Rosemaryino dieťa

Už je to nějaký čas, co jsem četl Levinovu knihu, takže nemůžu přesně porovnat, jak moc se jí film drží... Ale ty nejdůležitější momenty jsem poznal a co je nejdůležitější - z filmové Rosemary jsem měl úplně stejný pocit jako z té literární. Ta tísnivá paranoia je díky Polanskimu i perfektní Mie Farrow takřka hmatatelná, atmosféra až nevídaně houstnoucí... A vše umocňuje velmi podivná a přitom pasující hudba Krzysztofa Komedy. Rosemary má děťátko tvoří spolu s Vymítačem ďábla a Přichází Satan! "nesvatou trojici" nezapomenutelných filmů, které jsou více než jen horory. (03.01.2019)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)

"You're trying to get me to be his mother." - "Aren't you his mother?" Knihu od Iry Levina jsem četl, takže mohu s čistým svědomím napsat, že filmová adaptace se jí co do působivosti minimálně vyrovnává. V mém případě se misky vah dokonce mírně převažují na stranu filmu, a to především díky Mie Farrow, jejíž ztvárnění postavy těhotné Rosemary je jedním slovem - brilantní. Roman Polanski dokázal ve filmu vyčarovat pěkně hustou atmosféru, takže není v žádném případě náhodou, že právě "Rosemary má děťátko" tvoří společně s "Přichází Satan!" a "Vymítač ďábla" takzvanou "svatou" trojici mezi okultistickými filmy. Jen tak mimochodem, od té doby co jsem poprve viděl tento skvostný snímek, se mi pokaždé když slyším jméno Rosemary automaticky vybaví tvář M. Farrow. (26.07.2004)

Výborný film Romana Polanskeho patrí spoločne s The Omen (1976) a The Exorcist (1973) ku vrcholu okultného filmového horroru. Sú to kultové diela, ktoré sa svojou kvalitou zapísali do dejín nie len horrorovej kinematografie. Každý z nich spracúva danú tému trocha z iného pohľadu, ale vo všetkých troch prípadoch ide o spoločnú podstatu. Prenikanie pekelných síl do nášho sveta. "Rosemary má dieťatko" je z tejto takzvanej Nesvätej Trojice asi najjemnejším zástupcom, ale silná horrorová atmosféra sa jej uprieť nedá. **** (18.08.2008)

Neumím si představit, jak bych se cítil, kdybych vyfasoval opačné pohlaví, ale i tak jsem si málem okousal všechny nehty a žaludek se mezitím pokoušel o olympijský strečink. Polanski, co se týče napětí, těžce ruluje a smyčku umotanou z paranoie, strachu a bolesti stahuje pěkně pomaloučku, aby každý detail jak-se-patří vyniknul. Jen s tím závěrem nejsem vzhledem k vnitřnímu křiku "Zabij dítě... a tu bandu důchodců taky!" dvakrát kompatibilní. (19.02.2010)