Hodina vlka

První půlka (snad na vteřinu přesně) je děsná. A tím nemyslím děsivá. Totálně nudná, absolutně prázdná a o ničem. Vrcholem této části snímku (a možná i v pozitivním smyslu) je ta dokonale promarněná minuta nad hodinkami. Minuta ničeho. Je nesnesitelná, o to ale docela vtipná a pro Bergmanovu tvorbu celkem charakteristická. V druhé půlce ale režisér (konečně!) taky rozjel hudební koncert a seriózní napětí. Nejde si nevšimnout, že v profilu Hodiny vlků je jako jeden z žánrů uveden "horor". Bylo by samozřejmě naivní čekat něco klasického, obludu nebo masového vraha, celou dobu jsem se ale opravdu BÁL toho, že žádné hororové prvky nepřijdou a bude to zase typické (a už po pravdě dost okoukané) komorní drama v chátrajícím baráku, kde maj všichni depku a mluví do kamery. Naštěstí se po výborném flashbacku (asi nejzáživnější části filmu) na útesu rozehraje slušný surrealismus a pár snad zvratů. Strach vám to nenažene, ale atmosféra ke konci povážlivě zhoustne. Avšak co se týče těch strach nahánějících scén, v těch zatím pro mě vede režisérův o deset let starší snímek Tvář, kterému možná pomohlo to, že jsem to od něj nečekal. (21.08.2007)

Ingmar Bergman a horor? A prečo nie. Hodina vlkov je čas od polnoci do úsvitu, kedy sa rodí najviac detí, zomiera najviac ľudí a ožívajú nočné mory. Pravdaže, tí z vás, ktorí ste videli jeho ďalšie filmy, klasickú SIEDMU PEČAŤ napríklad, asi tušíte, že riedky dej bude obsahovať zárodky filozofie a veľa scén, o ktorých neviete, čo si o nich máte intelektuálsky myslieť. Na strane druhej, HODINA VLKOV snáď ešte stále, hoci z posledných síl, napĺňa charakteristiku hororového žánru. Či už to budete brať ako príbeh o upíroch, ibaže títo z umelcov vysávajú niečo iné ako krv alebo ako synonymum kritiky umenia, zostane vám hypnoticky pochmúrna atmosféra, opantávajúca vidiecka výprava, uhrančivá kamera a zaujímavé herecké výkony robustného Maxa von Sydowa a krásnej Liv Ullmanovej. (15.09.2007)

Na rozdíl od Persony možná až zbytečně nejasná výpověď o jednoznačných motivech, kde Bergman na malém prostoru znovu zuřivě ukájí svou obrazotvornou vášeň. Znepokojující a fantazijní, ale přesto jakýmsi morbidním způsobem pravdivý příběh o duševním trýznění, o milostném soužití milujícího a tápajícího, který by si mělo devět z deseti zasnoubených párů před svatbou povinně pouštět, aby poznaly širší podstatu manželství. A to i přesto, že Hodina vlků je více uměleckou hororovou báchorkou než typickým, čistokrevným Bergmanovým intelektualismem. Tak jako tak, svou formální sílu a poselství si zachovává takřka plnohodnotně... 75% (16.02.2016)

Tento počin spoľahlivo vydesí kohokoľvek,kto si myslí,že sa mu to stať nemôže,ja som si to myslel a dopadol som extrémne depresívne ešte z depresívnejšieho počasia,ktoré ma sprevádzalo počas pozerania nepríjemného snímku,ktorý sa dostane hlboko pod kožu,ešte stále mám divný pocit. Ingmar je divný filmár,ktorého nenavštevujem často,lebo jeho filmografia býva náročná pre diváka,ktorý si myslí,že si oddýchne pri bergmanovkách,ja sa nebránim zvláštnym filmovým dielam,tento,čo som od neho videl, je doteraz tým práve najdivnejším v dobrom slova zmysle s hercami,kde mi z Maxa behal mráz po chrbte,alebo z totálne divnej spoločnosti,kde s potenciálnou manželkou chodili na návštevy... A čo by bol Bergman bez jeho dvornej herečky Liv Ullman,ktorá má z neho depky,t.j aj z Maxa aj z Ingmara. Dokonalý film,čo sa týka kamery,hercov,réžie,ale prazvláštny tým ako sa bude vyvíjať tento story. (15.05.2014)

Hodina vlků - čas mezi 4. a 5. hodinou ranní v prvním dnu každé fáze Měsíce - je dobou, kdy se nejvíce lidí rodí a nejvíce jich umírá. Laskaví a přátelští démoni odhalí svoji pravou tvář, strhnou masky a zjeví se ve své skutečné kráse. Hrůzy, děs a noční můry ovládnou lidskou mysl, která se jim jen stěží ubrání. Johan stále více propadá temnotě pronásledován vlky toužícími po jeho krvi, anebo snad raději po jeho duši. Alma je silnou ženou, bojovnicí, ale ani ona nedokáže nakonec svému muži pomoci. Nedokáže ho zachránit. Havraní křídla, zobák od krve, smrt a samota. Měl jsem obavy, ale nadčasový snímek zůstává nadále uhrančivý. Jako by měl v sobě kus Kafky, něco z gotických hororů, střípky z pláten surrealistů. Hranice je překročena, zrcadlo rozbito. Leč otázkou zůstává, co nyní střepy odráží... (23.10.2018)