Noc klavíristy

Tak pan klavírista nám změnil povolání. Neochvějně se pustil tam, kam se žádný policista ještě nevydal. Naštěstí padouši si to vyříkali mezi sebou (za jejich střety jedna hvězda navíc). Dávám plus za padoucha (Otakar Brousek st.) a poté za jeho zpytování svědomí a následující střet padouchů. To bylo jediné, co mě udrželo u filmu. (05.10.2017)

40% — I přes účast Václava Vosky, Dany Medřické a Otakara Brouska st. se zde nepodařilo vytvořit tak napínavý příběh, jako měla pozdější Smrt stopařek. Navíc si i po několikerém shlédnutí nejsem jistý, jestli oficiální text distributora „... aby se nakonec zjistilo, že právě on (míněn klavírista A. J. Tůma) má zásluhu na chycení pachatele...“ není zavádějící. Jediné, co pan klavírista svým amaterským pátráním přímo způsobil, byla smrt vyděrače. (07.10.2019)

Václav Voska v jedné z mála větších filmových příležitostí v zajímavé vystavené i ztvárněne roli (az poněkud přiliš) zvědaveho postaršího klavíristy, kterému coby jedinému svědků noční vraždy nedá spát jakou roli v celém případu měl asi muž, který po sobě v podkroví jednoho činžovního domu zanechal několik vykouřených cigaret. V zasade detektivka z rodu těch, kdy divák dopředu zná vraha (Otakar Brousek st.) i jeho motivaci a vlastně jen sleduje, jak dojde k jeho odhalení. V tomto případě ale víc než policejní vyšetřování sledujeme spíše Václava Vosku, jak se snaží pátrat na vlastní pěst. A když už se dostane policie ke slovu, divák moc netuší, jak vlastně přišla ta tu správnou stopu. Pokud se však člověk soustředí především na Voskuv herecky výkon a pěknou hudbu Karla Svobody (s krásnou ústřední klavírní melodii), neměl by být zklamán. (17.12.2018)

Mě fascinovalo jak Vašek Voska se z pozice vinárenskýho klavíristy pustil do pátrání aniž by čekal na výsledek policie. V době všeobecných škrtů to vypadá jako dobrý nápad pro Radka Johna, až se někomu stane zločin, ať si to laskavě vyšetří sám a stát ročně ušetří x miliard za policii. Tady ve filmu ještě policii nikdo nerozpuštěl, ale i tak Václav Vocka se vždycky někde zjevil jak dědeček hříbeček a poměrně vtíravě se zajímal o druhý a pak si odplul zpátky do vinárny k tomu svýmu klavíru. Krom Václava Vosky se mě líbil Otakar Brousek z jeho postavy byla cítit zoufalost člověka, kterej je zahnanej do rohu. Film sice není nikterak napínavej, ale přesto dokáže zaujmout až do konce. (07.02.2011)

Jindřich Polák se kromě tvorby pro děti a mládež a scifi žánru věnoval i detektivce. Musím říci, že na to v jakých podmínkách film vznikal (psal se rok 1976) jde o celkem zdařilé dílo. Václav Voska jako samozvaný vyšetřovatel chce přijít na kloub záhadné vraždě, která se odehrála před vinárnou, ve které hraje na klavír jako pianista. Vyzdvihl bych vynikající hudbu, kterou pro tento film zkomponoval Karel Svoboda. (11.02.2011)