Strašidlá

Zdá se, že i zralý Troška je s to překročit svůj stín. Dialogy i námět působí sice poněkud nepůvodním dojmem, herecké obsazení však nekulhá a celek klopýtá vcelku úspěšně do očekávatelného, ne však zraňujícího, divácky přijatelného konce. V českém polistopadovém hraném filmu se běžně - bohužel! - točí "díla" nesrovnatelně kulhavější. Někdy ani to ne. Z druhé strany tu Troška navazuje na lidovou podmínečně "buřičskou" linii české lidové slovesnosti i umělé krásné literatury, která začíná někde u Němcové, pokračuje Ladou a kouzelným světem kocoura Mikeše i sekorovským Ferdou Mravencem či již půlstoletí starou Saxanou. Alegorií a dobromyslného žertu má tato pohádka také poměrně dost na rozdávání. (26.11.2023)

Strašidla patří mezi pozitivní překvapení z Troškovi filmografie. Je to moderní pohádkový příběh na způsob televizního seriálu Neviditelní. Není nutné chodit na Strašidla do kina, ale jako televizní rodinná podívaná jsou vysloveně dobrá. A je to změna, žádná malebná jihočeská klasika nebo trapná selanka typu Kameňáků. Několik dobrých nápadů, málo známí herci ve větších rolích, pp jen v mezích nutnosti a jako třešinka na vrcholu příjemné nenáročné podívané hezké exteriéry Litně. Na film Zdeňka Trošky nečekaná bilance. Asi i proto má opět tak slabá čísla, není mu přáno zkusit něco nového. (07.12.2017)

Protože tady ta hodnocení jsou podle mě nepřiměřeně nízká, dávám 4 hvězdy. Kameňáky jsem neviděla, babovřesky taky ne, nekoukám ani na ordinace a další blitky, tak nemohu srovnávat, ale tenhle film mě pobavil, pohladil. Rozumějte, moje duše nepotřebuje analýzy, intelektuální rozbory díla, abych si mohla připadat chytrá, moji duši těší, když se lidi mají rádi a když se můžu pousmát nebo i zasmát. Čarodějnice znásilněná kocourem mi přišla mile střelená, mimochodem:) Terezu mám kdovíproč ráda, má takový svůj projev, který je mi sympatický, ani proti jiným hercům nemůžu nic říct, snad jen Polívková a Postránecký trochu přehrávali, ale dalo se to. celkově za mě milej film, kterej holt oslovuje jiný vrstvy vědomí, než je suchej rozum. (02.01.2024)

„Běžte se na novou pohádku Strašidla podívat. Je to báječné pohlazení, budete nadšení jako já,“ řekla Lucinka Bílá a už zapomněla dodat, že jde o pohlazení... ocelovou trubkou... po hlavě. O STRAŠIDLECH panuje názor, že jsou nejlepším Troškovým filmem za víc než dekádu, což je ovšem stále hodnocení z kategorie "lepší být umlácen velkými gumovými robertky než ocelovou trubkou". Právě to, že STRAŠIDLA nejsou z hlediska stylu až tak diletantská jako dvě výrazné Troškovy trilogie, je na nich nejhrůznější. Zastírají tím zdegenerovanost všeho ostatního. Nechám stranou, že sloučení dvou tradic české kinematografie (normalizační vorlíčkovsko-macourkovské pohádky jakožto únik a taky trochu úlitba režimu a devadesátkové privatizační komedie s prvky komunální satiry) je nesmyslné už v samotném základu, potažmo při nejlepším těžce zpozdilé._____ Hlavním problémem není nesmyslné skloubení dvou poetik či rezignování na zcela základní pravidla vyprávění (utnutí v polovině závěrečného aktu, wau, žádný konflikt, týjo) a výstavby děl, ale amorálnost celku, vydávaná právě za to pohlazení. Přitom šťastný konec (spoilery, ofkóz) pro řadu ústředních postav spočívá v tom, že (a) vodník se dá dohromady s ženou, jejíhož manžela utopil (a ona o tom ví a je s tím za ok); (b) čarodějnice se vrátí ke svému manželovi hejkalovi, kterého opustila kvůli milenci, přičemž manžel žije dál v omylu o ženině návštěvě vzdálené příbuzné; (c) potomkovi čarodějnice a hejkala a jeho kamarádovi-sígrovi jsou prominuty tresty a hrozící vyloučení, když řediteli seženou lektvar na zapůsobení na jednu z učitelek; (d) víla se dá dohromady s úředníkem, ale odmítá potrestání režiséra divadelní hry, který se jí snažil znásilnit, protože chce dál hrát v divadle; (e) znásilnění (!) babičky je ponecháno nevyřešené, pouze policista, který odmítl ono znásilnění řešit a tzv. mamá se vysmál, zůstává přeměněn na kocoura a držen v zajetí babičkou._____ Na druhou stranu je to svět, ve kterém lidé i strašidla neposlouchají nic jiného než rádio Impuls a informace získávají z Parlamentních listů, děti nejí nic jiného než Pribináčka a nikdo nečte nic jiného než Sedmičku apod. plátky. Vlastně si umím představit, že v takovém světě a pro lidi s daným mentálním obzorem začínající Parlamentními listy a končící Sedmičkou je tohle přijatelné pohlazení, protože předsudky je třeba potvrzovat._____ Něco pozitivního: STRAŠIDLA nejsou až takový estetický a morální teror jako divácky úspěšnější ŘACHANDA. (07.09.2016)

Chtěl jsem to dokoukat, abych to tady mohl ohodnotit a zkritizovat. Dát varování světu, že rozpustilý Zdeněk se ani u Strašidel nesklidil. Nedalo se. Brzy jsem to vypnul. Ale i tak zde zanechám pár slov. Pitvoření, nepřirozenost a dějová prázdnota to je u Trošky zvykem. Ale vulgarity a satiru do pohádek podle mě doposuď ještě nestrkal. Inu, pan mistr udělal další tvůrčí krok, kterým v mých očích naprosto ale naprosto propadl. Urážení žen v pohádce pro děti? Rozhovory o tom jak se má ženská večer obléknout aby se líbila muži v posteli? Vážený pane Troško, opravdu jste mě urazil. Vy jste režisér, který si zkrátka neváží svého diváka. A ty narážky na politiku působili dost divně. Jako kdyby se tam najednou zjevil Superman. To tam vůbec nesedělo. (30.01.2017)