Laura

Vlajková loď temně stylizovaného žánru noir. Tahle černá detektivka (pozitivně laděný název - ženské jméno, přímo kontrastuje s atmosférou filmu) působí jinak než klasické adaptace Chandlerovek, ale detektiv Mark McPherson je stejný cynický typově vyhraněný macho jako filmové postavy ikony filmů noir Humphrey Bogarta... Najdeme tu všechny úhelné kameny vymezující tenhle žánr - věčné příšeří, temno, expresivní, skoro expresionistická, práce se světlem (což ještě více umocňuje černobílý filmový materiál), dobře promyšlenou mizanscénu, temnou náladu (točící se obvykle kolem zločinu...v Lauře se však nesetkáme přímo s příznakovým prohnilým světem plným korupce a bezcharakternosti - uvnitř policie i politiky...), tomu odpovídající počasí percipované jako objektivizovaný psychický stav hrdinů (obvykle tedy prší a je noc či doba někdy nad ránem, počasí které bolí a drásá...), vyhraněně mužský svět, zásadní dějové zvraty (ten v Lauře je tedy skutečně překvapivý a přijde již asi v polovině filmu...), panoptikum postav v různé fázi propletení s vyšetřovaným případem, s čistým štítem však obvykle nevychází nikdo (detektiv Mark McPherson zůstává ale překvapivě racionální a jeho hnací silou je cit k ženě...která je ale předmětem vyšetřování vraždy:-)), doslova posedlost až obsese prací a vyšetřováním, které zcela pohlcuje a zatlačuje do pozadí civilní život, náklonnost k tvrdému alkoholu, redukující se obvykle jen na whiskey, cynismus, drsný humor, ústřední ženská hrdinka coby femme fatale, vše příznakově zahaleno do nikotinového oparu a neodmyslitelná cigareta, která ještě tehdy nebyla politicky nekorektní... To vše pozorný divák objeví a pochopí, že tohle jsou kořeny žánrového stromu, na jehož větvích evoluce nechala vyrašit temné filmové květy, mezi nimiž můžeme hledat kupříkladu i takové kultovní dílo, jako Sedm Davida Finchera...ano, nyní jsme u kořenů... (27.10.2007)

Laura......s tim jménem přichází osudový myšlenky a s tim vzhledem ještě osudovější činy-ukázková práce toho, proč je noir tím, čím je a proč se v něm topí všichni, kdo maj rádi přechytračelý týpky s cigaretou u pusy a nekonvenčnim jednánim a na druhou stranu ženský, jejichž korzet by jste mohli sjet na lyžích(RD) a při tom podobnejch mnohdy ještě záludnějších vlastností než jsou ty těch nejciničtějších pomatenců zaslepených láskou k nim.. (20.08.2009)

Laura je prímovní variace na noir strunu. Tentokrát žádné hrátky se světly a stíny, ale detektiv McPherson kope míč do správné brány. Cynismus a suché hlášky z něho jen kapou a to je voda na můj divácký mlýn. Jestli se něčím Laura liší od jiných černých filmů, je to především kult ženské přitažlivosti, na němž je celý děj postavený. Jednotlivé charaktery se okolo Gene Tierneyové točí jako můry okolo lampy. A nejedna se při tom spálí. Je to logické, musím uznat, že i po sedmdesáti letech je to pořád kost. Preminger navíc režíruje dost chytře. Málokdo by si ve čtyřicátých lajzl zařadit v po první třetině filmu tak dlouhou retrospektivu. Režisér ale přesně věděl, co dělá a k čemu mu to bude. (30.05.2010)

Se mnou je potíž, že si nepamatuju jména, takže občas mívám u detektivek problémy. Tady jsem se naštěstí po chvilce tápání rychle chytnul. Líbilo se mi, že film nebyl noirový, lépe řečeno takový, co si pod tím pojmem představuju – temný, ponurý. První plus. Další obavu jsem měl z koncepce – nemám rád, když vím závěr dopředu, pak jen zbývá převyprávění příběhu z minulosti, abych se dostal tam, kde jsem. Nicméně tady to bylo podobně brilantně vymyšleno jako např. v It Happened Tomorrow. Děj příjemně začíná v přítomnosti, vrací se nenuceně do minulosti a opět plynule přejde k vyšetřování v současnosti. Další plus. Jako menší negativum bych viděl, že jsem někdy za polovinou občas ztrácel koncentraci – režisér si s námi hraje, nabízí nám a zavrhuje možné vrahy – dobrý tah, jen jsem si nebyl jist, jestli úplně myšlenkově stíhám (právě kvůli lehké nejasnosti v postavách). Závěr byl fajn, byť nijak zvláť velkolepý, přecejen těch variant bylo více, a tak si jednu vybral. Nejefektivnější moment si režisér vybral velkým zvratem o poznání dříve. Slušná detektivka. # [viděno: v noci, monitor, sluchátka] # příběh 8 | hudba 7 | humor 0 | akce 0 | napětí 3 | pustil bych si znovu 7 (15.08.2012)

Zcela po právu jeden ze základních pilířů "černého" žánru z období jeho klasické fáze. Pro každého fanouška by bylo smrtelným hříchem nevěnovat Lauřiným přednostem náležitou pozornost. Premingerova Laura se totiž honosí hned celou kolekcí superlativ a nezpochybnitelných kvalit - vyšperkovanými a břitkými dialogy, pozvolna gradujícím napětím a houstnoucí atmosférou, nečekanými dějovými zvraty, výtečně napsanými a obsazenými postavami, jednou z nejkrásnějších femme fatale, precizní režií a skvělou kamerou. Nezbytné je i dramatické nasvícení, akcentující vytáhlé stíny (a žaluzie) a konečně všudypřítomný opar z cigaretového kouře a deštěm zkrápěné ulice, tedy atributy, které jen umocňují nádherně snový charakter vyprávění. (04.04.2009)