Černý narcis

Tak, kde je aspoň nominácia na Oscara za špeciálne efekty? Tie spektakulárne, realistické maľované pozadia občas tlačia príbeh do úzadia, ale stále je patrné jeho poslanie. Antináboženský? Antikresťanský? Je to uhol pohľadu. Človek, s akýmkoľvek vierovyznaním, či už je to mních, alebo žobrák, by mal stále ostať človekom. Všetkého veľa škodí, náboženstvá sú toho najlepším príkladom. Nepovoľujú lásku tam, kde by mala byť, nedovoľujú život tam, kde by mal prúdiť, neakceptujú názor tam, kde by sa mal akceptovať. Mníšky z House of Saint Faith sú ľudské bytosti, ktoré vyššie zmienené aspekty nepostrádajú, ale kvôli cirkvi ich musia potláčať. Čo je najväčší zločin. (21.06.2015)

K tomu filmu jsem si, nevím proč, vytvořil astronomicky vysoká očekávání, kterých snad ani nemohl dostát - a ve finále mi nabídl něco úplně jiného, než v co jsem doufal. Pomalá psychologická anabáze, krajně oproštěná od skutečně tísnivé atmosféry, po níž přitom zasazení do odlehlého horského kláštera přímo žadoní. Tolik zmiňovaná kamera Jacka Cardiffa je samozřejmě krásná a záběr u zvonu patří k těm nejlepším, jaké kdy vznikly, ale skrze to poutavé vizuální pozlátko jsem nemohl proniknout k překvapivě něžné a teskné kostře - vadilo mi hlavně dost statické divadelní zpracování a necítil jsem potlačované emoce, které měly být klíčové. Rád bych to určitě někdy viděl na velkém plátně v pěkně potemnělém kinosále, prozatím převažuje nepochopení a také ironický úšklebek nad hrozivým cirkusovým kostýmem jinak charismatického Davida Farrara.. 70% (30.06.2020)

4,5 - Ach jo, ti bílí tučňáci. Jsou (podle mě) zcela nepochopitelně a zbytečně zavřeni mezi stěnami kláštera, obklopeni depresivními mrtvolami na kříži a pak, když potkají pořádného chlapa, můžou se zcvoknout a není divu, že jedna chce zavraždit druhou, třetí je hysterická, čtvrtá místo brambor sází tulipány... Po Rivettově Jeptišce další film, jehož obsah (náboženský fanatismus) mě v poslední době dokonale nasral. (04.01.2008)

Sánka dole. To, že od Powella s Pressburgerom môžem očakávať vizuálny skvost mi bolo jasné už z ich predchádzajúcich prác. Ale, že sa im podarí ma zmiasť aj emočne, tak to som nečakal. Majstrovské dielo plné prekrásnych obrazov, potláčaných (ale o to intenzívnejších) emócií a silnej symboliky. A keď sa to v poslednom akte prehodí do psychohororu, tak je to ešte lepšie. Po remeselnej a technickej stránke jeden z najlepších filmov (nielen) svojej éry, ktorý je myšlienkovo inšpiratívny a príbehovo strhujúci dodnes. 10/10 (07.11.2020)

Od DUA režisérov Powell / Pressburger, som už niečo to videl, zatiaľ nič také, čo by ma dostalo do kolien, aj keď Black Narcissus oplýva krásnou malebnou oscarovou kamerou, Jacka Cardiffa, nádhernými Deborah Kerr a Jean Simmons, či samotnou témou mníšok vysoko v himalájskych kopcoch, kde sa snažia prebudovať palác na priaznivý úžitok pre miestnu komunitu, tak jedna zo sestier sa zblázni, očividne jej neprospieva nadmorská výška ? Vo filme sa nič výnimočne nedeje, a to musím automaticky ubrať z hodnotenia, ak nepočítam niekoľko flashbackov sestry Clodagh, keď bola ešte po uši zamilovaná, ale jej láska nebola obojstranná. Powell s Pressburgerom majú niekoľko užitočných tromfov, ktoré by som si viac vážil, zatiaľ nemám možnosť ich zhliadnuť, ale príde ten čas. Deborah Kerr si vychutnávam len v retrospektívach, lebo inak je od päty po uši zahalená vo svojom dennodennom úbore, ale aj tak je to z jej strany - fantastický výkon, i SABU je zvláštny druh herca. Vyzdvihujem v prvom rade - atmosféru a výpravu, kameru som už spomínal, keď spojím všetky tieto faktory do hromady, tak sa môže jednať o špičkový film, ktorý používa výnimočné uhly kamery ! (10.07.2016)