Bratia

Kontrovérzní historie okolo bratří Mašinů, kteří byli komunistickým režimem zaškatulkovány za sprosté vrahy, nepatří ke kapitolám, které bych zatím ještě někdy stihl probrat v dějepisu (:D). Takže vlastně cením podobnou rekonstrukci udalostí, která může být určitě pro mladou generaci přínosem a potěšit i fandy historických filmů. Nejen Vilhemová, ale ani pánové Hess ani Nedbal mě nějak extra neberou (moc hezouni pro mé frustrované já.:D). Ale je docela sranda, jak vážně vypadají jako bráchové a předvedli vcelku důstojné výkony v rolích, které se s nim odteď ještě chvilku potáhnou (takže teď už si u Nedbala nevybavím hlavně jenom Vánoční příběh a Krakonoše z konce minulého roku.:D). Řemeslná stránka je zdařilá a při přestřelkách, nahánečkách a honičkách bezvadně duněl zvuk po celém kině. Za emoce mě tady vzaly ale hlavně  třeba scény s hraním na piana nebo výslechy rodiny. Celkově rodinná linka tady pro mě měla největší potenciál. Vše okolo samotných bratrů na mě možná  naopak působilo trochu odtažitě a nepíšu to úplně rád. Notabene, když je ten jejich příběh plný štěstí tak vděčný. I tak si myslím, že oskarové ambice zůstanou nenaplněny. Stejně jako mé ambice nad čtvrtou hvězdu. Je to v pořádku udělané, ale asi mi tam něco chybělo a nedokážu přesně říct, co.  Ale možná změním názor, až někdy uvidím podruhé. (31.10.2023)

RECENZE: Bratři ctí řemeslo. Názor jim však až úzkostlivě chybí - Českokrumlovský deník Marná sláva. Ani očekávaní Bratři nevynášejí jednoznačný verdikt nad věčným národním sporem ohledně činnosti skupiny bratrů Mašínů. Vlastně nevynášejí vůbec nic. Film sám je totiž překvapivě plochý, doslova bez tváře. Přitom kontroverzní látka by si o pevné stanovisko říkala až běda. Tomáš Mašín se ji přesto rozhodl natočit bez soudů, bez ozvláštňujícího klíče, rádoby nezúčastněně. Není tedy divu, že psaním scénáře pověřil Marka Epsteina, jehož díla silný autorský pohled postrádají téměř vždy (Šarlatán), a raději se spokojil s jalovou cestou „od všeho trochu.“ Kupříkladu JFK vynikal intenzivním přesvědčením Olivera Stonea, že Kennedy byl zavražděn z iniciativy nejvyšších pater americké politiky. Forman zase nalezl v příběhu Larryho Flynta strhující anabázi boje za svobodu projevu. A jak praví sám Stone: „Film znamená hledisko. Zbytek jsou dekorace.“ A co filmoví Bratři? Jsou prezentováni jako hrdinové, nebo vrazi? Ani jedno. Spíš jako věční „páni kluci“ se zbraní v ruce. To stvrzuje i obsazení Oskara Hese a Jana Nedbala do hlavních rolí Josefa a Ctirada Mašínových. Ne že by snad Hes s Nedbalem postrádali charisma, přesvědčiví jsou, ale scénář jim nepřináší prostor pro hlubší vývoj. Jsou to prostě chlapečci, kteří se rozhodnou vzít situaci do svých rukou. Sic odvážně a s mladickou dychtivostí, nicméně bez rozvahy nad tím, jaké důsledky to pro ně a jejich rodinu bude mít. Z obsazení vyniká ještě neselhávající Tatiana Dyková v roli Zdeny Mašínové. Jiskru vyzařuje pohříchu jen Stefan Konarske v roli tajemného pomocníka StB, jenž kolem skupiny zprvu pouze podezřele čmuchá, ovšem s postupem času, a s přibývajícím počtem mrtvých, začíná utahovat smyčku. Ve výsledku však Bratři nejsou nutně nezdarem. Je to film, který neurazí a navzdory závažnosti skutečných událostí slibuje oddechovou podívanou. Mašín vykazuje zručnost a cit pro řemeslo, jež umí špičkově využít pro konkrétní účinek. Některé momenty, jako noční vlakový přestup, jsou vyloženě drásavé. S napětím zachází režisér vůbec obratně. Někdy snad až moc (např. zcela prázdné napínání při pasové kontrole). Kde míra sugesce přechází v nevkus, je závěr, kdy znovu zaznívají památná slova generála Josefa Mašína o nutnosti svobody. Tvůrci jako by si dopisem vypomáhali ke zdůraznění a podložení unylých tezí, jejichž význam všichni diváci pochopí i bez toho, aniž by ve scénáři musely nutně stát repliky typu „Ozbrojenej odpor je to jediný, co na ty svině platí.“ (08.11.2023)

