Vojna a mier: Andrej Bolkonskij

Vojna a mier: Andrej Bolkonskij nám predstavuje akademicky nakrútený príbeh, kde je všetko tak dokonalé, až to nemusíte ustáť. Výprava je skutočne mohutná, vojnové pasáže monumentálne, ale akosi tomu chýba život. Že ide o adaptáciu knižného veľdiela nám dávajú poznať najmä vnútorné monológy. Tá prostredná časť venujúca sa "bitke troch císarov" ma skutočne bavila, problém celého tohto filmu ale vidím skôr v tom, že som si nedokázal k žiadnej postave vytvoriť akýkoľvek, či už pozitívny, alebo negatívny vzťah a tak prechod k akčnejšej časti som ivítal všetkými desiatimi. Nepopieram, že na veľkom plátne by som bol omnoho viac očarený a štyri hviezdy by boli samozrejmosťou. 70% (13.10.2019)

Teatrální literární stylizace Míru a  megalomanské obrazové orgie Vojny. S postavami se vcelku nedá sžívat, možná až v samotném závěru dostává Bezuchov i Bolkonskij lidštější tvář, a i když to bude spíš problém Tolstého grafomanského opus magnum, tak bych osobně přivítal přízemnější přístup. Válečná vřava opět obrazově dokonalá, byť Waterloo nabídlo ještě větší orgasmus. Bitva u Borodina je prý v dalších částech mnohem epičtější než tady ta naše u Slavkova, ale nevím, jestli se k ní prokoušu. Druhá část, ta mírová, mne vcelku děsí, a to i přes Natašu. Uvidíme, zde trochu alibistická trojka. (22.10.2022)

Viděl kdysi jako kluk, když to šlo v televizi, a neměl z toho moc rozum. Teď si na to vzpomněla žena, původem ruská šlechtična :-), a přála si k Ježíšku DVD. Po těch letech příjemné překvapení – oni ti Rusové tenkrát ty velkofilmy dělali úplně jinak! Nejvíc mě na tom dostává, jak se tady vyobrazuje monumentální kus historie, používají se k tomu bombastické prostředky, sledujeme milión postav, ale většina filmu je navzdory tomu všemu subjektivní až intimní, často s polohalucinogenním účinkem. A to já rád. A ještě mě s přihlédnutím k době vzniku šokovalo, jak málo je v tom ideologie, v prvních dvou dílech vlastně žádná. (08.02.2010)

Žádný zázrak se vskutku nekoná, nicméně scénky působí na svoji dobu vskutku megalománsky. Film nás navíc seznamuje s tím, jak kdysi probíhala zábava. Tamějším lidem rozhodně nečinilo problém exnout flašku rumu v čerstvě vyraženém okně, či se opít s medvědem. Tolstého jsem nečetl, ale že by mě tento film k četbě navnadil, to nelze říct ani náhodou. Bitvy jsou docela fajn, ale smrdí málem. Moc se mi tedy nezamlouvalo, takové to simulování vojáků, které bezdůvodně popadaly záchvaty. Spíše je u bitev nutné ocenit celkové provedení a šikovnost všech krejčích. Film doprovází vhodná hudba. A moc pěkné jsou i filosofické úvahy, které doplňují film. Celkově film hodnotím někde u spodní hranice 3*. (17.12.2012)

Bondarčuk je známy ako jeden z uprednostňovaných režisérov z čias Sovietskeho zväzu, pri ktorom režiséri ako Tarkovskij nedostávali toľko priestoru a pochopenia. Bondarčuk totiž točil megalomanské filmy, divácke, no poetika a práca s kamerou, či prostredím boli u neho vynikajúce. Som mierne ovplyvnený jeho neskorším filmom Waterloo, s ktorým sa tunajšie boje, najmä bitka u Slavkova ani nedajú porovnať. Ak to porovnám napríklad s nedávnym filmom Alexander Veľký, či filmom 300 alebo mnohými zobrazujúcimi prvú, či druhú svetovú vojnu, tak to bolo majestátne, veď už len ten obrovský počet komparzistov zohral svoju úlohu, ale nebolo to nejak extra pôsobivé. Na filme mi vadili zmeny deja a prostredia, ktoré akoby spolu nesúviseli a preto som si film nevedel užiť. Avšak to, že sa jedná o pôsobivé čudesné, no najmä ruské dielo, sa nedá poprieť, tú ich nepredvídateľnosť, záhadnosť tam je cítiť, škoda že tam nebolo viac tých zamyslení nad životom, tie ktoré tam boli, boli totiž pôsobivé. 09.06.2013 - Musím sa opraviť, tentokrát som si pozrel znovu niektoré pasáže a musím uznať, že to spolu dobre súvisí, tá menej pôsobivá bitka sa však dá chápať viac filozoficky, pretože toto dielo jej má dosť. Je dlhé, no treba si skúsiť to dielo užívať a vžiť sa doň ho, je to kvalita. (07.06.2013)