Hrana zlomu

[FEBIOFEST] Tvůrci mluvili, že půjde o netradiční film, což jsem ten den v Česku slyšel už jednou a obojí byla docela pravda. Akorát zde vidíme vskutku syrový deprimující thriller, ze kterého vám může být opravdu až fyzicky špatně a je na tom vidět, že Křižka je vskutku talentovaný a nově nalezený umělec, který určitě bude mít, co nabídnout. Zřejmě bych určitý háček viděl v obsesi na takovéto filmy, kterým úplně neholduji, ale jsem rád, že není nutno vidět nějaké ty samé koncepční české filmy a můžeme vidět něco nového. Příběh je roztříštěný jako Pulp Fiction, akorát trochu po svém, což se zdá být lehce chaotické, ale dokážeme se v tom docela v pohodě najít. Kde už bych viděl určitý problém, že samotné finále nemusí dávat s úmyslem postav nějaký jasný smysl, což zase v celku zbytečně škodí. Nakonec bylo i zajímavé vidět Kozuba, který se snaží odprostit od komické škatulky, což mu jde snadno, protože je skvělý herec, ale dost lidí, kteří na tuto změnu nejsou připraveni mohou být dost šokováni. Film je to drsný, který si ovšem ne vždy libuje v explicitním násilí, což beru, každopádně nejde přímo o můj šálek kávy. Křižku bych strašně rád viděl v lehce umírněnějším filmu. Ale jsem rád, že český film jde někam jinam. (21.09.2021)

úplné nadšení ze sice z Hrany zlomu nedostavilo, nicméně je fakt, že na lokální poměry jde o odvážný a poměrně originální kousek, kterých se u nás moc netočí (rozuměj netočí se vůbec). Chvilku mi sice trvalo, než mi došlo, že styl vyprávění není zrovna lineární, takže zkraje sem byl docela zmaten, ale bohatě mi to vynahrazovala nepříjemná psycho atmosféra ve stylu hollywoodských vidláckých hororů ala Texaský masakr a další. Kozub je jako česká vesnická obdoba Normana Batese velmi dobrý a jen dokazuje, že je docela škoda, že se teď utápí v pitvořících komediích a rolích šišlajících a šilhajících idiotů...silné tři...70% (01.05.2023)

(6,5/10). Emil Křižka je neskutečně originální režisér a vždycky rád podpořím takové tvůrce. Hrana zlomu rozhodně není horor jako každý jiný. Nazval bych jej takovým českým Majákem. Sledujeme beze slov kompozici hrůzných a místy až šílených záběrů, které tvoří děsivě uhrančivou kompozici. Hrozně se mi líbil způsob střihu a práce s vyprávěním příběhu. Nahodilé, ale promyšlené odkrývání detailů je krásný způsob, jak si divák může sám krásně dosazovat střípky do této prapodivné skládačky. Postavy místy až karikatury byly sice povrchově prokreslené, ale stejně se dostaly divákovi hluboko pod kůži. Ještě ucelenější nepříjemný pocit ve vás vyvolá hra zvuku a hudby, která je asi to nejlepší na celém filmu. Štepán Kozub mě jenom ujistil v tom, že je to nesmírně šikovný klučina, který si vybírá zajímavé projekty. Chvíli jsem měl problém zvyknout si na jeho vážnější podání, ale po pár minutách už to šlo samo. Hrana zlomu je spíš artové dílo, které ocení náročnější diváci. (26.02.2022)

[vzpomínky na LFŠ] Chvályhodný pokus zkusit tady něco, co tu nemá skoro žádnou tradici a o co se tu doposud pokoušel na nějaké úrovni akorát Roman Vojkůvka, od jehož posledního filmu je to bohužel již více než deset let. Je to více proof-of-concept než plnohodnotný film a nejvíc mě na něm zaujalo, jak se z pro mě nepochopitelnýho důvodu vyhýbá lokálnímu zasazení jakkoli očividně vychází z tradice hixplotací a české prostředí pro takový žánr má rozhodně mnoho zajímavých kulis. (03.08.2022)

Máme tady další nesmělý pokus o natočení českého thrilleru. Většinu času se tam nemluví, což se ukázalo je chytrý tah, protože Křižka toho z pozice bývalého grafika stejně mnoho nevymyslí. Skoky v dějové linii jsou zřejmě na efekt, násilí je spíše k smíchu a motivace postav neexistují. Jedna za snahu a druhá za Gajdošíkovou. (07.05.2023)