Reklama

Reklama

Posledná noc v Soho

  • Česko Poslední noc v Soho (viac)
Trailer 6

Režisér Edgar Wright nakrútil psychologický thriller o dievčati (Thomasin McKenzie), ktorá prišla do Londýna študovať módne návrhárstvo. Jej štúdium zásadne narušujú znepokojujúce nočné vízie. V nich sa vracia v čase zo súčasnosti do šesťdesiatych rokov a stretáva tu očarujúcu začínajúcu speváčku (Anya Taylor-Joy), ktorej čaru podľahne aj ona. Sú to len sny, alebo sa jej prihovára minulosť? Dievča musí nájsť odpoveď za každú cenu, zvlášť preto, že tieto vízie sú čím ďalej znepokojujúcejšie a začínajú ju ohrozovať. (CinemArt SK)

(viac)

Videá (4)

Trailer 6

Recenzie (257)

verbal 

všetky recenzie užívateľa

Začíná to jako zbytečně dlouhý retrokabaret pro tuzemské honiče nad šedesátkama, co strašlivě touží vrátit se pár desítek let zpátky v čase, a za zvuků plísně „Já budu chodit po pičkách“ tam vyprcat Naďu Urbánkovou, neodolatelně přitažlivou v jakémkoliv časovém období. Pro masařky. Paxi ale Éda Piš začne hrát na #metooblm Hičkoka a musím říct, že to Psycho kombinované s Gerontoptáky, feministkami a negry docela trefil. Tedy, ne že by to jako byla kdovíjak sofistikovaná či potěšitelně braková zábava, ke které se budete rock co rock pravidelně vracet. Spíše taková milá, přebarvičkovaná, řemeslně perfektní a do posledního záhybu na fiži retrovyňuňaná pocta době a Fredymu, na kterou jsem například takový já zapomněl asi tak 30 minut po závěrečných titulcích, a s děsem si možná sem tam vzpomenu akorát na zoufalým úchylům uhrančivé, z xichtu na spánky utíkající oči Aničky Krejčí – Radostné a na tu odpornou, topornou, slizkou, iritující a afektovaně přehrávající šišlavou pizdu Tomašínu v hlavní roli, co scénářem dicktované permanentní zděšení, úleky i traumata interpretovala jako neumětelsky unifikovanou trapkopózu „ochrnutě vykul bulvy, jako by se ti někdo nečekaně nabořil do dvojky“. Což by vpoho věrohodně zahrála jakákoliv mnohem snesitelnější, sympatičtější a talentovaná ochotnice. ()

MrHlad 

všetky recenzie užívateľa

Edgara Wrighta mám rád, ale čím vážněji se tváří, tím větší s tím mám problém. Takže dám vždycky přednost Soumraku mrtvých a Jednotce příliš rychlého nasazení před povrchně přestylizovaným Baby Driverem. A teď i před Poslední noci v Soho. Jeho novinka mi připomínala del Torův Purpurový vrch, tedy horor, který byl po všech stránkách skvělý audiovizuálně, i žánrově. Jen jsem u něj měl pocit, že si režisér plní nějaký svůj sen a skládá poctu oblíbenému žánru, oblíbené době a oblíbené formě. A dělá to skvěle, jenom jako kdyby to celé točil spíš pro sebe než pro kohokoliv jiného. Na druhou stranu Wrightovy hrátky s barvami, skvělý soundtrack, nádherné kostýmy a čas od času i jeho typické audiovizuální hrátky pořád fungují skvěle. A Thomasin McKenzie je výtečná a Anya Taylor-Joy jí šlape na paty, ale nestačí to. Wright dělá Poslední nocí v Soho radost hlavně sobě, což mu přeju, ale tleskat mu za to nebudu.  ()

