Dievča s perlou

Jsou filmy, v nichž příběh ustoupí do pozadí a forma jej zcela zastíní. Zde se podařilo nebývale dobře obojí propojit, takže vzniknul formálně velice zdařilý snímek, který svého diváka baví od samého začátku až do konce. Výborná práce se světlem, skvělé rámování, sympatická hudba, luxusně navržené kostýmy a výborné herecké výkony tvoří krásně kompaktní celek hodně dobrého filmu. (30.10.2020)

Tento film je ako obraz starých majstrov - remeselná perfekcia, vznešená nuda. Tak to vidí väčšinový divák. Starí majstri však zďaleka nie sú len o remesle, ale najmä o mágii skrytej vo vnútornej štruktúre diela. Vermeerov obraz môže pôsobiť ako prachobyčajná banalita. V skutočnosti ňou začne byť až vo chvíli, keď si odmyslíme tú perlu. Obdobne je to i s Webberovým filmom. Z banálnej historky sa niekedy, vo vzácnych prípadoch, stáva lyricko-epický príbeh, priam mytologicky intenzívny, s čarom neuchopiteľnej mágie, unikavej ako mraky prestúpené desiatkami farebných odtieňov. Mimochodom, povedali by ste, že perforácia ušného lalôčka môže pôsobiť neuveriteľne eroticky? (10.04.2009)

Film, ktorý používa osvedčenú schému (tak ako POLLOCK, LIBERTIN, V TIENI BEETHOVENA...) ale aj tak zaujme hlavne svojou inakosťou. 1_Miesto tmavých farieb používa farebnosť, hru zo svetlom (paralela k maľovaniu) ale pritom vie vykresliť šedivosť stredoveku. 2_Hlavnou postavou nie je ani maliar Vermeer ani Griet a dokonca ani obraz. Všetok dôraz je kladený na okolnosti vzniku obrazu. 3_Film funguje ako doplnok obrazu (alebo naopak). Dáva maľbe hlbší rozmer a divák môže lepšie pochopiť to, čo zo slávneho obrazu vyžaruje... (05.12.2007)

Dívka s perlou je jeden z největších thrillerů, které jsem kdy viděla (pokud si dobře vykládám ono záhadné anglické slovíčko). A proč tedy thrill na plné čáře - totiž ono tohle dílko dráží svojí imaginací, nevyřčeným cosi, co se vám hezky převaluje v žaludku a co buší v hrudníku ostošest. Co pohltí vaše smysly, ač to není barevná kašírovaná smršť v rychlosti zaplácnuvší vaše receptory. Na diváka je upředena smyčka v podobě vnitřního napětí umělce a jeho modelu, umělce a jeho múzy a koneckonců i všeho toho nevyřčeného kolem. Ano minimalismus slov - to je motto filmu, což by se zajisté stalo zkázou ve chvíli, kdy by měl špatné obsazení. Což nemá, protože všichni zúčastnění hrají své party opravdu výtečně. Ještě nikdy mě nedostal film, jehož předmětem je obraz a kde vlastně hraje i hlavní roli, který je navíc tak rafinovaně natočen (obzvlášť musím zdůraznit výtečné hříčky se světlem a kamerou), že mě udržel od počátku do konce přilepenou u obrazovky. (03.05.2005)

Scénář: Olivia Hetreed .. Obsahově možná až troufale prázdné a pocitově nevýrazné, jenže plně vynahrazené audiovizuálním oblbovátkem, které překvapivě stačilo, aby můj výsledný dojem zůstal v červených číslech. Webber umí pracovat s obrazem a v přesně střižené výpravě prohání decentně vypadající, přesto stále sexy neodolatelnou Scarlett Johansson (její velké oči a plné rty udělají své, i když jsou její další velké vnady důkladně skryty v kostýmu). Už od prvních vteřin si mně také získala podmanivá hudba Alexandre Desplata, která provází ony vytříbené obrazy, plné her světla, stínů a barev, jež snímá precizní kamera Eduardo Serry. 70%. (04.03.2007)