Píseň za chudého chlapce

Systém nápravných učňovských škol existoval v Irsku až do roku 1984, jak říkají na konci filmu, a já jen doufám, že to všude nebylo tak strašné, jako bylo ukázáno tady. Ve vedení byl sadistický kněz, který tyto chlapce "vychovával" a druhý, který je pro změnu zneužíval, všichni ostatní to mlčky přecházeli a jediné světýlko naděje byl učitel (Aidan Quinn), který naštěstí jinde nesehnal místo. Pro mě osobně byly některé scény ve filmu hodně drastické a nejhorší je přát si něčí smrt, aby se konečně něco změnilo a to se mi právě tady stalo. V každém případě to byl velmi silný citový zážitek. (27.10.2006)

Prehnitost cirkvi je dnes  velkym problemom. Ludia sa za meno "Boh" len schovavaju: MNo jo, cernoprdelnik tu podla mnohych cirkevnikov nie je na to, aby sa pacil ludom, ale aby ich neustale umravnoval a prilisna zhovievavost k farnikom nie je ziaduca. Vysokopostavene cernoprdelniky tvrdia, ze sluzba Bohu a Cirkvi je dolezitejsia nez laska k ludom. Ako vsak hovori jedno arabske prislovie "Svoje skutky za Bozie meno neschovas"  : 84 % (31.08.2022)

Píseň za chudého chlapce se mi nesmazatelně vryla do paměti a do srdce. Strhující, mrazivé a bolestné. Pocítila jsem při něm hanbu za to, co se tam dělo. A nejen v tomto zařízení. Všude, kde mohou tito lidé jednoduše využívat svého postavení a moci k ničení křehké dětské duše. Prožila jsem hluboké ponoření a ztotožnění s dějem a postavami. Film, při kterém jsem nenáviděla, milovala, plakala a přála si, abych se mohla přenést do děje a jakkoli jim pomoci. Třeba jen obejmout či pohladit. Těm klučíkům, kteří na tom temném místě, mezi chladnými zdmi mají jen jednoho přítele, kterým se stane Aidan Quinn. Člověk, který je snad jediným, který je bere jako lidské bytosti, a ne jako čísla v pořadníku. Učitel se díky svému přátelskému a lidskému přístupu stane trnem v oku určitým lidem. Nevidí v nich a nevnímá je jen jako problémové hochy a ztracence, ale chytré hochy, kteří jen nedostali šanci být lepšími. Ukáže jim, že i oni se jimi mohou stát. Hlavní zásada Bratra Johna a Maca je totiž zcela opačná. Ke svěřeným (podle vlastních Johnových slov) stvůrám, je třeba přistupovat s nejtvrdší možnou kázní. Hlavní vychovatelé v podání Iaina Glena a Marca Warrena (zde jsem si jeho výrazné tváře prvně všimla a zároveň tím objevila další britský talent) možná ke svým svěřencům i mají citový vztah, svou péči a starost však každý z nich projevuje svými vlastními, často drsnými a zvrácenými způsoby. V dětských hlavních rolích Liama Merciera a Patricka Delaneyho excelují mladí charizmatičtí herci, kteří své postavy ztvárnili neuvěřitelně vyspěle. Ukazují nám mladé klučičí tváře, příliš brzy však postupně poznamenávané krutostí a strachem, které tak přecházejí až do dospělých rysů. Už ani nedokáží být veselými a bezstarostnými. Jejich dětství skončilo dříve, než vůbec mohlo začít, díky pasti, do níž se dostali. Vzala jim jejich dětské sny, odvahu a nevinnost. Závěrečné scény filmu jsou smutným a ničivým završením celého příběhu. Autentická hudba Richarda Blackforda ještě více dodává snímku hluboké pocity, které jsem při její melodii zažila. Intenzivní slzivé chvíle, jejichž vrchol nastal na konci a při závěrečných titulcích. A vážím si jich. Filmů, které by mne takto a tolikrát donutily k slzám, mnoho není. O tom také tento film je. Ne, o šťastném, bezstarostném dětství s prozářenými dny. Ale o slzách, bolesti a naději. O tom, co s člověkem udělá svět a lidé v něm, kteří nás můžou svými činy připravit o vše, díky čemuž už nikdy nebudeme stejní jako předtím. Stále to budeme my, ale nějaká naše část bude pořád ztracena někde v dáli, daleko od nás, lapena na místě, odkud se nikdy nedostane... (27.08.2009)

Skutečná událost, snaha šokovat ďábly v černých suknech, kteří brutálně týrají a znásilňují bezbranné chlapce. Je to smutné. Člověk by takovým samozřejmě hnedka dal moc rád ochutnat trochu vlastní medicíny. Ale asi už jsem viděl příliš mnoho filmů se stejnou nebo podobnou tématikou. Z onoho filmového hlediska to na všech pět nevidím. Kluci jsou dobří, ale k dokonalosti tomu schází ještě něco extra, jako mají Sleepers (1999) nebo třeba Dog Pound (2010). (20.02.2012)

Je zaujímavé a prekvapujúce, že Írsko ako silná katolícka krajina ukazuje tak ostrú kritiku na farárov, kňazov, bratov a všetkých týchto ,,čiernoprdelníkov,,,.Silné, emotívne, realistické.Proste všetko ukázané v jasnom a čistom svetle....No, beriem späť tie prvé slová, ktoré som napísal, bo predsa ľudia nemôžu vidieť poslov Boha takto?!Nečudujem sa, že ide o vcelku zabudnutý film.Smutné, ale bohužiaľ pravdivé. (14.12.2010)