Otázka života a smrti

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2 (20.07.2017)

Fantastická romantická dráma o otázkach života a smrti a tej nadpozemskej lásky, ktorá je najsilnejšia zo všetkých. Idealizovaný príbeh je pochopiteľný, práve skončila vojna a tento film dokázal rozplakať i potešiť a hlavne dať divákom silu, že láska dokáže poraziť aj smrť. Zaujímavosťou je prelínanie farebných a čiernobielych scén na lepšie zvýraznenie prostredia, v ktorom sa odohrávajú scény. (03.05.2014)

Nebe může počkat. Filmová nebesa a jeho úředníci se v historii kinematografie zmýlili už několikrát. Poprvé to bylo v 1943 v Lubitschově Heaven Can Wait, podruhé tady o několik let později v režii Emerica Pressburgera a Michaela Powella, a nejvtipněji a stejnojmenně s prvním znovu v 1978 v režii Warrena Beattyho. Nás na festivalu Visions of light tentokrát zaujal druhý případ, velmi silně spjatý s právě skončenou válkou. Netradiční kombinace technicoloru a černobílých pasáží, zcela vážně myšlených motivů a prvků nadpřirozena spolu obdivuhodně ladí, a ani závěrečné soudní rozuzlení, jakkoliv dlouhé a z pohledu celého snímku nudné, je plně akceptovatelné. Visions of light 2011, 9. listopadu (10.11.2011)

Romantické fantasy bylo první spoluprací zavedené scenáristické, režisérské a producentské dvojice s americkým kameramanem Jackem Cardiffem, a už tady se jim angažování odborníka na Technicolor vyplatilo. Je to úchvatná pohádka pro dospělé, ve které je stejně důležitá naše barevná realita jako černobílý život po životě. (08.04.2021)

Pathos a limonáda (občas ředěná humorem) v technicky dokonalém provedení. Technicolor má kouzlo a jeho střídání s černobílým filmem je působivé. Představy byrokraticky vedeného nebe, kde má v nebeské kartotéce každý složku, a kde vstupy jsou asi rozlišeny profesně, neb zde uvidíme přijímací nebeskou kancelář pro padlé piloty, které přijímají sličné a korektní andělice v šik uniformách a kde každý musí nástup do ráje a vyfasování páru křídel stvrdit vlastnoručním podpisem, jsou zábavné. Nechtěný humor pak vyvolává americký žalobce nebeského soudu (za živa povstalec z bojů za nezávislost), který, chtěje dokázat, že nějaký Angličan to s poctivou americkou dívkou nemůže myslet vážně, obviňuje Angličany z imperialismu a válčení v cizích zemích. Dnes by musel na takový argument rezignovat. Nejzábavnější byl posel, v podobě zženštilého francouzského hejska z dob direktoria. (28.05.2011)