Pinocchio
Pinocchio
Réžia:
Matteo GarroneScenár:
Matteo GarroneKamera:
Nicolai BrüelHudba:
Dario MarianelliHrajú:
Roberto Benigni, Marine Vacth, Marcello Fonte, Gigi Proietti, Massimiliano Gallo, Rocco Papaleo, Paolo Graziosi, Maurizio Lombardi, Massimo Ceccherini (viac)Obsahy(1)
Rezbár Geppetto vychováva oživenú bábku Pinocchia ako vlastného syna. Pinocchio však nie je úplne najvzornejší chlapec a nechá sa ľahko zviesť k darebáctvam, vďaka ktorým prežíva veľké množstvo rôznych dobrodružstiev. Jedného dňa je podvedený, unesený a naháňajú ho banditi naprieč svetom plným neuveriteľných netvorov – z brucha obrej ryby sa cez zem hračiek dostane až na pole zázrakov. Podarí sa Pinocchiovi uniknúť a splniť svoj sen stať sa skutočným chlapcom? (Continental film)
(viac)Videá (6)
Recenzie (59)
Já se na to tak strašně těšila. Pinocchio nepatří mezi mé nejoblíbenější pohádky, vždy mi přišla taková strašidelná a depresivní, ale podle mě je to pro filmaře obrovská výzva co se živého filmu týká. Tihle je ale bizár. Do kolen mě dostal cvrček velikosti batolete, hlemýždice a mluvící tuňák. Možná na to jen nejsem zvyklá kvůli Disney, ale tohle bylo na mě moc. Až na tohle a pár malých drobností je to vizuálně ale krásně zpracované. Pinocchio vypadá realisticky a opravdu povedeně. Nicméně jako celek se mi to nelíbilo. Bylo to příliš dlouhé, negativní, depresivní, nic pro mě. Disney je za mě pořád lepší a doufám, že další live-action Pinocchio bude povedenější. ()
Nedávno jsem viděl Garroneho Pohádku pohádek, jež mě velmi oslovila, a proto jsem se rozhodl jít do kina na Pinocchia, od něhož jsem si sliboval obdobný zážitek, protože samotný námět je vskutku temnou pohádkou. Rozhodně jde o syrovou verzi, která se neštítí zobrazit násilí, týrání zvířat a celkově špatné (nejen) lidské vlastnosti. Některé scény jsou uhrančivé a děsivě podmanivé - viz oběšený Pinocchio či transformace v osla. Příběhově nemá snímek moc čím překvapit, protože se jedná o relativně známý materiál. Oceňuji práci maskérů, kterým se vedle Pinocchia podařilo vytvořit hned několik (více či méně) děsivých postaviček (viz Šnečka a Cvrček). I přes tato pozitiva jsem měl ale stále dojem, že se z toho dalo vytřískat přece jen o něco více. Vizuálně je to krásné, bizarní a děsivé, příběhově už mě to však tak moc nezasáhlo. ()
Mnohí sa dodnes nevylízali z traumy, ktorú im v roku 2002 spôsobil Roberto Benigni Pinocchiom... a už je tu Benigni s Pinocchiom zas! Neuveriteľné. Aj keď uznávam, že často to vyzerá skôr ako nová verzia Ostrova Dr. Moreaua (alebo pokračovanie Tuska od Kevina Smitha). Obesený Pinocchio, gigantický ženský slimák s búdkou zanechávajúci za sebou slizkú stopu, Pinocchio hádžuci veľké kladivo do hlavy malého chlapíka (pardon, cvrčka), zmutované čierne humanoidné zajace nesúce rakvu pre chlapčeka: to sú veci, ktoré len tak z hlavy nedostanete. Som si istý, že mnohí budú šokovaní, znechutení a vulgárni. Myslím si ale, že ak by to robil Terry Gilliam, tak by vraveli o uhrančivej vízii. Takto si z toho robia srandu. ja som niekde uprostred. ()
Záleží, co člověk čeká. Pinocchio byla vždycky divná pohádka, protože to není pohádka. Surové sociální drama o lidech na okraji společnosti, kde chybí snad už jen pohlavní zneužívání dětí, respektive je zde zaměněno za bolestnou přeměnu chlapečků v oslíky, kteří jsou prodáváni na trhu komukoli, na těžkou práci. Příběh s prvky, které dospělý člověk jen tak nedostane z hlavy, jako například oběšení dítěte, surové bití rákoskou učitelem, topení osla v moři, dětská rakev, do které je nutno nějaké dítě dát, osamělost, putování nebezpečným světem, přepadení, podvody, lži, nástrahy a tak dále. V „pohádce“ není radosti a štěstí co by se za nehet vešlo a je zřejmé, že to nebyl ani záměr. Je to sice příběh bezesporu poučný, však svému dítěti bych to v této aktuální formě nepustila. Ale pokud tedy vyřadíme z obecenstva dětského diváka, (ty děcka dneska viděla už všelico, ale tak řekněme šestileté nebo citlivé desetileté dítě bych na to do kina opravdu nevzala), jedná se o vizuálně nevšední podívanou, s krásnou Dariovou hudbou, s kostýmy, triky a parádní výpravou, která pokulhává na zbytečné délce, snímek začne chvílemi nudit, dále jsou otravné neustále opakované fráze a věty, ať už u dvojice zlodějů, nebo vlastně kohokoli, kdo cokoli řekne a třeba slovo Pinocchio zazní asi tři sta krát. Ono to