1990: Bojovníci z Bronxu

Představiteli hlavního hrdiny Trashe, Marku Gregorymu bylo v době natáčení jen 17 let, takže mu lze jeho kreace v kozačkách odpustit. Zatímco Castellari si snad mohl všimnout, jak šíleně v těch botách chodí a vypadá. Z "bojovníků" mám rozporuplné pocity, je to samozřejmě z hlediska filmového umění, zvláště pak scénáristického, hereckého či produkčního, otřesná selanka. Nicméně mám pro tyhle úlety slabost a fascinuje mě, jak se tihle taliánští maséři kýče prostě sebrali, odjeli s pár kámošema a kamerama do New Yorku a ve dvou ulicích na předměstí a na pláži pak natočili sci-fi. Protože, když to člověk uváží z tohoto úhlu, není to tak zlé. K tomu dostaneme úžasnou trashovou barvami hrající kameru, pár ucházejících béčkových nápadů a výborný nic neřešící závěr. (09.12.2009)

Dlho som vedel, ze jestvuje sovietska odpoved na Ramba s menom Odinocnoje Plavanije, a ze Orson Welles hral v horore Malpertuis som tiez dlho nevedel. Teraz som sa vsak az dozvedel, ze jestvuje ultradementna talianska odpoved na film Utek z New Yorku s Kurtom Russellom a Donaldom Pleasencom. Par slov k filmu : hrozne kulisy, priserne dialogy, Mark Gregory nepredviedol dohromady nic a nema drsnactvom na Russella. 20 % (14.07.2015)

Castellari se s tím moc nesral a prostě si jednoduše natočil vlastní verzi kultovního béčka Útěku z New Yorku. Jednoduchou a velmi dobře známou zápletku o záchraně prezidenta respektivě prezidentovi dcery, jen zasadil do roku 1990. Do toho přimíchal válku gangů o Bronx (Válečníci) a postapokaliptický koktejl byl hotov. Škoda jen, že chybí výraznější syntenzátory a propracovanější akční složka. Ale králové béčkových produkcí Eastman a Williamson vyloženě potěšili a já jako milovník podobných trashů jsem byl navýsost spokojen. "Dost mi lezete na nervy!" "Bacha nebo ti ukopnu hlavu!" (06.04.2013)

Pomadmaxovská postapo béčka tehdejší doby si hodně zakládala na stylu. Nebylo v nich důležité, kde jste bydleli a čím jste se živili. Hlavní bylo, že jste měli ten nejstylovější oblek, makeup nebo účes a tu nejhustší káru. Bojovníci z Bronxu sice výjimečně nekopírují Mad Maxe, ale spíše Hillovy Válečníky a Carpenterův Útěk z New Yorku, nicméně dávají usilovně najevo, že mají styl, už od úvodních titulků, které si libují ve fetišistických detailech kérek, kožených rukavic, cvočků a chráničů. Gangy ovládající postapokalyptický Bronx roku 1990 (v 80. letech šlo o budoucnost) se od sebe pochopitelně liší stylem oblékání a specifickými dopravními prostředky (od motorkářů vystrojených jak zákazníci Modré ústřice, přes bruslaře po jeskynní mutanty) a také používanými zbraněmi a způsoby boje (členové jednoho gangu při rvačkách například stepují). Bojovníci z Bronxu působí tak trochu jako výstřední muzikál bez zpěvu, v němž se postavy před kamerou neustále seskupují do směsných, předem nacvičených formací a póz. I pouhý příjezd na setkání dvou gangů tu musí proběhnout ve velkém stylu. V jedné takové úžasné absurdní scéně sledujeme několik minut záběry motorkářů seřazujících se postupně do tvaru W (evidentně odkaz na Hillovy Warriors). Kamera pečlivě snímá detaily obličejů, vestiček a motorek i těch nejméně důležitých komparzistů (když se vám je podaří nabrat z řad reálných Hells Angels, tak je musíte na plátně řádně prodat). Do toho dramaticky bubnuje živá kapela, která náhodou byla na místě natáčení a režisérovi přišlo cool ji zapojit do děje. Členové gangu si dlouze vyměňují pohledy, bubnování dramaticky vrcholí, ale scéna prakticky žádné vyvrcholení nemá. Motorkáři si akorát vymění pár slov a pak se zase v poklidu rozejdou. A přesně takový je celý film. O ničem, ale má to styl! Děj je nesmírně imbecilní a nesmyslný, ale po formální stránce je to svým způsobem fascinující podívaná. Castellari tu opět předvedl, jak umí skvěle pracovat s širokoúhlou kamerou. A reálné lokace tehdejšího Bronxu vypadají přesvědčivě zpustle (byť ne vyloženě postapokalypticky). Až člověka zamrazí, jak to tam v 80. letech vypadalo. (21.04.2018)

Bojovníci z Bronxu sú sci-fi iba preto, že scenárista si povedal, že dej sa bude odohrávať v roku 1990. Aby sme mali aspoň aký taký dojem, že sme v tomto žánri, pobehujú tu gangy na kolieskových korčuliach, iné bojujú tak, že pri tom tancujú a je tu aj absolútne neschopná tlupa kvázi zombíkov, ktorí napriek tomu uväznia objekt záujmu všetkých zúčastnených. To by všetko samozrejme čisto pre zábavu nevadilo, film nie je rozhodne nudný, avšak máločo tu dáva zmysel a logika smerom ku koncu už tak hapruje, že buď budete považovať Bojovníkov za zábavný trash, alebo iba za trash. Hammer je raz tam, raz tu, potom zase tam a v samotnom závere sa chová ako človek s IQ 50. No a gang motorkárov vedie 17 ročný metalista a všetci ho na slovo počúvajú. Hej, je to predsa len zábavný trash. No a vďaka zvukovým efektom pri úderoch je film skvelým materiálom na štúdium pre zvukárov, samozrejme v tom zmysle, akým postupom sa pri ozvučení akčných scén vyhýbať. (23.09.2023)