Duša

Tuze pěkné, možná se to jen trochu obtížně prokousává k meritu věci, ale jakmile se to ustálí ve svém příjemně dospělém a maličko surreálném tónu, má to bezmála zázračné momenty. Pixaru to dospívání svědčí. V hlavě mělo dětsky hravé jádro, tohle už je spíš o dospělé kreativitě a velmi osobním tématu hledání smyslu a ukotvení v životě, který hlavní postavě plyne pod rukama. Dobře, že Pixar opustil antropomorfizování nesmyslů pro děti a začal vést dialog s rodiči v krizi středního věku. Bůh ví, že podobné pohlazení potřebujeme víc než naši haranti. (10.06.2021)

Vypadá to, že mnozí diváci se chytli do podobné pasti, jako hlavní hrdina - čeká na něco velkého, co jeho život změní, přitom si neuvědomuje, že každý den lze zažít neobvyklé věci, jen jde o to správně se dívat. Stejně tak je to s filmem - pomalu od od každého druhého bychom chtěli převratné věci a vymazlený, vtipný a promyšlený snímek, ke kterému by nemuselo být větších výhrad, tím zbytečně shazujeme. Škoda. Narozdíl od ostatních jsem se více nudil u nebeských pasáží, než na Zemi a to je u mě u Duše jediný zápor. 90%. (22.04.2021)

Musím přiznat, že jsem očekávala něco na způsob "Inside Out", ale spletla jsem se. Tento snímek je uplně něco jiného. Příběh se točí kolem středoškolského černošského učitele hudební výchovy Joea, jehož životním snem je vystupovat v jazzové kapele. Taková příležitost se mu naskytne, ale díky téměř smrtelné nehodě, se z něj stává jedna z duší bez fyzického těla je odnesen do prostoru, z něhož jsou všechny duše dopraveny na druhý břeh. Svým odhodláním a touhou konečně dělat to, co miluje, se z tohoto prostoru dostane pryč na místo, kde čerstvě narozené duše získávají před vstupem na Zemi svoji osobnost. Joe se nehodlá se svým aktuálním stavem smířit a tak spojí síly s duší číslo 22, která po lidském životě vůbec netouží. A snaží se tak své nové kamarádce vysvětlit, proč život na Zemi tolik miluje a sám tak dostává spoustu odpovědí na otázky, na které si sám nikdy nedokázal odpovědět. Určitě jde o film, který je spíše určen dospělým než dětem. Ale to neznamená, že by se měl snímek dětem vyhnout. Rozhodně to má něco z té dětské prdlosti do sebe a hlavně poselství, které by dnešním dětem rozhodně neuškodilo. Soul je niterný, upřímný a celkem i náročý film na emoce a proto nemusí sednou každému. O to víc mu to přidává na hodnotě a divákům na celkovém požitku z filmového zážitku. Soul je upřímnou sondou do nitra lidské duše, která rozesměje, dojme a zanechá po sobě hezký pocit. - "You can't crush a soul here. That's what life on Earth is for." (16.01.2021)

Studio Pixar již několikrát dokázalo, že na poli animované tvorby nemá konkurenci, což potvrzuje i svou Duší. Duše přenádherným způsobem přenese diváka do míst, kde se lidská duše nachází předtím než vstoupí do člověka, a poté co jej opustí. Pixarovky obecně umí velice dobře pracovat s lidskými pocity a vzpomínkami. Pamatuji si, jak jsem se při sledování Ratatouille přistihnul nad vzpomínkami na své první kulinářské pokusy, u Vzhůru do oblak jsem během několika málo desítek vteřin emotivně prožil prakticky celý život ústředního páru a snímek mi otevřel oči v tom smyslu, jak umí být život krutý, a jak je nutné si vážit času s těmi nejbližšími. Coco mi zas vyvolalo krásné vzpomínky na chvíle s rodinou a přáteli, kteří již nejsou mezi námi. Po stránce emocionální jde o naprostou špičku, která boří veškeré hranice. Od Duše jsem příliš neočekával a dostal jsem tu největší a nejdokonalejší reminiscenční nálož v historii filmu. Režisér Pete Docter dokáže svým způsobem vyprávění a postupným gradováním příběhu docílit toho, že Vaši mysl v závěru filmu zahltí halda těch nejkrásnějších vzpomínek na pro Vás aktuálně všední aktivity, které jste v životě prožívaly vůbec poprvé. Jedna z věcí, kterou ve mně Duše vyvolala byl den, kdy jsem se naučil jezdit na kole, a těch věcí přišlo v krátkém sledu za sebou opravdu hodně. Divák v tu chvíli pocítí jak krásný život je, a že stojí žít naplno každou jednou vteřinou. Duše se tak stala velmi neočekávaně moji nejoblíbenější pixarovkou a jedním z nejlepších filmů, které jsem měl kdy možnost vidět. 💯 (10.04.2021) (14.04.2021)

(1001) Jeden divácký komentář na IMDB byl opatřen nadpisem "děckám bych to nepouštěl" a s tím se dá myslím celkem souhlasit. Brečela jsem několikrát jako želva, spíš v průběhu než na konci. Jediné, co se mi vlastně "nelíbilo" byla postava 22, protože škatulka ukecaného otravného side-kicka je trošku ohraná, a Tina Fey jí nedokázala vtisknout nějaké charisma nebo vlastní osobnost, oproti ostatním postavám/hlasům působí opravdu hodně genericky. Byla jsem na sebe velmi pyšná, že jsem poznala po hlase Rachel House. Ta žena je fantastická a šla bych za ní do kamkoliv. (18.02.2022)