Réžia:
Evžen NěmecScenár:
Rudolf RážKamera:
Adolf NavaraHudba:
Václav ZahradníkHrajú:
Jaroslava Tvrzníková, Petr Kostka, Miroslav Zounar, Josef Langmiler, Alfred Strejček, Jana Švandová, Petra Kodýmová, Dana Homolová, Jitka SuchanováObsahy(1)
Tomanovi mají doma přesně rozdělené funkce a zdánlivý pořádek: žena Hanka dálkově studuje vysokou školu, Honza se stará o děti a domácnost. Přesto se jejich vztah hroutí. Dům, kde rodina bydlí, je na konci města. Zdá se vám to nepodstatné, že? Jenže pro rodinu Tomanových má tento fakt klíčový charakter. Hanka se kvůli škole pravidelně vrací domů pozdě a navíc se jí zdá, že ji někdo po cestě sleduje. Domů proto přichází vyděšená. Naléhá na Honzu, ať se přestěhují, jenže o tom Honza nechce ani slyšet. Své matce před její smrtí slíbil, že dům nikomu neprodá. Nakonec se to však ukáže jako jediné možné řešení, neboť v domácnosti zavládne vzájemná nevraživost, podezíravost a žárlivost. Honza si myslí, že Hanka má milence, a že proto přichází domů tak pozdě. Poté, co Hanka zjistí, že tím, kdo ji opravdu sledoval, byl její muž, odchází od něj. Jenže - jsou tu ještě děti a jejich dětská nerozumnost a nevinnost... Myslíte, že se manželům podaří udobřit se a znovu k sobě najít cestu? (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Ještě, že je Petr Kostka výborný herec, který při svém dobráckém obličeji dokáže zahrát i opilce a násilníka. Celá zápletka se totiž točí okolo toho, že muž by raději ženu v domácnosti, ale ona si chce zase plnit své studijní plány. Ovšem také má k tomu značně pochybné důvody. Vše to tak míří k jedinému, postupnému a konečnému rozpadu jejich manželství, v kterém evidentně již není žádné lásky a zbyla jen praktičnost. Jenže s despotou se žít nedá. Oba jsou tak trochu na vině, mě se chtělo chvílemi souhlasit s jednou stranou, chvílemi s druhou, přestože mužovo chování je neodpustitelné. Bohužel si oba berou děti jako rukojmí a nejvíce lituji těch. Nikdo s nimi nemluvil, nechránil je. Jenže film je tak nějak nedohraný. ()
Je faktem, že tahle televizní hra v obsahu i formou předčí většinu tehdejší (normalizační) tv i filmové tvorby, o té současné (dnes umělecky svobodné, že...) bohužel (?) ani nemluvě... Petr Kostka v roli žárlivého zakomplexovaného hajzla je opravdu skvělý a ne příliš známá Jaroslava Tvrzníková mu rovnocenně sekunduje. A tak k pěti hvězdičkám (v rámci ryze televizní tvorby) chybí jen ta špetka větší umělecké svobody, která by umožnila ději přece jen trošku větší spád a inscenace by se přitom i vyhnula nějakým těm (dobově nutným) >televizním< klišé, byť nejednoznačný konec nakonec zaslouží opravdu pochvalu... - - - P.S. Opravdu smutné je pak srovnání téhle téměř 30 let staré věci s dnešními čudláckými televizáčtinami s bez šťávy a talentu přehrávajícími celebřiťkami. ()
Patologičnost jednoho vztahu-nešťastného manželství, gradace napětí a vyvrcholení velkého problému dvou lidí, kteří se raději neměli potkat.! ()
Jako dítě jsem se u tohoto filmu hodně bála, Petr Kostka byl úžasný šmírák. Prožívala jsem každý nádech strachu společně s dětmi Tomanovými, které si zintezivňovaly pocit strachu pobytem ve sklepě. V dospělosti mě přešel strach, ale dusivá atmosféra ně mě stále dýchá. Klobouk dolů před režisérem Němcem, s minimalistickými televizními prostředky natočil něco, co má úroveň minimálně filmovou. Četné náznaky posunují pouhou televizní inscenace na úroveň filmu, režisér dokázal využít nevýhody televizního zpracování a udělat z nich klad. ()
Poněkud depresivní snímek rodinného dramatu, v němž si manželé vzájemně nevěří. ()
Pokus o rodinné drama zůstal pokusem. Ve studivém prostředí se strach z domu stojícího na samotě nepodařilo navodit. Příběh udržuje napětí jen množstvím náznaků, vztahy a příčiny jsou upozaděny. Herecky nevyrovnané - chvílemi nabíhá mráz, chvílemi to vypadá, že herci sami nepropracovanému scénáři nevěří. Příběh nemá hrdiny; oba manželé jsou poražení a dětí se musí divákovi zželet... Krátká minutáž inscenami škodí, takovéto téma zasloužilo delší rozvedení. Tvůrci dílu Jiná láska ze série Soukromé pasti se ale z chyb nepoučili a za tímto snímkem spíš zaostali; podobně použili motiv zvířete, kterým otec vydírá děti. ()
Takový menší manželský terror. Výborný zejména Petr Kostka.. napsal Rudolf Ráž, hudba Václav Zahradník ()
Zdařilé psychologické drama s tísnivou atmosférou, vyobrazení toho, co s manželstvím udělá žárlivost, lhaní, nedůvěra, alkohol, je mimořádně dobré.. Petr Kostka v nepříliš lichotivé roli opět výborný a Jaroslava Tvrzníková zajímavá i působivá.. Otevřený závěr nad uvařenou kávou pro dva mi padl do noty.. ()
.........také : niečo z detektívky a niečo z rodinnej krízy.....výsledok ani detektívka ani rodinná dráma.....malo sa vybrať čo sa vlastne ide točiť..... ()
Petr Kostka je jeden z mých oblíbených herců a musím říct, že zde předvedl svůj um. Bánlivě slabá zápletka se změní v zdařilé drama o muži, který věří tomu, že jeho žena je mu nevěrná a po večerech chodí za jiným. ()
Dost deprimující ale dobré. ()
Slusne psychologicke (nebo socialni?) tv drama. Lze doporucit. 3+ ()
Kostka jako žarlivej manžel zahral velmi solidně. ()
"Člověk musí něco chtít..." Ale já už tohle sterilní rodinné drama vidět nechci. ()
Ty dialogy tedy byly fakt ubohé. Celou inscenaci hádky a hysterie. Zbytečný „přídavek“ s vrahem. Prostě je to nekoukatelné. 201311020000/0000 ()
Průměrný film, který bohužel nemá jasný konec. Hodnocení: 50 % ()
Slušně propracované téma nedůvěry a zaseknutosti v manželství a problémů z ní vyplývajících. Inscenace - vztahovka, jakých se v té době točilo hodně, ale tato přesto nezapadla. Dovedu si představit ještě lepší atmosféru, kdyby partnerku Kostkovi hrála zkušenější herečka. ()
Velmi dobře a uvěřitelně zahrané. Trochu zapadlé a neprávem zvláště mezi současnými .... ()