Réžia:
Bernardo BertolucciKamera:
Vittorio StoraroHrajú:
John Lone, Joan Chen, Peter O'Toole, Victor Wong, Rjúiči Sakamoto, Ric Young, Vivian Wu, Cary-Hiroyuki Tagawa, Hideo Takamacu, Kaige Chen, Dennis Dun, Henry O (viac)Obsahy(1)
Ve svých třech letech se stal císařem poloviny lidstva. Byl to poslední čínský císař. Za pomoci svého skotského učitele (Peter O'Toole) poznal nutnost rychlých reforem ve své říši. Bylo už pozdě. V roce 1924 byl vyhnán z bran "Zakázaného města", pak přišla II.světová válka s Japonskou okupací a po ní rudý komunistický režim se svou kulturní revolucí. Na sklonku svého života si mohl koupit vstupenku do císařského paláce, aby mohl spatřit "Dračí trůn". Musel zaplatit za to, aby mohl vidět svou vlastní "židli". Jeden z nejslavnějších filmů všech dob. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (177)
Velkolepé dobové drama mapující více něž půlstoletí v historii Číny. Od konce císařství přes všechny mocenské změny až do pevné vlády komunistické strany skrze život velmi zajímavé postavy čínských ději. Hlavním hrdinou je Pu-Yi poslední císař, který byl korunován ve třech letech a jeho životní pouť byla hodně pozoruhodná. Od císaře, přes jednu z prvních čínských ''celebrit'', loutku v japonských rukách až po vězně komunistického režimu a následně zahradníka. Velice zajímavé. Není zde totiž vidět pouze život hlavního hrdiny, ale také mocenské a společenské změny, který v tomto turbolentním období probíhaly. Bohužel je to velmi těžkopádné, dlouhé a ne všechny etapy tolik zajímavé. Takovéto filmy už se dnes tolik netočí, velkolepá dobová ukázka Číny 20. století. Pokud Vás toto zajímá, tak je to trefa do černého. ()
Suchá politická fakta a formální okázalost na úkor emocionálnosti příběhu. Přesně tak, jak jsem čekal. Některé části filmu jsou nepopiratelně dojemné ( především ten závěr ), ale celkově nemůžu říci, že by mě tenhle film chytl za srdce. Přesně tak, jak jsem čekal - 70%. V Indočíně se s podobným problémem vypořádali tvůrci lépe. Navíc příšerný televizní ořez mě otravoval po celý film. ()
Velkolepá devítioscarová podívaná, která svojí vizuální stránkou uchvacuje. Životní příběh posledního vládnoucího potomka čínských císařů, od jeho korunovace ve věku tří let až po jeho skon coby obyčejný zahradník za komunistického režimu. Bertolucci uchvacuje zejména velkolepou výpravou a opulentní barvitou podívanou při scénách ze Zakázeného města, plných nádherných kostýmů. Měl jsem to štěstí vidět to v kině, na TV obrazovce to už zdaleka není ono a výsledný dojem je oproti kinu sotva poloviční. Bertolucci tu jasně prokázal, že je mistr nákladných výpravných velkofilmů a svoje zkušenosti pak bohatě zúročil v dalším kostýmním spektáklu Malý Buddha. A jen tak pro zajímavost - Bertolucci byl úplně první filmař jiné, než čínské národnosti, kterému bylo dovoleno natáčet v Zakázaném městě. ()
Nesporně zajímavý film, ale nejsem si jista, zda musel trvat téměř tři hodiny. Chudák poslední císař Číny si neužil ani kousek dětství, vládnout vlastně vůbec nestihl, Japonci si z něj udělali loutku, pak prošel kriminálem a stal se zahradníkem. Poselství o tom, že být panovník (byť osvícený), není vlastně žádný med, mohlo být předáno diváctvu za hodinu a půl. Jenže autoři se chtěli zavděčit Hollywoodu a tak spáchali velkolepé historické drama jako kostýmní podívanou s mnoha davovými scénami. ()
Poslední císař mě naprosto nadchnul, tak překrásný film si oněch devět Oscarů poprávu zaslouží. Vyprávění o muži, který byl od třech let vězněm své vlastní země, její kultury, tradic i přeměn a odvrhnutí těchto tradic. Člověk, který sice mohl všechno, ale reálně nic. Člověk vláčený jako loutka svými komořími, japonskými "přáteli" i komunisty. Narodil se jako císař a zemřel jako zahradník...Je dobře, že Bernardo Bertolucci natočil o pohnutém osudu čínského císaře Pchu-jina tento vynikající film, který vás nutí zamyslet se a přitom vás ještě nechá nahlédnout do nádherných exteriérů Zakázaného města. ()
Galéria (73)
Fotka © Columbia Pictures
Reklama