Zakliate pierko

Zakleté pírko spíše, než pohádku připomíná přeplácanou omalovánku s vodníkem. Ale ne! povzdechne si každý milovník pohádek ve finále Zakletého pírka, které na konci jara letošního roku natočil režisér Zdeněk Troška. Na začátek můžeme k jeho dílu vznést jen chválu, tedy za to, že režisér je pořád nadšený ze své práce, točí srdcem a ne hlavou, znovu si vybral krajinu jižních Čech, jenž jsou pro pohádku coby exteriéry vyloženě stvořené, a především, že Troškova letitá láska k divákům nevyprchává. Snaží se dát jim to, co od něj už roky všichni (s výjimkou kritiků) vřele očekávají. Bohužel… v Zakletém pírku se mu to oproti komedii Babovřesky, na níž zlákal do kina davy, či pohádce Nejkrásnější hádanka neúplně daří. Režisér a milovník klasických pohádek Troška ve spolupráci se svým druhým režisérem Markem Kališem totiž napsal více než pohádku nedotaženou romanci bez nápadu a bez špetky tvůrčí invence. Všechno už tu bylo. Mladá osamělá dívka, princ, láska, zlá princezna, čarodějka a i ten nebožák vodník…nad čímž by se však ještě dalo mávnout rukou. Od Trošky se nikdy žádná velká filmařina nečeká. Ale když už nedokáže ani vést herce a snaží se inscenovat situace, a když to vůbec nejde, nahradit mluvu zpěvem, je něco špatně. Úvodní titulky s krásným hudebním doprovodem jsou vskutku skvělé a hravě dostanou diváka do velkého očekávaní. To je však náhle zborceno, nikoli s příchodem Anastasie Chocholaté, na jejímž výkonu v roli Aninky, respektive následné souhře s Lukášem Pavláskem, film stojí, ale s pohledem na dvojici zlých sester v podání Lucie Polišenské a Šárky Vaculíkové, jejichž „výkony,“ pokud se tomu tak dá říkat, se dají nazvat doslova hereckým otroctvím v obráceném slova smyslu. Dámy totiž vůbec nehrají! U dvou hereček bychom také ještě mohli odpustit, ale následné představení Petra Urbana v roli zakletého prince, evidentně předabovaného, aby toho nebylo málo, to už je moc! A podobných zjevů je bohužel víc a víc. Dokonce i Dana Syslová v roli zlé čarodějky je zralá na reparát z herectví (před ní však stojí dlouhý mužský zástup amatérů). Kdo funguje? Jednoduše Chocholatá v roli Aninky, Pavlásek coby její doprovázející vodník, jemuž i občasnou trapnost díky jeho přirozené komičnosti snadno odpustíme, a Sara Sandeva v roli zlé princezny. Záporná role jí sedí značně více nežli hodná pohádková bytost. Problém je, že i tito tři jediní skuteční herci v Zakletém pírku fungují na bázi: Hrát? Teď ano/Teď ne, takže sami hereckou jednotku nahoru nevytáhnou. Co se týká příběhu, jak jsem již napsal, i přes klišé by s trochou poctivé filmařiny obstál. Filmařsky ale Zakleté pírko strádá jak režijně, pokud se o režii vůbec dá mluvit, a scenáristicky, tak i v ostatních řemeslech. Kamera vcelku ujde, ale nenabízí nám hlubší obrazové vyjádření, které by pohádka měla nepochybně mít. Kostýmy a dekorace jsou vyloženě odfláknuté. Lukáš Pavlásek působí, že přišel v kostýmu vodníka oděn již z domova. A detaily? To že se hraje léto a točí na jaře přece neznamená, že musí Troška a dekoratéři v každém druhém záběru nechat vyniknout umělé houby, které působí jako pěst na oko. Střih, přesněji střihové efekty, které tvůrci nabízejí a jimiž se snaží upoutat divákovu pozornost, jsou zcela mimo. Klad přinášejí vizuální efekty, se kterými ovšem režisér nakládá, jak se mu zlíbí, aniž by si uvědomoval, že by se občas na místo jedné scény hodily spíše do té druhé, kterou nechá být tak jak je. A poté je tu hudební doprovod. Písničky nefungují. Za to Miloš Krkoška se snaží svou hudbou film vytáhnout výše, ale proti špatně natočenému materiálu je i ta nejlepší možná hudba slabá. Nicméně jestli jeden filmařský aspekt u Zakletého pírka neselhává, pak je to právě hudba. Zamrzí jen, že Troška neumí plně využít její sílu. Nu, bylo tu vytčeno hodně negací. Nicméně pořád se bavíme o mírném podprůměru, který by vydal za čtyřicítku. Pět procent navíc náleží Troškovi za to, že ač jeho filmy kvalitativně strádají, stále točí neskonale bez zášti a hlavně upřímně. Zakleté pírko je pokus o pohádku, který se jednoduše nepovedl. Doufám, že to Troška pochopí, uzná a zkusí něco jiného. Někdo může být toho názoru, že Troška nic kloudného nikdy nenatočí. Ale my ostatní víme, že své filmařské schopnosti prodat už párkrát skutečně dokázal. Je čas, aby to zopakoval. U mě 45% a pěkné dvě hvězdičky. (30.12.2019) (menej) (viac)

