Minamata

V případě Minamata by bylo asi dost naivní si na jednu stranu nepřiznat, že jde o tak trochu víc emočně vyděračský film, na stranu druhou je ovšem nutné si zároveň i položit otázku, proč se tomu nepoddat? Ano, tvůrci zde sice od začátku nekompromisně a především otevřeně útočí na lidský soucit a empatii s druhými, a když se pak ve valné většině navíc jedná o děti, je to složité asi pro každého, ovšem zároveň je zde důležité i podotknout, že to zde tvůrci dělají poměrně chytrým a pro diváka vděčným způsobem a nejedná se tak jen o nějaké plytké tlačení na emocionální notu, ale podávají to prostřednictvím poctivého a silného příběhu, poukazujícího na jeden z mnoha globálních problémů, kdy je úplně jedno jestli se to odehrávalo v roce 1971, jelikož podobné sračky se dějí po celém světě stále a pořád, takže proč ne? Sem s tím. A že to někdo bude označovat za propagandu je úplně jedno, tady jde přeci v první řadě o filmový zážitek, a ten je silný, působivý, dojemný a ano, klidně i jako propaganda funkční, ostatně tak jako celý film. Navíc tu v hlavní roli předvádí další ze svých výrazných výkonů Johnny Depp, kterého je radost pozorovat, jelikož i přes silné namaskování je jeho herecká mimika opět na té nejvyšší možné úrovni, za skvělou se dá pak považovat ale i poměrně nevlídná atmosféra a samozřejmě se musím vrátit k emocím, které působí skutečně silným dojmem. Abych ale zas jenom nechválil, tak je určitě i pravda, že tomuto snímku chybí jakákoliv dramatičnost, nějaké vyhrocenější momenty a v neposlední řadě i spád celého filmu je převážně nudnějšího rázu než toho záživnějšího. Minamata je zkrátka filmem, který určitě neosloví masy, jelikož se jedná spíš o intimněji a komorněji laděnou podívanou, nesoucí ovšem rozhodně silné poselství, a je prakticky jen na každém jednotlivci, zdali se tímto snímkem emočně vydírat nechá, či ne, za mě osobně to tu každopádně tvůrci zvládli určitě důstojným způsobem, který není ani křečovitý, ani zbytečně násilně kýčovitý, takže po této stránce to funguje, nicméně je i pravdou, že to není ani nějaká velká zábava, či strhující zážitek. (03.04.2024)

Místy je to trochu pomalejší a celkově nám to o postavách ve filmu ani moc neřekne, ale ta atmosféra filmu je naprosto úžasná. A abych byla úplně upřímná, tak do posledních pár minut filmu jsem tomu chtěla dát tři hvězdy, ale posledních pár minut filmu mě tak dostali a dojali, že jsem se rozhodla dát o tu hvězdu navíc. (28.09.2023)

Já nechápu, že někdo může říct, že Johnny Depp cokoli vyhrál po tom, co ho vidí odsouzenýho v tomhle nepodařeným nízkorozpočťáku horko těžko kooperovat mezi uslzenými přehrávajícími Japonci. Právě sledovat jeho nepohodlí, skrze které se snaží stále unikat svými hereckými výjezdy ke svým legendárním alkoholickým postavám, je asi nejzáživnější. Japonští herci zde z nějakého důvodu hrají podobně jako Číňani ve svých angažovaných filmech. Tedy jako takoví to prostí jednorozměrní sedláci ve spravedlivém hněvu, ale se srdcem na správném místě. Chudák Depp se pak mezi nimi viditelně v nepohodlí motá a přemýšlí, co vlastně se sebou. Jakoby se mu režisér za tohle mstil, připisuje mu scény, kde musí držet v náručí zmrzačenou dívku a dojemně jí zpívat písničku. Krom toho film moc neví o čem chce být, zdali o Smithovi nebo o okolnostech průmyslové katastrofy v Minamatě, přičemž se mu nějak nedaří obě tyto dějové linie věrohodně protnout, asi kvůli tomu, že, za a) Depp je od ostatních herců viditelně distancovaný a za b) někdy až za polovinou filmu se objeví první scéna, ve které najednou Smith vůbec není a tím pádem je ten film najednou o něčem docela jiném. Navíc jsem během sledování bojoval se dvěma potížemi: dementně napsaná romance mezi Smithem a Aileen mi připomněla mrouskání Vaculíka s Třískovou v Nahotě na prodej a jakmile se objevil na scéně Džun Kunimura, dostal jsem strašnou chuť pustit si zase Ichiho. (29.11.2022)

Komorním způsobem natočený velký příběh, kterému to podání ale vůbec neškodí. Film vlastně působí skoro jako reportáž ne o tom případu, ale o jeho dokumentaci, a Johnny Depp je v něm naprosto skvělý. Rád bych, aby už dostával jen takové role, ve kterých uplatní širokou škálu herectví, ale zároveň na sebe nestrne pozornost. (19.09.2022)

Bojovali už jiní, určitě budou i další, ale teď se pere kdesi v Japonsku jistý fotograf za oběti chemického znečištění vod vlivem vysoce toxických látek v těle mořských živočichů a ryb. Po jejich konzumaci se u místních obyvatel rozvinula otrava rtutí a značné neurologické potíže. Není právník, není zavalený bednami dokumentů, ale fotoreportážně zachycuje následky chemického koktejlu, který prokazatelně zabíjí, a logicky čelí útokům mocných zástupců chemického průmyslu. Kauza ho probere z životní mizérie, jeho práce zase dostává smysl. Ač podle skutečné události, problém je v tom, že jsme zhruba v polovině, karty jsou jasně vyložené a očekávání malá. Tvůrci se nedokáží divákům zavrtat pod kůži, emočně to nefunguje. Johnny Depp je možná na nějakém černém seznamu (celá ta záležitost je úsměvná), podává ovšem skvělý výkon, který tenhle malý film tlačí alespoň do průměrných čísel. (10.09.2021)