Zákon túžby

Ženy na pokraji nervového zhroucení pro mě byly až dosud nejslabším Almodóvarovým filmem. Ovšem Zákon touhy je několikanásobně překonal. Tenhle veskrze nudný film, bez špetky toho almodóvarovského nadhledu a vtipu absolutně nefunguje, herci jsou trapní, slova, která říkají ještě víc... Prostě dost špatný film. (16.11.2014)

Asi se budu opakovat, když vyjádřím heslovitě svoje nejintenzivnější dojmy z tohoto filmu: Nešťastní lidé v nelehkých životních situacích, erotický naturalismus, láska, vášeň, touha, posedlost, barvy, emoce, hudba, divadlo, kostel, kokain... Žádný ohled na zaběhlou představu o lásce jako vztahu mezi mužem a ženou, ale všemožné kombinace sexuálních orientací i pohlavních identit. A do toho všeho ohnivá španělština... Almodóvar je génius! (17.12.2008)

Zas a znova mě Almodóvar dostává dvěma věcmi – temperamentem a lidskostí. Tenhle relativně raný kousek má míň uhlazené hrany a víc provokuje (u prologu jsem tedy poposedával notně, i když má celkem jasné funkce – krom nesmlouvavého vhození diváka do homoerotických vod se představuje Juan, rozehrávají se témata fiktivních postav (zde odraz v zrcadle) a manipulativního režírování protějšků ve vztazích a nakonec je to i po svém způsobu vtipné, ladí nás to na svérázný humor celého filmu), ale nikde nesklouzne do samoúčelných bizarností, své postavy ani na chvíli neukazuje jako kuriózní zrůdičky; jejich jinakost, podávaná s takovou samozřejmostí, umožňuje na banálním půdorysu jedné žárlivecké historky vyjádřit cosi silného a důvěrně známého o vášních obecně lidských. (19.10.2017)

Morbídna romantická dráma nie nepodobná predchádzajúcemu filmu Matador, ktorej zápletku režisér neskôr využil i v La mala educación. Príbeh promiskuitného režiséra prenasledovaného ohrdnutým milencom by v rukách niekoho iného než Pedra Almodóvara vyznel buď trápne, alebo nudne, čo v tomto prípade absolútne nehrozí. Len hitchcockovský rámec, do ktorého je film uzavretý, je akýsi zväzujúci. (08.07.2013)

Ač se to v komentářích hemží znalcemi a obdivovateli díla Pedro Almodóvara, budu se muset vetřít mezi ně jako naprosto nepopsaná tabule, byla to má první zkušenost s tímto proslaveným španělským režisérem. Zpětně mě až udivilo, že se snímek zde prezentuje jako komedie a třeba žánr krimi nebo thriller nikde, ačkoliv tak na mě snímek v druhé polovině až s mírně hitchcockovskou příchutí působil. Ale třeba jen pan Almodóvar záměrně vede a klame své diváky pro jistá překvapení, stejně jako když se scénář o romantickém propletenci se spoustou zvratů jakoby z telenovely snaží zamaskovat uměleckým vizuálem plným barev a několika hezkými hudebními i divadelními nápady. No vážně, já už v minulosti víckrát trochu přičichl k telenovelám díky starým rodičům, kteří je sledují pravidelně, a tenhle film mi je dějově s přehršlem neuvěřitelných zvratů ohledně lásky, nenávisti, vášně a jinak napjatých vztahů, hromazených pro co největší napětí na krátkém prostoru, po hodně dlouhé době připomněl. Jen s rozdílem, že většina mužů je zde homosexuální orientace a matka rodiny transsexuálkou po prodělané změně pohlaví. Z dějově prakticky tuctového filmu se stává netuctový zážitek díky provokativnímu nádechu, několika ožehavým scénám, ale i celkové stylizaci. Chvílemi na mě moc bizarní snímek díky sešlosti tolika „divných“ postav, chvílemi i otravný, mě však v druhé polovině po zásadním zvratu a změně žánrů začal dost bavit a třeba dvojice policistů (byť si možná zasloužila více prostoru) mi připadala zajímavě pojatá. Inu, snad ty rozporuplné dojmy vstřebám časem, až uvidím od pana režiséra toho více a budu mít možnost srovnání. [60%] (30.10.2022)