Hájili jsme hrad

Kdyz vite ,ze uz jste na konci a vychodisek vam moc nezbyva,ja treba si alespon zachovat trochu humoru a najit si neco,co vas od te nelehke situace dusevne odpouta a je celkem jedno,zda se pujde o pekarovu zenu,cervenou kralovnu ci brouka.Nejde o klasiku valecnych boju,zde jsou predevsim vykresleny povahy vojaku a jejich vlastni vnitrni boj s valkou samotnou. (19.10.2010)

Uměli si to ale pánové rozdělit co? To dlouhé nekonečné čekání, stereotyp a nudu zažehnávali po svém. Ostatně i ve válce se snaží každý jednotlivec něčím zabavit, jak jen to jde:-) O tom je ostatně i tento válečný snímek, který rovnež i trochu komedií a psychologickým filmem. Knihu jsem sice nečetl, ale prý je skvělá, a tento film se ji držel. Ten hrad působil skutečně megalomansky, na konci této velkolepé podívané mi ho bylo až líto:-( Seržant Rossi asi nejlepší a rozhodně nejvtipnější. Petr Falk opět ve válečném snímku, pro mě už ve druhém, tím prvním bylo film Anzio. (19.02.2008)

"Myslíte si, že jsem zvrhlý.. Nebo hůř, Francouz !! Jsem jen impotentní.." ;) Zvrhle bizarní a cynicky absurdní (proti)válečný biják Sydneyho Pollacka si dlouhé minuty pracně buduje svoji temně pohádkovou atmosféru, výtečně pracuje se symbolikou a alegoriemi, jakkoli zde měli tvůrci v Eastlakeově knižní předloze velkou oporu, stejně jako ve skvostných hereckých výkonech na čele s nejpřekvapivěji obsazeným Peterem Falkem jeho kariéry - A to včetně Nebe nad Berlínem !! - a naopak přesným Burtem Lancasterem, aby nakonec stejně zkrátka platila ze všeho nejvíce za promarněný potenciál, když mě osobně nejvíce mrzí jeho v důsledku nedůsledná konvenčnost.. A ty zběsilé změny nálad filmové poetiky prostě Pollackovi odpustit nedokážu.. Nicméně bez ohledu na vyřčené lze snímek jen těžko nepovažovat za jedinečný žánrový příspěvek.. (01.10.2016)

Tak tedy chvíli nahoře a chvíli dole.Prozaický až vojensky syrový začátek....,pokažený jeep tlačený brblajícími vojáky cosi uvozuje, ale vzápětí jsme z toho "cosi" vytrženi kamsi úplně jinam.Až surreálně krásný obraz hraběte s paní na koních a posléze konfrontace a rekvírování hradu.Směs lidí s různou mírou intelektu,diametrálně odlišnými hodnotovými systémy je na čas sražena dohromady armádou, ale na malou chvíli mohou žít jaksi nacivilno. Projeví se skutečně lidsky a jsme svědky rozkvétání růží.......kunsthistorik, pekař, velitel,páter...i dámy v bordelu.Každý svým způsobem.A hraběti dokonce přinese vytouženého potomka, jemuž ale není otcem.Nicméně všeobjímající matka válka je posléze nutí k tomu, proč uniformu oblékli. Ale jak už to bývá, inter arma silent musae....a vše je poničeno, lidé pozabíjeni a válka triumfuje. Vzpomněl jsem si na Hlavu 22, v tomhle filmu také absurdita války přechází v surreálně obrazy.Ale za tu chvíli vytržení to stojí.....Zajímavý pohled na válku.Ale kdoví, jak tyhle situace probíhaly ve skutečnosti, není-liž pravda?Co? (27.05.2010)

Válka se chová k historii poněkud schizofrenním způsobem - zaráz ji ničí i tvoří. Muži a ženy, co se v ní objeví, jsou buď filozofové a nebo blázni (často i obojí) a každý z nich se navzdory kruté době snaží hájit ten svůj hrad. Poslední baštu uprostřed šílenství.. Pollack mohl Eastlakeovu novelu zadaptovat tucty způsobů, ovšem ten co zvolil, nebyl pro svou roztříštěnost nejšťastnější. Kompilát surrealistických výjevů, ironických proklamací a tragického realismu lze mimochodem vnímat i tak, jak ho vnímal jednooký král mezi vidomými Burt Lancaster. Jako alegorii namířenou proti vietnamské válce.. (03.10.2016)