Lepšího Bezuchova si neumím představit. Laskavý, zmatený, vyrovnaný, bezradný, toužící po změně a najít pro svůj život nějaký směr, takový méďa s vlídným, klidným pohledem. Mladý hrabě Rostov je přesně takový floutek jako v knize. Člověk ho sice chápe a rozumí mu, ale žádné velké nadšení nebudí, stejně jako krásná Helén, hraběnka Bezuchová, která mně osobně připadala taková přestárlá. On je taky fakt, že ji hrála žena (mimochodem, opravdu manželka režiséra a představitele hraběte Bezuchova) o nejméně deset let starší, než měla podle knihy být. Ostatně, všichni herci, snad kromě Péti Rostova, jsou o 10-15 let starší, než jejich postavy, ale čert to vzal. (09.10.2010)

Považuji se za náročnějšího diváka, ale Vojnu a mír se mi úplně strávit nepodařilo. Výborné jsou bojové pasáže, kde napětí a strach vojáků ze smrti pocítí i divák za televizí. Ale zbytek je docela filozofování a to mě moc nesedlo. Místy mně to pojetím trochu připomínalo Stalkera, ale to bude asi jen můj osobní dojem. Takže když to shrnu, tak půl hodiny bojů je fakt zážitek, ale zbytek jen pro nejnáročnější. (14.06.2014)