leze na nervy, ne že ne. Roberto Benigni si po vyloženě nepodařené verzi z roku 2002 zahrál tatínka chudého z nejchudších a role tatínků mu prostě mimořádně jdou. Nad ním by se kámen ustrnul. Ztělesnění prosté lásky, velikého srdce i přes hromadu neštěstí, kterou se neustále prohrabává. Z něho to dobré srdce přímo čiší, pohladí po duši i z plátna. Loutka je hezká, obsazení dětí pěkné, odkaz na Karla Zemana zřejmý. Pochmurné, tíživé, nekonečné, přičemž konec náhlý, rychlý, jakoby utnutý. Netuším, jestli by z toho šlo vyrazit víc, mě knižní předloha nikdy nebavila a nějaké ty animáky mi v paměti nechaly jen prodlužující se nos při lhaní. Tohle byl mix Polanského Twista, starších počinů Terryho Gilliama a Tance v temnotách. Matteo Garrone se k tomu postavil čelem a určitě svůj potenciál nepromarnil. Doporučuji se na film připravit, určitě bych do něj nešla v melancholické náladě za upršeného podzimního podvečera, i když… možná jo. Možná zrovna to bude to pravé. Závěrem zajímavost, která se nedávno objevila na sociálních sítích, stránka Kabinetu kuriozit, stran reálného Pinocchia, tedy s dovolením cituji: „Před patnácti lety hledala skupina archeologů poblíž Florencie zbytky etruského osídlení. Koncem prací navštívili místní baziliku San Miniato al Monte, na jejímž dvoře se nachází hrob slavného spisovatele Carla Collodiho (1826-1890) vlastním jménem Carlo Lorenzini. Nedaleko si povšimli malého opuštěného hrobu, očistili náhrobní kámen a četli jméno Pinocchio Sanchez. Požádali tedy o exhumaci ostatků a skutečně nalezli ostatky malého muže s dřevěnými končetinami a nosem, na jedné z protéz nalezli značku se jménem Carlo Bestuldci. Archivy následně odhalily, že pravý Pinocchio se narodil roku 1760 a měřil pouze 130 cm. V osmnácti letech vstoupil spolu s otcem do armády a sloužil zde jako bubeník. Domů se vrátil o patnáct let později jako mrzák – přišel o ruce, nohy i nos. Zde se seznámil s lékařem Carlem Bestuldcim, který pro trpaslíka vyrobil dřevěné protézy. Mladík si přivydělával v místním divadle, kde jej obdivovalo publikum jako provazolezce. Bohužel při jednom z triků ztratil rovnováhu, spadl a se zraněním si nedokázal poradit ani nejlepší lékaři. Později si chudý spisovatel Carlo Collodi, vzpomněl na nešťastného muže jménem Pinocchio, a tak se zrodila pohádka o dřevěném panáčkovi, který chtěl být člověkem. () (menej) (viac)
Knižní předlohu Pinocchia jsem nikdy nečetl, ale kdykoliv jsem někdy jako menší viděl nějaké filmové zpracování, tak mě víc děsilo než bavilo. A to se mi vybavilo i u této novodobové verze. Začátek je sice celkem hezký, pak ještě třeba scény s vílou a její slimákovou babičkou mají jisté pohádkové fantasy kouzlo, ale zbytek příběhu tvoří Pinocchiovo dlouhé putovaní, kde ho většinou čeká jen samý zmar a přetvářka a krutost ze strany lidí. Chápu, že tohle asi vychází už z knižní předlohy, ale ono celé tohle zpracování je trochu zvrácené. Dialogy o smrti, rakvi nebo scény jako přeměna v osly jsou natočeny až zápáleně znepokojivě... Původně jsem si říkal, že si nedokážu moc představit, že by mě to jako menšího bavilo. Ale na druhou stranu jsem si vzpomněl, že jako už trochu staršího mě některé dětské temnější napínavější příběhy (jako třeba Čaroděj ze země Oz) vlastně celkem bavily a Pinocchiovi jisté napětí nechybí. Když ve mě rodinný film dokáže v pár místechi vyvolat strach o hlavní postavu, je to celkem zajímavý úkaz. Ačkoliv se musím k bonusové třetí hvězdě trochu přemlouvat, protože mi byl film svou náladou i tak spíše nesympatický, tak nutno podotknout, že mě i přesto ten ponurý styl občas celkem pohltil a ta atmosféra nebyla vytvořena špatně. Vypráva a masky se navíc opravdu povedly a to, že hlavního hrdiny hrál skutečný člověk jsem zjistil, až při čtení zdejších zajímavostí (považoval jsem ho za naanimovaného.) Takže se objektivně nejedná o úplný propadák, ale v několika ohledech i celkem zdařilý projekt, který mi ale prostě jen nesedl. Zkrátka jsem si tuto podivnost fakt zrovna neoblíbil a trochu mě děsí, že pokud Roberto Bengini už v roce 2002 natočil svou vlastní (hodně kritizovanou) autorskou verzi Pinocchia, tak že může být tohle ještě ta uhlazenější verze. ()
Galéria (91)
Zaujímavosti (7)
- Roberto Benigni (Geppetto) ztvárnil v roce 2002 Pinocchia ve stejnojmenném filmu. (Asmodin)
- Do role Geppetta zvažovali Toniho Servilla. (_marduk_)
Reklama