Tímto filmem jsem doufal, že mi bude jednoznačně vysvětleno, proč bratři Mašínovi založili odbojovou organizaci a konali to, co konali až do jejich útěku na západ. Problém ale je, že první polovina filmu je podle mě dost zmatečná. Důvody vzniku odbojové skupiny pro mě nejsou natolik platné, aby je neměl po druhé světové válce s příchodem komunistů i zbytek národa, který se komunistům v tu chvíli nehodil. Celkově jsem v tom musel hledat hromadu souvislostí, než abych vše na první dobrou pochopil. Druhá polovina už je spíš takový survival thriller, který ale má pro změnu super atmosféru. Ve výsledku ale spíše zklamání, hlavně tedy po scénáristické stránce. Čekal jsem od toho větší vyjasnění jednotlivých souvislostí a snahu přesvědčit diváka, že Mašínové nejsou vrazi (nejsem ani pro jeden názor), což se reálně podle mě úplně nestalo. (15.04.2024)

Jako bychom nebyli schopni se jako národ s odkazem bratří Mašínů jakkoli vyrovnat. Úplně to nezvládl ani jejich vzdálený příbuzný Tomáš Mašín, který nicméně zaslouží kredit za to, že se do podobného projektu pustil a pokusil se o komplexní zachycení jejich příběhu. Bohužel mu v tom nepomohl scénář, který je hodně povrchní, s motivací postav pracuje dost ledabyle a předpokládá, že divák zná základní data a postavy, což není úplně šťastné, protože zejména odkaz otce obou Mašínů měl na jejich rozhodování zásadní vliv, což z filmu nikterak nevyplyne. Za nejproblematičtější ale můžeme považovat to, že ty nejkontroverznější momenty celého útěku jsou zmíněny jen tak mimochodem výpovědí svědkyně, respektive zobrazením zkrvaveného nože a tvůrci kolem nich našlapují po špičkách, jako by nechtěli "pošlapat" pozitivnější vykreslení bratrů. Technicky pak není moc co vytknout, protože snímek má tempo, určitou dynamiku, funguje v něm i dobová atmosféra a příliš znát není ani poměrně štědrá stopáž. Trochu horší pak je absence napětí v samotném závěru, který se mění na survival thriller, který ale není dotažený a věci se v něm dějí až moc překotně. Oskar Hes a Jan Nedbal jsou v hlavních rolích velmi dobří, a i když jsou limitováni scénářem, dokázali do svých postav vtělit určitou osobitost a odbojnost, zdaleka nejlepší je však Tatiana Dyková, jejíž charakter je jako jediný hlouběji propracovaný a dodává trochu neživotnému celku lidský rozměr a nějaké emoce. O ostatních pak nemá smysl moc mluvit, protože ti už jsou tu moc málo na to, aby stihli předvést něco zásadního. Bratři určitě nejsou zbytečným filmem a jako základní vhled do jedné odbojové akce svou úlohu splní, na druhou stranu od nich většina diváků očekávala asi něco trochu jiného, možná drsnějšího, možná kontroverznějšího, což se ale nestalo. Výsledek je tak nic proti ničemu a rozhodně náhled na Mašínovy nikomu nezmění. 60 % (25.02.2024)