Rembrandtova Nočná hliadka

Příjemně překvapující a trochu zneklidňující Greenawayův film, když už jsem nabýval dojmu, že je jeho tendence tvorby pouze sestupná. Život umělce, bohéma a svědomí těch, které maloval pro svůj slavný obraz. Umělecké dílo jako svědectví zločinů, pokrytecké falešné morálky, kdy jsou ctihodní občané odhaleni ve svých menšich, či větších zločinech proti bližnímu svému. Rembrandt van Rijn (dobrý Martin Freeman) byl velký umělec, který si mohl dovolit diktovat podmínky a který dělal ze svých děl svědectví času a činů. Pozoruhodný byl též jeho osobní život, manželka Saskia (Eva Birthistle), chůva a pozdější milenka Geertje (Jodhi May) a poslední milenka a družka Hendricke (Emily Holmes). Rembrandt si rád užíval života, byl do určité míry arogantní při vědomí svého velkého umění, ale zároveň byl lidštějším než ti, které zobrazoval. A tak Noční hlídka odhaluje vraždu Pierse Hasselburga (Andrzej Seweryn), která se hodila na Egremonta (Maciej Zakoscielny), snad jediného nevinného v této mocenské hře. A odhaluje zločiny Rombouta Kempa (Christopher Britton), který vedl sirotčinec, ale ve skutečnosti to byl hanbinec, o čemž nepřímo vypovídají nešťastné Marieke (Natalie Press) a Marita (Fiona O'Shaughnessy). Ostatně ukazuje nelehký úděl dívek a žen, které už od relativně nízkého věku byli sexuálně zneužívány svými vlastními příbuznými. Z dalších rolí stojí za zmínku zobrazení na obrazu Hendrick Uylenburgh (Kevin McNulty, Frans Banning Cocq (Adrian Lukis), Willem van Ruytenburgh (Adam Kotz), Bloemfeldt (Richard McCabe) a Engelan (Gerard Plunkett). Film se dá chápat jako určitá obžaloba stavu společnosti dané doby. I když jaká doba je ideální, pokud ji podrobíme drobnohledu. Morálka je upátňována pouze na druhých, ale sebemorálka? Jen klam a přetvářka. A Rembrandt je stále koukající svědek. A propojení umění a normálního života. (15.11.2010)

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

peter greenaway je povestný svojím výtvarným stvárňovaním vo svojich filmoch - a tuto sa mohol riadne vybúriť: a veru sa aj! navyše ja milujem "historické mystifikácie", a začínam si čím ďalej, tým viac obľubovať aj martina freemana - ktorý sa na toho rembrandta (ako ho poznáme z jeho autoportrétov) vážne podobal! film naozaj pre náročnejšieho diváka, no ten bude odmenený poctivou a zaujímavou vecou; (26.01.2013)

Greenawayův styl se za ta léta přece jen proměňuje, mám ten pocit. Nepřerušované dlouhé celkové záběry, které dominovaly jeho nejslavnějším filmům v uplynulých dvou dekádách jsou v Rembrandtově noční hlídce výrazně častěji prostřihovány se záběry detailními. (Klasická scéna v tomto filmu pak má podobu: velký záběr, detail, velký záběr, velký detail, velký záběr - atd. Což je ovšem také celkem svérázné.) Co se v Greenawayově rukopisu naopak nezměnilo jsou téma a tempo. Opět se zde cetkáváme s tradičními greenawayovskými otázkami: Jaký je vztah mezi uměním a realitou? Nakolik umění (obraz) ovlivňuje realitu (dobový kontext) a nakolik naopak realita zasahuje do umění? Greenawayovy filmy si nepotrpí na složité zápletky a ani Rembrandtova noční hlídka není výjimkou. Historka o vraždě jednoho z portrétovaných je spíše záminkou pro spřádání výše naznačených "hlubších" úvah. Tempo filmu je greenawayovsky rozvláčné, meditativní, a souzní s režisérovou dlouhodobou zálibou v komplikované, pozvolna se rozvíjející a pohybující "divadelní" mizanscéně (v tomto případě plné odkazů na barokní malířství) na úkor časoprostorové zkratky, kterou by mohl poskytnout častější střih. Scénář je plný brilatních dialogů a výroků (např. rozprava mezi Rembrandtem a jeho ženou ze začátku filmu na téma "Jak bys slepci popsala červenou barvu?"). Hudba Poláka Wlodzimierza Pawlika svou drásavou naléhavostí připomene soundtracky k starším režisérovým filmům od Michaela Nymana. Greenawayovsky precizní (pochválen budiž jeho výběr a usměrňování kameramanů) zůstává rámování obrazů, jejich vnitřní kompozice a práce s barvou a nasvícením scén. (18.10.2008)

Člověk, který psal dialogy pro tento ZBYTEČNÝ paskvil by se měl léčit, chybí obsah, chybí smysl a 2 hodiny 20 minut vydrží možná jen ten největší artový abonent (upozorňuju, že záležitosti typu Stalker jsem si užíval do posledního ždibíčku, nerad bych byl později označen za akčního rádomila Willisovského typu). Ne. 2/10 PS: PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ JE VHODNÉ SLOVO (25.12.2008)