Kým sa skončí leto

Nádherně nasnímaná realistická freska, která jde proti zajetým rodičovským a společenským konvencím. Snímek Babyteeth režisérky Shannon Murphy je psychedelickou poutí do nitra mladé duše, která za zvuků bravurního soundtracku utahuje šrouby v intenzivně prožívaném finále. A i když se Vám zpočátku může struktura vyprávění spolu s výstředními postavami lehce zajídat, vězte, že postupem času si k nim vypěstujete velmi křehký divácký vztah, který ve Vás bude rezonovat ještě hodně dlouho. Pokud tedy hledáte "feel good" snímek s nádechem neotřelé originality, jste zde opravdu správně. (15.07.2020)

Austrálčanka Eliza Scanlen mi bola známa už z úspešnej minisérie Sharp Objects, kde si zahrala mladšiu sestru Amy Adams. Babyteeth som si pozrela na odporúčanie kamarátky, ktorá si myslela, že sa mi to bude páčiť a asi 200x za posledné dva roky sa ma pýtala, či už som to videla! Typická festivalovka na jedno pozretie, námet vcelku neoriginálny, spracovanie priemerné, herecké výkony slušné. Tiež oceňujem hudbu a kameru a kladne hodnotím aj rozdelenie filmu na kapitoly. Filmov o prvej láske, kde jeden z dvojice je vážne chorý som už videla niekoľko a žiaden ma nezasiahol tak ako A Walk to Remember s Mandy Moore. Babyteeth je vlastne dosť depresívny snímok. Anna: "This is the worst possible parenting I can imagine." Dodatok: Už prešlo pár dní a nad filmom ešte stále premýšľam!!! Myslím si, že od distribútorov nebolo správne úplne zmeniť názov filmu, pretože práve tie mliečne zuby tu zohrávajú dôležitú rolu!!! Keď si to človek uvedomí, až to mrazí!!!! A potom tie šaty na maturitný ples...ale predovšetkým tie BABYTEETH. (26.04.2023)

Další z příspěvků do „umírajícího subžánru“. Uvědomělý mix romantiky a dramatu Hvězdy nám nepřály sice dál zabírá pomyslné první místo, ale mezi ostatními se už Babyteeth neztratí. Ať je to třebas hrdinčin nefunkční imunitní systém ve Všechno úplně všechno, choroba nedovolující vyjít na slunce v Půlnoční lásce, dva rozdílní lidé, které spojí osud, v Než jsem tě poznala, smrtelně nemocná Dakota Fanning v Teď a tady nebo humorem výrazně ostřejší 50/50. Holt s krutými diagnózami se v posledních letech roztrhl pytel. Většinou s nimi pomohly výtečné herecké výkony i solidně napsané dialogy. A platí to i tady. Také se totiž zaobíráme neveselými věcmi. Manželský pár se tu snaží dle svých zásad vychovávat dospívající dceru. Té ovšem do života vstoupí bezprostřední hošan, který je noční můrou všech rodičů: je bez domova, občas si něco zobne, výrazněji starší. Když ovšem vidí, jak dcera v mladíkově přítomnosti nachází novou životní sílu, udělají úkrok stranou. Uvědomují si totiž, že dcera tu brzy nebude. Ta se musí vypořádávat s fyzickými a psychickými následky nemoci, o které se vlastně skoro vůbec nemluví. Své prožitky a názory nám ale sdělí. A není jich málo. Tvůrci lpí na zdánlivě nepodstatných detailech, hrají si s barvami, volí delší záběry. Celovečerní debut mladé Australanky Elizy Scanlen stojí za pozornost, stejně jako výraz spolehlivého Bena Mendelsohna jednoho rána, který už „ví“. (08.03.2022)

Strašně pohodovej a milej film i když pomalu, ale jistě směřuje k neodvratnému závěru. Ta odlehčená atmosféra, spolu s místy typicky letní náladou vás naplní, aby vám potom připomněla, že život se opravdu nedá naplánovat. Tleskám skoro za všechny herce a hlavně za konec, který těch předchozích zhruba sto minut dokonale zakončil. Pro mě mnohem víc, než bych na začátku čekal. (04.08.2020)

Teprve když jsem se ocitl se všemi na pláži...v tom úžasném bezčasí, kdy je vše tak, jak má být, dobré i zlé, nekompromisně tvrdé i lidsky soucitné, kdy všichni přijímají svůj osud, své místo v tomto příběhu, mají jen to, co jim nabízí přítomnost, teprve tam jsem si uvědomil tu ohromnou sílu tohoto krásně odvyprávěného filmu o jednom pouličním ztracenci, ve kterém je víc lásky než si on sám dokáže připustit, o rodičích, kteří ztrácejí to nejdražší a nejsmysluplnější a hlavně o jedné nadějné houslistce, která ví, že již není naděje, promlouvá s těmi, kteří již v nic nedoufají, protože nejsou živí, mění paruky, užívá každou minutu, miluje a připravuje se na cestu bez návratu. Film plný kontrastů, jak to umí jen život sám, na jedné straně smrt, na té druhé nový život, bezvýchodnost střídá smíření, zaběhlé zvyky jsou náhle a nuceně nahrazeny něčím, co nelze ignorovat, co je nutné přijmout jako součást našeho života, i když to v našem nitru vyvolá jen bolest...ale i ta může být posilující, jsme nuceni k něčemu vyššímu, k něčemu, k čemu nás obyčejný, přesto fascinující, každodenní život nedovede, nejsme-li konfrontováni s jinou realitou, než na jakou jsme zvyklí...raději už dost, krasný film. [Filmový klub Citadela] (09.09.2020)