Kačenka a zase tie strašidlá

Pokračování Kačenky a strašidel navazuje přesně tam, kde nás zanechal první díl. Strašidelná atrakce z vídeňského Prateru a spolu s ní i trojice strašidel, se přestěhovala na zahradu ke Kačenčině babičce. Podívali jsme se na pražské Výstaviště (dříve Park kultury a oddechu Julia Fučíka) a krásy Vídně vystřídalo obligátní pražské centrum, trocha Zlaté kapličky nikdy nemůže škodit, že. Novinkou jsou hrátky věčně zamilované Elvíry, které to sluší fantasticky i v moderních šatech. Vzhledem k tomu, že později byl z obou dílů sestaven také seriál, a jde tedy o jednolitý materiál, kvalita rozhodně nekolísá. Bohužel onen seriál je ještě méně reprízovaný, než samotný dvojdílný film. (05.11.2011)

Zbytečné pokračování prvního kousku za zřejmě ušetřené peníze. Kdyby za tytéž prachy byl natočen pouze jeden opravdu vychytaný kostýmní pohádkově laděný příběh, mohlo se dosáhnout pěkného výsledku. Takhle vznikly dva průměrně podprůměrné filmy, jejichž hlavním přínosem byla zřejmě slušná gáže pro herce a štáb. (30.03.2010)

Vše podstatné jsem napsal k prvnímu dílu. U dvojky můžu jen konstatovat, že je o něco lepší než jednička. Je zde více legrace. Kačenka je nesmírně sympatické a milé dítě a ty hodné strašidla bych doma klidně rád ubytoval. Konec dobrý, všechno dobré. Stejně si to zase někdy pustím. Nemůžu si pomoct, ale mě to prostě zvedá náladu. (05.05.2020)

Nejradši mám scénu, kde rozcuchaná Bohdalka s culíčkem, v modro–bílé uniformě zdravotní sestřičky, v nemocnici bouchne dveřma, vyjde do čekárny mezi pacienty celá politá červenou barvou a praví: „tak další, prosím“. Opravdu strašidlo. Však kolikrát na vás v čekárně u doktora vybafne zakrvácená rozchuchaná dlouhovlasá sestra? (23.03.2021)

Nepopiratelná kvalita prakticky posledních filmů autora proslulých NÁVŠTĚVNÍKŮ se zdá být mimo diskusi a její neuvádění stejně nepochopitelné jako absurdně nízké hodnocení na tomto především diskusním fóru. Herecké obsazení je - jak je u Poláka zvykem - konstantně špičkové. Svatopluk Beneš podobně jako Kostelka, u kterého jde mluvit o jeho životní roli, rozmnožil svůj herecký rejstřík o další důležitou položku; příležitost zhlédnout Vejmělkovou nebo stabilně skvělou Bohdalovou a podobně kvalitního Somra je dnes už - bohužel - převážně historickým faktem podobně jako pojetí a zvládání hlavní dětské role nebo Cupákovo vypravěčství, které lze popsat jako nadčasové. Člověk jen žasne a diví se. Ale i to by byl pro dnešek obtížně duchovně zvladatelný fakt. (01.12.2023)