Obliehanie

Toto vyznění italského neorealismu je víc než rozporuplné. Skvělá režie, podporovaná zdatnou kamerou a zdařilou hudbou i solidními hereckými výkony, ztroskotává na polotovarovém scénáři, který soupříběh dvou nenaplněných citů podává za cenu až neuvěřitelných výpadků v charakterové kresbě obou protagonistů. Podmanivé prostředí italské metropole je tak redukováno na pouhou kulisu stejně jako tajemný historický dům v jedné z odlehlejších uliček centra i klíčové, jinak dobře a nápaditě realizované scény, jichž má SPOUTANÁ hned několik. Celkový dojem až příliš připomíná puklý zvon; stejně "cinklý" zůstává i následný divácký dojem a zážitek. (09.12.2008)

Začátky jsou vždycky těžké a své o tom ví i Thandie Newton. Upozornila na sebe rychle, ale opravdové štěstí se na ní usmálo až koncem 90. let. Lví podíl na tom měl i uctívaný Bernardo Bertolucci, nutno ale uznat, že dosti vyčpělý a dnes spíše dramaticky naivní autor, který leda vzpomíná na své úspěšné kusy. Žádnou psychologickou hru či intelektuálskou exhibici (jako v prozatím posledních Snílcích) nečekejte. Tu se „červenoknihovně“ vyjadřuje k africké imigrantce, která doufá v propuštění manžela, studuje medicínu a uklízí v jedné starobylé vilce s centrálním schodištěm (tady se kameraman vyřádil).. a do které se za podpory nepatřičných dialogů zamiluje výstřední pianista a majitel onoho sídla. Pečlivě komponované záběry leccos vynahrazují, ale ani solidní herci nedokáží do osudového vztahu vtlačit krapet uvěřitelnosti či alespoň vášně!! (14.07.2009)

Thewlis: muž s obličejem Lionela Messiho nám dává obrovskou morální lekci. Newton: milá "opravdová" tvářička. Afrika: velká bezstarostnost přináší velké problémy. Itálie: kde jsou ty časy, kdy tam lítaly milióny. Bertolucci: čím starší, tím zdlouhavější, ale stále dokáže zaujmout. 60%. (10.08.2009)

Najprv som zaplakal pri Snílkoch a teraz toto! Pritom oba snimky su námetovo zaujímavé, ale pán rozprávač ich potenciál nevyužil ani z desatinky (tu ani z dvadsiatinky). Strhne vas zápletka, kúpete sa v obrazovej symbolike, trasiete sa za vyvrcholením a to všetko iba preto, aby vás v závere stihla ľadová sprcha nenaplnených očakávaní a zistenia, že to celé bola len hra... kto vie na čo!? Horšie ako nevydarený sex s prostitútkou. Kašlem také "umenie" v papundeklových kulisách! (08.09.2005)

Není nic horšího, než se za každou cenu cpát do vznešené škatulky mediatativního umění. Příběh by se vešel na lístek do kina, herci po zásluze nepatří do první ligy a z magické režie Bernarda Bertolucciho už dávn vyčpělo ono kouzlo staro-nového italského filmu. Podobné finesy jako v Minghellově Ripleym, ovšem tam geniálě fungovaly, tady z nich čouhá přehnaně akademická manýra. (23.02.2005)