Panu Troškovi nelze upřít snaha dělat pěkné pohádky. Takže točí krásných krajinách jižních Čech, pomáhá si solidními kulisami, pěknými kostýmy a dekoracemi. Nakonec jeho Princezna ze mlejna je dosud nepřekonaná, ale po příšerných Z pekla štěstí přišli pěkné pohádky jako Nejkrásnější hádanka, Čertova nevěsta či Čertoviny. Trojice docela hezkých pohádek na které se rád podívám. Ale všechno jednou omrzí. Zde máme opět slátaninu více pohádek, která dohromady působí trochu umělohmotně, takže ve výsledku poslouží, ale pořád to jaksi není ono. Aninka žije na statku a totálně si nechává s.át na hlavu, přesto však s úsměvem, dobrou náladou a neustále obhajující své ségry (to už tu bylo - Z pekla štěstí). Pak, nevím proč, líbá pírko a z něj se vyloupne zakletý princ. Jejich rychlá zamilovanost má buď svědčit o posunu doby, dneska jsou ty mladý holky taky rychle zamilované a na prvním rande skáčou do postelí, nebo jde čistě o pokus ušetřit nějakou tu minutku a prachy s tím. Což je zrovna škoda, protože ty důležité věci jsou uspěchané, ale cestování od místa k místu je naopak roztahané. Postavy se vůbec chovají zvláště. Kupříkladu vodník si klidně mohl zablbnout víc, ale mě osobně udivuje, kterak vyslechne celý plán čarodějnic, Anince však sdělí své podezření a pak si za nic na světě nemůže vzpomenout, kde tu Ebénii už viděl. Hlavně díky Lukáši Pavláskovi se do pohádky dostává i nějaký humor, což musí být přece Troškova doména jako režiséra komedií. I toho je ale jako šafránu. A princ a jeho poddaní také nejspíš neuvažují. Nejprve na konci sdělují princi, že "není nikde k nalezení a hledali úplně všude", pak ovšem princ řekne, že "Aninku musí najít". A vojáci se zeptají: "Koho?" Takže, koho to vlastně hledali? Předtím ovšem ještě dvojice putuje a putuje. Zastaví se u čarodějnice, která se brzy dozvídá, co je Aninka zač, ale ani se nepokusí ji začarovat, klidně ji pouští dál přesto, že na konci se její smrt pokouší téměř úspěšně. A právě odekletí prince Jaromíra je trochu nepochopitelnou odbočkou, která do děje ani nedává smysl. Pokud Ebénie chtěla Jaromíra i Vítka a oba po odmítnutí zaklela, proč si nakonec přeci jen zvolila Vítka? Ostatně, na to se ptám i já, proč Marek Lambora - mnohem charismatičtější, divácky i dámsky oblíbenější nedostal větší roli jako Vítka a Petr Urban nehrál spíše epizodní postavu? Stejně nepochopitelná je zápletka s loupežníky. Motiv, že dívka výměnou za dárek čarodějce stráví se zakletým princem nějaký čas ve snaze ho odeklít, jsem už viděl v řadě pohádek a není ničím originálním. O dost víc bych ocenil spíše plnění tří úkolů, kde by s humorem sobě vlastním vypomohl vodník a klidně by se to mohlo časově vyměnit za anabázi s princem Jaromírem a již zmíněnými loupežníky. Od Aninky navíc nelze čekat víc než krásný úsměv, čímž si diváka získá, stejně jako milou a jemnou povahou, ale též odvahu a naivitu. Inteligence moc nepobrala, když by srdce klidně vrátila čarodějnici. To je trochu škoda. Máme dvacáté první století a dnes se od odvážných žen v příbězích čeká, že budou taky trochu samostatně uvažovat a nejen slepě dělat, co jim kdo řekne. O to horší pak je, že to nefunguje ani v protikladu. Princ svou odvahu nemá jak projevit a jeho jediným uměním je, že správně v pravý čas nastaví meč. Konec je pak nepochopitelně ušmiknutý. Žádná svatba nebo delší úsek štěstí. Aninka se probouzí, titulky. Jak jsem psal úvodem, snaha dělat dobrou pohádku, hezkou pohádku tu je. Ale jen s krásným prostředím, docela slušnou hudbou a kvalitními dekoracemi si dnes už nelze vystačit. Příběh potřebuje i slušnou zápletku nabitou napětím. Průměrné triky pohádce také nepomohli. (23.06.2021) (menej) (viac)