Reklama

DaViD´82 

všetky recenzie užívateľa

Jeden od Wrighta tak nějak očekává formu nad obsah. Zvláště ve snímku, který smáčí obě nohy ve vodách gialla, lynchoviny a šedesátkách. Možná bych nečekal až tak velké rozkročení mezi echt vyňuňanou formou a vyprázdněným obsahem, ale co už. Mnozí toto dohánějí podmanivě uhrančivou haluzní atmosférou. Wright v první polovině místy též. A byť to není bez zaškobrtnutí, tak rozhodně má na čem (a především na kom) stavět... Nebýt toho, že se rozhodl tam přeci jen nějaký obsah ve druhé polovině postupně začít roubovat. Čímž to posílá do kopru. Tuplem pak během závěrečné dvacetiminutovky, která je až nechtěně směšná. Na celém otřesném finále je pak nejvíce fascinující, že ho během něj zrazuje již i ta jinak vypiplaná prvotřídní forma. ()

J*A*S*M 

všetky recenzie užívateľa

Já jsem s Wrightovou novinkou poměrně dost spokojený, ačkoli v průběhu jízdy do finále ten film nějak divně vykolejí a v závěru má co dělat, aby se úplně nerozpadl. Rozehráno je Soho přitom výborně - skvostná výprava, nápaditá režie, vymazlený soundtrack a super herci, zvlášť Thomasin McKenzie je tu pro mě za jednu z nejroztomilejších a nejsympatičtějcíh hrdinek v hororech za hodně dlouhou dobu. Scénář nadhazuje řadu motivů a člověk čeká, co z nich nakonec vyplyne ... aby se ukázalo, že z mnoha z nich nevyplyne nic. Ta samotná koncovka pak působí, jako kdyby před ní bylo XY minut vystříháno, anebo jako kdyby to režiséra a všechny na place najednou přestalo bavit. Ale nechci znít moc negativně, protože negativní pocit z filmu rozhodně nemám. Naopak - většinu stopáže jsem byl spokojenější, než jsem čekal, a jen mě trochu mrzí, že to ve finále nedolětelo tak daleko, jak v určitou chvíli vypadalo, že by mohlo. ()

Matty 

všetky recenzie užívateľa

Edgar Wright už natočil vyrovnanější filmy než Poslední noc v Soho, ve které se Thomasin McKenzie probouzí z nostalgického snění o šedesátkovém Londýně do deziluzivní noční můry. Jeho muzikálové uchopení post #MeToo hororu je každopádně hodně zábavné a originální. Originálnější než byste čekali od žánrovky tak uhranuté jinými žánrovkami a proměňující se podle toho, k jakému žánru Wright zrovna odkazuje. Transformace je to vždy kompletní. Mění se stylizace i hrdinčina motivace, cíl a pozice ve vyprávění. Z aktérky komediálního fish out of water dramatu z vysokoškolského prostředí se stává nejdřív pozorovatelka něčího třpytivého života ve swingujícím Londýně, poté amatérská (giallo) detektivka, která se průběžně propadá do duchařského/zombie/splatter hororu nebo klaustrofobního psychothrilleru à la Hnus od Polanského. Varování před idealizováním minulosti (resp. snahou vykládat ji podle dnešních hodnotových měřítek) se Wrightovi a Krysty Wilson-Cairns podařilo do příběhu zakomponovat o něco elegantněji než motiv traumat obtisknutých do těl a míst. Rozhodně si ale nemyslím, že by film, už s ohledem na svou výraznou stylizovanost, stigmatizoval duševní onemocnění a sexuální práci, jak mu vyčítají některé zahraniční recenze. Je to stylový žánrový mišmaš. Možná nefunguje bezchybně, ale užíval jsem si ho od úvodních do závěrečných titulků. 80% ()

Galéria (31)

Zaujímavosti (13)

  • Ve filmu se objevuje představení na píseň „Puppet on a String“, která pro Velkou Británii vyhrála Eurovision Song Contest roku 1967 v podání zpěvačky Sandie Shaw. (Morrighan)
  • Natáčení filmu probíhalo v Londýně v Anglii. (SONY_)

Reklama

Reklama