Hnus

Mně se ten film prostě nelíbil. V porovnání s Rosemary má dětátko to podle mého prohrává na všech frontách. Líbí se mi snaha o minimalistický horor s psychologickým přesahem, ale Deneuve není Farrow a atmosféra i příběh je v Hnusu taky slabší než v Rosemary. Škoda, že Polanski vygradovaný závěr děsivě prostříhal, myslím, že trochu delší záběry by v celkem povedeném závěru nebyly na škodu. (29.11.2012)

Nepřítomný pohled očí Catherine Daneuve, která hraje psychicky nemocnou, osamělou dívku Carol. + Nikdy neuvařené syrové králičí maso, měnící se postupně v zahnívající mršinu. + Pokoj, kde se Carol zabarikádovala před světem. + Brutální, mrazivý způsob jakým se vypořádala s přízní loudících nápadníků. Tohle si nejspíš vybavím při vzpomínce na HNUS, který mě jinak nijak zvlášť neoslovil. Prvky hororu, vraždění a stopy krve nejsou tím, co by mě ve filmu dokázalo nadchnout. (01.11.2008)

(1001) Tenhle film je osoba, která ráno vstala, vybrala si květované šaty, vykašlala se na culík, vyčistila si zuby, ukousla z rohlíku a potom ho položila zpět na stůl, vyšla z bytu a vydala se po Ruské ulici, protože ji to zrovna tak napadlo. A nezabočí na jinou, i kdyby všichni chtěli, aby zabočila. - Další z iniciačních filmů "perverti jsou taky lidi", i když se zejména soustředí na tu část věty "perverti jsou". (22.01.2010)

Jen velmi zřídka se vidí tak soustředěný, psychiku pitvající film. Catherine Deneuve není jenom krásná, ale do svojí role se dokáže i ponořit a vytvořit z filmu one woman show. Hypnotické tempo snímku je proloženo mnoha surreálnými záběry, které ještě více přispívají ke gradující a stísněné atmosféře (Polanski je Pan režisér). Hnus není film, který má za úkol diváka bavit, jeho dopad je cíleně opačný - provokativní a zneklidňující cesta za hranice běžné mysli. 9/10 (23.06.2009)

Mám dojem, že si režiséri radi berú na paškál vnútorné problémy žien, ich feministické sklony, večné útoky samoty, bolesti, zúfalstva... Sme melancholické stvorenia, takže si to môžeme dovoliť :) Carol je zosobnením duševnej trosky, ktorej sa priam bytostne dotýka každý mužský pohľad, mierna náklonnosť či túžba po zblížení sa. Trpiaca introvertka obkolesená tieňmi deprimujúcich stien, postupne šalie a stráca pojem o čase a priestore. Psychická analýza vnútornej roztrieštenosti, ktorá je pre osamelú ženu priam charakteristická. Námet rozhodne zaujímavý, no mrzí ma, že občas tento film skĺzol do neželanej nudy. Väčšie množstvo obsahových perličiek by mu rozhodne prospelo. PS: Catherine Deneuve ma katapultovala do sedadla. Ktorá iná herečka by sa dokázala tak úprimne vcítiť do trápenia svojej hrdinky? (17.08.2009)