Muž menom Ove

Naprosto skvělý film. Už dlouho jsem se tak nepobavil. Četl jsem i knížku, která byla stejně jako film vynikající. Miluji švédské knihy a spisovatele a když se nějaká kniha zfilmuje je z toho dokonalý film. Jako třeba právě Muž jménem Ove. A teď už k filmu. Příběh se velice shodoval s knihou. Hannes Holm plně využil původního knižního příběhu. Ve filmu nebyla scéna nebo herec, který by se mi nelíbil. Rolf Lassgard zahrál Oveho naprosto dokonale. Bahar Pars jako Parvaneh byla též dokonalá. Akorát se mi zdá, že jsem ve filmu jméno Parvaneh vůbec nepostřehl, ale třeba tam bylo a já si jenom nemůžu vzpomenout:-). Ostatní herci byli též skvělí. Děj se krásně prolínal s minulostí. To mám na filmech velmi rád a Oveho vyprávění zpoza jeho nedotažených pokusů o sebevraždu je doslova strhující. Scénář byl excelentní, plný výborných hlášek a kamera taky nebyla vůbec špatná. Hudba, tak ta mě oslnila snad nejvíce. Byla výborná. A zvuk, tak to bylo něco. Zvukaři si s tím tentokrát opravdu vyhráli. Nestává se moc často, aby bylo ve filmu silně zachyceno jak kocour přede:-). Nejvíce se mi, ale líbila jedna věc. Chvílemi byl film velice zábavný a vtipný a chvílemi zase velmi smutný. Někdy jste se museli velice smát a někdy jste museli udržet slzu. Ale tak to má být. Podle mě je nejlepší scéna jak Ove najde kocoura a to psisko na něj štěká a jeho panička na něj hází kameny. Ove pak pronese výbornou hlášku, "Jestli se mi tu ta bestie ještě jednou vychčije tak dám do toho obrubníku proud." Dále pak scény s Parvaneh a v minulosti se Sonjou. Opravdu já nemám slov. Švédi tento film vyslali na oscary a já myslím, že by se do finální pětky za cizojazyčný film mohl dostat. Tento film se u mě dostal na třetí místo v mé tabulce viděných filmů roku 2016. (10.12.2016)

Knihu jsem nečetl. Ove je ve svém filmovém podání snímkem na pomezí magického realismu, kdy všechny postavy jsou buď krystalicky dobré, anebo špatné a jejich život je protkán přehnaně tragickými a ironickými událostmi. To, že mě něco podobného nakonec vlastně hodně bavilo, považuji i za kus jakési náhody, protože si stejně tak dovedu představit, že by mi něco z toho zezačátku nesedlo a na celý zbytek filmu bych pak koukal s nelibostí. Ove splňuje tu hranu dobře vybalancované komedie a dramatu, kdy se často smějete a chvílemi dojímáte. A dokonce i samotný Ove, postava, která si v životě prošla solidním peklem, je v průběhu času v očích diváka sympatičtějším a především pochopitelnější. Proces vývoje postavy i vnímání diváka v jednom? No co byste dneska ještě od filmu mohli chtít? 8/10 (30.11.2016)

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

Nabručený stařík, který se změnil v "sympaťáka". To už vypadá jako největší trade-mark švédského uměleckého vývozu tohoto desetiletí (minulé bylo o temných detektivkách) - v knihách i ve filmu. Takže originalita na nule, ale prostě stejně se neubráníte a přiznáte si, že tohle schéma funguje. Zde je navíc dobře zakomponovaná retrospektiva. Komediální prvky jsou fajn, především Saab vs. Volvo a pak vs. všechno ostatní. Na 5* to ale není. (26.02.2017)

Môže človek vôbec napísať, že bol tento snímok krásny, keď bol poňatý tak svojským spôsobom? Nuž teda môže. Nájsť zmysel "bytia" sa totiž dá za takmer akejkoľvek životnej etapy. Nech sa človek cíti seba menšie deprimovaný, životom sklamaný, mal by v sebe nájsť dostatok síl, a pokračovať tak vo svojej ceste. Len nie "sám" ... Už dávno som nebol z nejakého filmu tak dojatý. (23.10.2016)