Posledný cisár

Neveselý spektákel o živote večne uväzneného posledného čínskeho cisára. Od detstva mu vsugerovávali, že môže všetko. Takto nadobudnuté povýšenectvo a túžba vládnuť sa ale po niekoľkých dôrazných pribuchnutiach dverí slobody a poznania pred nosom všemocného vládcu zmenia na smutné uvedomenie si, že nezmôže fakticky nič. Ani naplnenie reálneho vládnutia v bábkovom štáte neprinesie očakávané plody. Zriedkavé okamihy šťastia a istá symbolika kontinuity zapôsobila na mňa tak, že som film nakoniec prijal s vnútorným zmierením a pokojom. Príbeh nabitý farbami a symbolmi je, okrem fascinujúcej vizuality v prvej polovici, zároveň úvahou o osude mocných v premenách času, zároveň všeobecným symbolickým vykreslením životnej cesty. Spracovanie si zaslúži veľké plátno kina. Veď ide o jedno z posledných nestupídnych spracovaní historickej témy v tak veľkoryso poňatom filme. (10.03.2005)

Úmorně dlouhá, emocionálně suchá a okázale naškrobená srágora, která si hraje na rádoby velkofilm, ale kromě technické zdatnosti nevlastní ani jednu z ostatních filmových atribut tak potřebných k uspokojení diváka. Tolik ocenění jde naprosto mimo mne a celkové halekání nad tímto filmem jde rovněž mimo mé chápání. Téma stojí za pozornost. Exteriéry jsou samy o sobě působivé, několik scén je zajímavých - ono kdyby nebylo ve tříhodinovém cajdáku alespoň několik zajímavých scén, bylo by to už opravdu velmi smutné - a nesmíme zapomenout na kvalitní herecký výkon dětského představitele císaře, který stál za zmínku. Zbytek je už ale sled obrázků s nulovým emocionálním dopadem. A přesně za to se dřív dávali Oscaři. A jakmile má film Oscary a další význačné ceny a začně se kolem něj halekat a dělat rozruch, snadno se hodnotí vysokým hodnocením, i když je to v jádru nudná sračka. (20.05.2008)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Podívaná, která uchvátí nejen vizuální stránkou, ale i neuvěřitelnou lidskostí vyprávění, scénáře a hereckých výkonů. Není vůbec těžké se vcítit do postavy člověka, který prožil takový život, jak je ve snímku ukázáno i přesto, že většina lidí se do žádné podobné situace nikdy v životě nedostala ani nedostane. Navíc celá technická a výtvarná stránka filmu je prostě fantastická - od kamery, přes střih, hudbu, kostýmy, dekorace, zvuk,... Tenhle snímek je prostě pastvou pro všechny smysly kromě hmatu :-) (23.04.2005)

Skvělý film, který ale z mého pohledu dost sráží, že se příliš soustřeďuje na zdlouhavé a z hlediska děje ne až tak důležité momenty. Naopak pomíjí či pouze letmo zmíní události v životě "posledního císaře", které by vydaly na další film. Na to jak je snímek herecky vděčný, tak toho představitelé zase až tolik nevyužívají. Ne, že by byli špatní. To ani náhodou, jen jsou všichni takoví bez jiskry. Nicméně snímek je to výborný i tak. (02.03.2005)