Karel, já a ty

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Miroslava Faderholze se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)

[KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná. (07.07.2019)

Neuvěřitelně živej a chytrej film, s dialogy, který ocení člověk, který se nedívá na svět povrchně. Jsem unesen tak, jak jsem nikdy nečekal, že bych mohl u "bytového" a celkově malého a nezávislého filmu někdy být. Ani tomu Kamilovi Filovi jsem nevěřil, že ty skoro dvě hodiny utečou jako voda a já si tak lebedil, že bych snesl i další. Musím zahanbeně přiznat, že je ostuda, že já, který se o film zajímám tak intenzivně, jsem o Bohdanovi Karáskovi až do sklonku roku 2019 nikdy neslyšel a jeho další snímky je pro mě přímo povinnost dohnat. 100%!!! (02.02.2021)

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)

Může mi někdo vysvětlit, co tímhle unylým hluchým pokusem o film ten totální podivínský nesympaťák Karásek vůbec mínil? Kromě Jenovéfy, která zraje jako víno, jsem na adeptu na nejhorší režijní debut za poslední dlouhé roky neshledal ABSOLUTNĚ nic zamapatováníhodného! Je to nespravedlivé, ale minimálně do července se zříkám naší porevoluční filmové tvorby. A to vyloženě zbožňuju konverzační komedie i dramata, viz. skvosty Naprostí cizinci, Bůh masakru nebo A co třeba Adolf? (02.06.2020)