Asi to ukončím

Tvl kdo tady zvěřejnil obsah filmu, ať se jde pro facku k mámě. Těžko hodnotitelný Kaufman. Má krásnou, místama až divadelní atmosféru i pojetí, které v nejdelších místech protíná dlouhým dialogem (zároveň i monologem) dvou hlavních představitelů v autě. To, jak vás ale tento dialog zaujme se hodně odráží od nálady, kterou v danej moment budete mít. Celkově tyto dvě nejdelší (ne)dějství vám ovlivní celkový zážitek i prožitek z filmu a já se například na film podíval v den, kdy jsem měl ta nejmenší očekávání a sedlo mi to tak někde napůl. A i přes to, že mi film v daný okamžik sednul, má svá velmi těžká místa a tím nemyslím teď, že je těžké jej uchopit či okamžitě pochopit. Prostě vás může jen tak minout. Například tím, že jsem pochody myšlenek hlavní protagonistky sice vnímal a chápal, ale jsou mi naprosto cizí. Scény, kdy si hraje film s časem a hraje svou hru s divákem (scény v domě u rodičů, zmrzlina) jsou zábavné a hra s žánrem je pojatá dobře. O to těžší pak opět je, kam nebo v co tyto scény (ne)vyústí. Poslední třetina, až na velmi silný moment s prasetem, už bohužel začne být trochu úmorná. Zatím 60%. Uvidíme po druhé projekci. Na kterou se určitě jen tak nevrhnu. (14.09.2020)

Charlie Kaufman si vybral veľmi slabú chvíľu alebo príliš veľa umeleckej slobody vie byť kontraproduktívne. Má to celkom peknú kameru (ak nepočítam tie nekonečné ukecané scény z auta, kde nie je skoro nič vidieť), ale inak to bolo úplné utrpenie pozerať. Každopádne klobúk dole pred tým, kto to zostrihal do tak skvelého traileru. (19.09.2020)

Kokos tak toto nie. Zo začiatku to bolo správnym spôsobom divné a nevedeli ste, čo si o neskutočne dlhých dialógových scénach, zmrznutých ovciach a trasúcom sa psovi máte myslieť. Ale boli ste zvedaví, čo z toho vypáli. Postupne, ako sa (134-minútový!) film preklápal do svojej druhej polovice, mi ale bolo jasné, že toto pôjde smerom, ktorý mi robí problémy. Myslím si, že zvládam aj tzv. divné filmy, ale čo je veľa, to je príliš. A ten, kto tu tomu priradil žáner thriller, by sa mal nad sebou zamyslieť. (28.09.2020)

Totální zoufalost. Vůbec si nedokážu představit tohle vidět v kině, takhle jsem od toho mohl alespoň odběhnout a bez pauznutí to nechat běžet, jelikož jsem už po první hodině věděl, že o nic zásadního nepřijdu. Nakonec jsem to tedy dokoukal, ale film s takto prázdnými dialogy jsem ještě neviděl, asi nikdy nezjistím, co tímhle chtěli autoři divákům sdělit. A pak že je Tenet nepochopitelný. 1/10 (10.09.2020)

Tuhá káva. Čo to vlastne bolo? Surreálna, snová, filozoficko-existencialistická hororová poetická esej, ktorá prostredníctvom podivného vzťahu zobrazuje márnosť ľudského snaženia, života a neodvrátiteľnosť plynutia času a príchodu smrti? Alebo je to o tom, že si myslíme, že žijeme vlastný život, hoci je to len akási vykonštruovaná umelá fantázia, prebratá z rôznych iných myšlienok, kníh a filmov? O tom, že si nahovárame, že každý z nás je originálny a jedinečný, ale v skutočnosti sme zameniteľní, neúprimní a nič vlastne neznamenáme? O tom, že šťastie dokážeme (možno) nájsť len vo svojej fantázii, ale tým nič na svojom osude nezmeníme? Že sa napokon musíme zmieriť s nevyhnuteľným? Že vlastne ani tú fantáziu nemáme pod kontrolou a rozpadá sa nám pod rukami? Že ľudský život je vlastne fraškou a tragédiou? Ešte si to nechám prejsť hlavou. O I'm Thinking of Ending Things by sa dalo veľmi, veľmi dlho diskutovať A to mám rád. Dostalo ma to. Pohltilo. Parádne mrazivá atmosféra a sebavedomá réžia autora s jasnou víziou. Jessie Buckley je fantastická (a ostatní tiež nezaostávali). (04.09.2020)