Duša

Nezvyknem dávať animákom odpad! no tu sa nedalo inak. Pixar tu jednoducho  sklamal a v pandemickej dobe priniesol na plátno svoj neštandardne nekvalitný animák, ktorý má kopu chýb. Duša nie je pôvabný a elegantný snímok s dojemným príbehom, nad ktorým sa divák pozastaví. Ide tu totiž o klasickú detskú vymývačku a nie o inteligentné vyprávanie, ktoré pobaví a to všetko bez ohľadu na vek. Že je animácia podarená, je samozrejmosť. Do hrobu to potom všetko uzatvára suchý hudobný doprovod, za ktorý tvorcovia dostali Oscara pravdepodobne len za to, že to bolo o černochovi, ako je to zvykom pri Oscaroch. Ešte šťastie že tento animák sa dostal do kín počas lockdownov. (29.11.2021) (02.09.2022)

„Duša” vskutku taktne upozorňuje predovšetkým detského diváka, ale i takého dospeláka, tiež, najmä na to, aby mal skrátka vždy oči na stopkách, a k tomu uši nastražené, lebo ináč zrejme hrozí presne to, čo sa bohužiaľ menším nedopatrením stalo kantorovi hudobnej výchovy, inak zapálenému jazzmanovi, Joeovi Gardnerovi, v New Yorku, pričom, viac-menej, si za to mohol celkom sám. Ak je, dajme tomu, hocaký človek, neuveriteľne ponorený do telefonovania na takom (ne)obľúbenom smartfóne, počas čoho ešte i z miesta na miesto, chodí, tak si priam koleduje napríklad o to, že rovno do otvoreného kanála vhupnúť kľudne môže, keď si predtým dokonca ani okolie okolo seba vôbec nevšímal, pretože sa síce naprosto skvelé novinky dopočul, no i napriek tomu, strašne nepozorným bol, čím sa automaticky takmer (i)hneď na druhý svet prehupol, to jest niekde medzi životom až do danej fázy pred smrťou. Odteraz samé trampoty má, pokiaľ sa znovu do normálu dá, s čím mu uväznená duša pomáha, ktorá sa svojich ideí (ne)domáha... / Aktuálna pixarovka od Petea Doctera, nebola tak úplne mojou šálkou kávy, a už ani pomerne dlho nebýva, ak nepočítam zopár výnimiek. Väčšinou som sa, ako už veľký corgoň, pri nej strašne nudil. Zbytočná prekombinovanosť scenára ma čoraz viac od nej odrádzala, až sa stala pomaly (ne)stráviteľnou. Na jedno pozretie, asi áno, no so všetkým vypätím síl ! Aspoň, zaujímavá hudba od tandemu Reznor/Ross. Ani perfektná animácia s výpravou, hneď negarantuje, že by som mal byť potom vari nadšený ?! Jednoznačne - najslabší kus od režiséra. Pri pozeraní animáku som mával pocit, ako by som (z)jedol akýsi nevydarený guláš ! (07.01.2021)

Jsem dost zklamaný. V Duši jako by se děla scéna z scénou, chybí pořádná linka - značná část filmu je nekonečná expozice, ústřední konflikt je mělký, celé to působí jako snaha "nějak" zopakovat Inside Out a je to v každém svém okamžiku strašně čitelné. Emocionální zásah, jaký jsem cítil na konci Coco, se nedostavil. Celé je to navíc prostoupené pixarovským paradoxem - tak moc se to snaží být víc než animák pro děti, až přestává dávat smysl, proč to je animák pro děti a ne film pro dospělé s pořádně propracovaným konfliktem, co nekončí u srdcehřejných zkratek. V realitě samozřejmě víme, že aby se takový film zafinancoval, musí být pro děti, ale problém je, že k tomu nevede žádný důvod zevnitř toho filmu, naopak při pohledu na něj samotný jeho koncept vůbec nedává smysl. (27.12.2020)

Musím přiznat, že jsem očekávala něco na způsob "Inside Out", ale spletla jsem se. Tento snímek je uplně něco jiného. Příběh se točí kolem středoškolského černošského učitele hudební výchovy Joea, jehož životním snem je vystupovat v jazzové kapele. Taková příležitost se mu naskytne, ale díky téměř smrtelné nehodě, se z něj stává jedna z duší bez fyzického těla je odnesen do prostoru, z něhož jsou všechny duše dopraveny na druhý břeh. Svým odhodláním a touhou konečně dělat to, co miluje, se z tohoto prostoru dostane pryč na místo, kde čerstvě narozené duše získávají před vstupem na Zemi svoji osobnost. Joe se nehodlá se svým aktuálním stavem smířit a tak spojí síly s duší číslo 22, která po lidském životě vůbec netouží. A snaží se tak své nové kamarádce vysvětlit, proč život na Zemi tolik miluje a sám tak dostává spoustu odpovědí na otázky, na které si sám nikdy nedokázal odpovědět. Určitě jde o film, který je spíše určen dospělým než dětem. Ale to neznamená, že by se měl snímek dětem vyhnout. Rozhodně to má něco z té dětské prdlosti do sebe a hlavně poselství, které by dnešním dětem rozhodně neuškodilo. Soul je niterný, upřímný a celkem i náročý film na emoce a proto nemusí sednou každému. O to víc mu to přidává na hodnotě a divákům na celkovém požitku z filmového zážitku. Soul je upřímnou sondou do nitra lidské duše, která rozesměje, dojme a zanechá po sobě hezký pocit. - "You can't crush a soul here. That's what life on Earth is for." (16.01.2021)

Film, co pohladil na duši. Zvlášť teď, když se nikam nemůže. V kině by to byl ještě jinej level, ale co se dá dělat. Stojí to za to i tak. Tradičně krásná animace, zde ještě v tom světě duší občas připomíná úplně první černobílé animace, fakt nádhera. Ještě to ladění do modra je tak uklidňující, k té spirituální notě se to opravdu hodí. K tomu, aby se člověk naladil na nějakou tu spirituální notu, dost napomáhá i hudba, ta zvláštní kombinace jazzu, relaxační hudby a syntezátorů (občas mi to připomínalo třeba tuhle skladbu) se opravdu povedla, jeden z nejzajímavějších soundtracků posledních let. Jinak pro děti to fakt není, chvílema mi to připomínalo až existenciální drama a bylo to dost depresivní. Jediný slabší okamžik přišel, když se Joe a 22 dostali na Zemi a 22 se musel/a sžít s Joeovým tělem, tam jsem se chvíli bála, že to sklouzne k trapným vtipům a kouzlo se vytratí, naštěstí to byla jen chvilka. 9/10 (28.01.2021)