Tiché doteky

Bezemoční drama Tiché doteky mě z nějakého důvodu chytlo hned od začátku. Celou dobu jsem čekala, co se z toho vyvrbí, ale že bude mít film reálný základ v konkrétní křesťanské sektě zvané Dvanáct kmenů, by mě vůbec nenapadlo. Přitom absence emocí či katarze jako by odrážela situaci v současné přetechnizované společnosti, ve které už nezbývá moc prostoru pro city. Přerod hlavní postavy pracující coby au-pair je skoro až k neuvěření. Pořád nevycházím z údivu, jak tvárným materiálem se stala v rukou rodiny z vyšší vrstvy. Nutno podotknout, že Eliška Křenková se ústřední role zhostila opravdu se ctí. (75%) (04.04.2023)

Sektářsky depresivní rodina žijící ve sterilním prostředí si nechá hlídat desetiletého syna,který je díky nastaveným,těžko přijatelným pravidlům uzavřen do vlastního světa a má problémy navázat s někým bližší,byť jen kamarádský vztah.Chudák Mia(Eliška Křenková),která se rozhodla přivydělat si a vzala práci au-pair v takové rodině.Na přání jeho matky začala také kromě hlídání malého Sebastiana pod dohledem trestat rákoskou jako by jí zaučil sám Igor Hnízdo z Obecné školy.Snížila se tím na nejnižší hranici lidskosti,ale né tím,že používala fyzický trest pro dítě,ale tím,že postupně přijímala pravidla rodiny,které by jiný smrtelník(třeba já) bez váhání odmítl a zároveň odsoudil.Zrádné profese jako au-pair nebo letuška jsou ve skutečnosti navenek lákavé,ale jinak jsou nebezpečně destruktivní pro osobu která se rozhodne je vykonávat.Po čase rodina svého syna Sebastiana(jestli to vůbec byl jejich syn) vymění za jiného kluka ve stejném věku,protože tenhle byl prý moc zkažený.Na konci filmu řeknou,že to bylo natočeno na základě výchovných metod sekty DVANÁCT KMENŮ,která působí také v České republice což mě vůbec nepřekvapilo,neboť tady ty sekty mají díky snadno ovlivnitelným lidem dost silné základny,bohužel. (14.01.2020)

Nejsem si vlastně vůbec jistý, co jsem to viděl a jak to na mě mělo primárně zapůsobit. Svým trochu až severským nádechem (vím, že geograficky tam Nizozemí ještě nespadá) se ve mně mísily záblesky z prapodivné psychárny jménem Slunovrat a po obeznámení se s větší hloubkou příběhu jsem si párkrát zavzpomínal na řeckou úchylárnu Špičák. Oproti němu sice nejdou Tiché doteky až do nepřípustných detailů, ale nebýt pár potitulkových informací, tak ve vás znechucení bude panovat ještě pár hodin po skončení filmu. (22.02.2020)

Že jsou divní třeba Rakušani, se ví už dávno. S oblibou zavírají nezletilé dívky (nejlépe vlastní dcery) v temných sklepeních, kde je pak po léta perverzně zneužívají. To Holanďani jsou poněkud distingovanější - ku spokojenosti jim postačí najmout si domácí služku, tzv. au pairku, nejlépe bezprizorní tulačku z nějaké divoké východní země, a naučit jí, jak správně rákoskou  vymrskávat na holou jejich dítě. A vlastně to dítě ani nemusí být jejich. Co se zprvu jevilo jako tzv. film "na motivy skutečných událostí", změní se postupně v bizarní orwellovskou fantasy o zjevných mimozemšťanech maskovaných do lidské podoby, aby se pak ovšem divákovi v závěru se vší vážností tvrdilo, že šlo po celou dobu opravdu o film "na motivy skutečných událostí". No, ačkoliv nejsem do příslušných událostí nijak hlouběji zasvěcen, tak podle dostupných informací soudím, že film má se skutečnými událostmi společného asi tolik, jako třeba urban legends nebo bulvární (a vlastně i to "oficiální") zpravodajství s realitou. Ale pitomci zkoumat fakta ani hledat objektivní pravdu nepotřebují a vystačí si spokojeně s tou "pravdou", která je vytvářena ve většinových masmédiích, vhodně upravena a řádně předžvýkána. (19.10.2021)

Výborná Eliška Křenková ve filmu, který mě hodně oslovil. Děj je absolutně nepředvídatelný a každá scéna ve mně vyvolávala hromadu otázek, z nichž většina zůstává nezodpovězená (jako např. co se stalo se Sebastianem nebo kdo rozbil Michaele její notebook a proč). Ke konci - když koncentrace divných věcí dosahuje vrcholu - mě to už téměř začínalo iritovat (podobně jako délka některých záběrů), ale závěrečné vysvětlující titulky tomu konečně daly smysl a zasadily to celé do funkčního rámce, takže jsem byl rád, že moje sázka na to, že by Aerofilms nemohli přijít se špatným filmem, dokonale vyšla. Kamera, atmosféra, lokace, herci, a především perfektně zvolený námět ze současnosti, to vše na mě nakonec udělalo velký dojem. Hogenauer má podle mě velký talent. (01.01.2020)