Noc klavíristy

Tahle normalizační detektivka mně utkvěla v paměti už při premiéře. Nejen kvůli Václavu Voskovi, šarmantnímu herci a člověku, který mimo jiné u klavíru nepotřeboval dubléra. --- Zajímalo by mě, jak je dnešní mladá generace schopná vnímat a cítit tehdejší poměry, které v příběhu hrají zásadní roli. Detektivka jako taková je to spíše standardní, ale slušně promyšlená, všechno sedí. (06.02.2011)

Vedle jiného Polákova filmu "Hra bez pravidel" je to druhý československý pokus o akční kriminálku západního stylu a Polák vytvořil další dobrý film. Je to snad jen trošku scénáristický nesoustředěné. První polovina ukazuje život v letech sedmdesátých, představuje charaktery a ukazuje i všemožné šmeliny v socialismu, v druhé se to skutečně rozjede na plné obrátky. Celkem překvapení, že to bylo vůbec povolené s ohledem na to, že tu každý řemeslník/dělník je nepoctivej melouchář. Politice se jinak Polák obratně vyhnul a oslovení soudruh tu nepadne ani jednou. Tohle je prostě jen sympatická čistokrevná krimi. Film je postavenej na výkonu Otakara Brouska st. a vytvořil tu jednoho z těch nej padouchů československého filmu. Skvělá je i Svobodova hudba kopírující Itálii (zřejmě Polákův vzor pro tento film i jeho přechozí Hru bez pravidel). Moje připomínka je tedy jen ke scénáři. Nakonec Voskův klavírista, který je tady takovou vedlejší figurkou, byl v příběhu nejen celkem nadbytečný, ale dokonce jeho vyšetřování na vlastní pěst mělo i neblahé důsledky. (27.02.2021)

Na tomto filmu vlastně nacházím vše, co mám na československém filmovém dramatu obecně rád... dobrý příběh s napětím i atmosférou, v pozadí společenský obraz doby, propracovaná psychologie hlavních postav, vynikající herci a nechybí ani působivá hudba, kterou tentokrát složil Karel Svoboda. Viděl jsem ho několikrát a ani jednou mě nezklamal, byť s odstupem času drobné nedostatky či místy ne zcela naplno využitý potenciál (který nejspíš může pramenit z doby vzniku?) postřehnout lze a po 5ti letech od prvního zhlédnutí mu tu původní slabší pátou hvězdičku odebírám. Přesto nadále Noc klavíristy považuji za zdařilý snímek, v němž nad kriminální zápletkou dominuje psychologické drama dvou mužů, kde protipól k podvodníkovi dohnanému vydíráním k radikálnímu činu tvoří zajímavá postava osamělého „prvorepublikového“ klavíristy, zcela nehodného do aktuální doby, který se proti všem zvyklostem pouští do napínavého pátrání na vlastní pěst. Jindřich Polák přispěl do kriminálního žánru po westernové Smrti v sedle a akční Hře bez pravidel s odstupem další dekády už minimálně potřetí a opět trochu jinak... komorněji, ale působivě. Režimem často omezovaný Václav Voska dal do svého noblesního výkonu i velký kus samého sebe, Otakar Brousek ztvárnil naprosto přesně hroutícího se muže s nejistou proměnou na rafinovaného zločince a pokud se divák soustředí zejména na výkony těchto dvou výrazných herců, je díky nim a Svobodově hudbě s krásným klavirním sólem Noc klavíristy pěkným dramatickým zážitkem. [85%] (10.01.2022)

Tohle není typický Polák ani jeho styl, řekl bych, že šlo spíš o film na zakázku od komoušů. Že hlavní byl původně skutečně příběh pianisty, a ne ředitele bytového stavebního družstva. Pak to celé včetně záběrů dává jistý smysl. Ale i tak si s tím poradil vcelku zručně, herci mu dobře hrají, stará Praha má své kouzlo... (11.07.2011)

před panem Voskou smekám, paní Medřická mu zdatně a s grácií sekundovala, škoda, že si Jarda Drbohlav zahrál jen chviličku, jak dopadlo kotě, jsme se nikdy nedozvěděli...ale mladej Bartoška s Julkou Jurištovou,to bylo moc hezký....ovšem parta řemeslníků, to bylo snad nepředstíraný a natočený skrytou kamerou...kolik je teď panu Kanyzovi,potřebuju vytapetovat! (18.05.2020)