Zákon túžby

Přepsáno v březnu 2020. Dílo Zákon touhy je freudovskou taškařicí ve střetu tří traumaty dětství závažně poznamenaných vnitřních světů. Příčiny, následky, bariéry, potřeby, Freudova psychoanalýza má málokdy vhodnější ukázku výstředností a touhy, osamělosti a zvrácenosti. Úzkosti zjizvených vnitřních světů žhnou v bezprostředním temperamentu vášní, s ní čelí vlastním běsům a strachu ze zklamání. Pedro Almodóvar opět nebrání své sebestřednosti, zářivé barvy pulsují Érotovým pudem, fanfáry doprovází přehlídku bizarních podob lásky, černý humor pomáhá zvládat i to niterné osvobození, ironie si vychutnává každou sebemenší příležitost k zajiskření atmosféry planoucí touhy a ublížené obavy v návratu té osamělosti. Nejzdatnějším z trojlístku je Pablo Quintero (zajímavý Eusebio Poncela), úspěšný filmový režisér kontroverzních způsobů. Je náročný na opětované projevy citu lásky. Touží po dokonalosti a bezstarostně se uspokojuje životem. Nejvíce opatrnou z trojice vášně je Tina Quintero (pozoruhodná Carmen Maura), Pablova transsexuální sestra a herečka. Bolesti zrady jsou devastující víře duše, přesto je láska stále její jedinou nadějí k niterné spokojenosti. Důvěra se pokouší i v zoufalství věřit. Nejbezelstnějším z trojice je Antonio Benítez (vynikající Antonio Banderas), mladík, dosti poznamenaný přehnaně přísnou katolickou výchovou své matky. Láska se stává formou posedlosti a probuzená vášeň citů již nechce stát v pozadí zájmu. Z dalších rolí: do Pabla zamilovaná Tinina náhradní dcerka Ada (Manuela Velasco), Pablova láska, hledající dostatečně vhodný způsob k opětování, Juan Bermúdez (Miguel Molina), Antoniova matka s puritánsky katolickou vizí života (Helga Liné), smrt pokojně vyšetřující zkušený policejní inspektor (Fernando Guillén), jeho netrpělivý a nezdvořilý syn a policejní detektiv (Fernando Guillén Cuervo), Pablův ošetřující a ochraňující lékař Martín (Nacho Martínez), Pablův zdatný právník (režisérův bratr Agustín Almodóvar), Adina matka, modelka a bývalá Tinina partnerka (Bibiana Fernández), či bývalý Tinin zpovědník, otec Constantino (Germán Cobos). Zákon touhy je excentrickým otiskem niterné úzkosti Pedra Almodóvara. I přes vzpouru veřejné masturbace dochází k procesu vlastního osvobození. Freud by měl určitě radost z odstředivých krás mumraje barevného hemžení. Osobitě výstřední a stylově odlehčený filmový prožitek! (24.02.2010)

Ač se to v komentářích hemží znalcemi a obdivovateli díla Pedro Almodóvara, budu se muset vetřít mezi ně jako naprosto nepopsaná tabule, byla to má první zkušenost s tímto proslaveným španělským režisérem. Zpětně mě až udivilo, že se snímek zde prezentuje jako komedie a třeba žánr krimi nebo thriller nikde, ačkoliv tak na mě snímek v druhé polovině až s mírně hitchcockovskou příchutí působil. Ale třeba jen pan Almodóvar záměrně vede a klame své diváky pro jistá překvapení, stejně jako když se scénář o romantickém propletenci se spoustou zvratů jakoby z telenovely snaží zamaskovat uměleckým vizuálem plným barev a několika hezkými hudebními i divadelními nápady. No vážně, já už v minulosti víckrát trochu přičichl k telenovelám díky starým rodičům, kteří je sledují pravidelně, a tenhle film mi je dějově s přehršlem neuvěřitelných zvratů ohledně lásky, nenávisti, vášně a jinak napjatých vztahů, hromazených pro co největší napětí na krátkém prostoru, po hodně dlouhé době připomněl. Jen s rozdílem, že většina mužů je zde homosexuální orientace a matka rodiny transsexuálkou po prodělané změně pohlaví. Z dějově prakticky tuctového filmu se stává netuctový zážitek díky provokativnímu nádechu, několika ožehavým scénám, ale i celkové stylizaci. Chvílemi na mě moc bizarní snímek díky sešlosti tolika „divných“ postav, chvílemi i otravný, mě však v druhé polovině po zásadním zvratu a změně žánrů začal dost bavit a třeba dvojice policistů (byť si možná zasloužila více prostoru) mi připadala zajímavě pojatá. Inu, snad ty rozporuplné dojmy vstřebám časem, až uvidím od pana režiséra toho více a budu mít možnost srovnání. [60%] (30.10.2022)

Nelíbej mě, jako bys chtěl prorazit odpad... Můj drahý Almodóvar číslo 14, takže by mě co do otevřenosti už nemělo nic překvapovat. I tak jsem byl zaskočen tím, že Španělsko, to staré dobré katolické Španělsko vypadá v Zákonu touhy víc než v kterýkoliv jiném Almodóvarově filmu jako země [výhradně] teploušů. Možná je to tím, že hlavní bratrský tandem pederast-transka nasazuje laťku proklatě vysoko a ani zbytek ansámblu netrhá partu. Nechápejte mě špatně, queer kinematografii má docela rád, ale problém některých mistrových filmů je v uvěřitelnosti. Za předpokladu, že se děj neodehrává výhradně v zázemí subkultury, je ta homo-jednotvárnost poněkud iritující. Na druhou stranu to není tak hysterické jako Ženy na pokraji nervového zhroucení, které přišly o rok později. Je vždy zajímavé, když se předmětem zájmu ve scénáři vynikajícího filmaře ocitá sám film či kinematografie, což je přesně tento případ. Almodóvar sympaticky láme žanr v půli filmu, jako to posléze udělá ještě několikrát, třeba ve vynikající Špatné výchově, a dává průchodu svým noirovým, hitchcockovským sklonům. A kulisy zvrhlých osmdesátých let se k té dekadenci docela hodí. Víte, mě baví filmy jen točit, nesnesu dívat se na ně. (08.09.2019)

Ženy na pokraji nervového zhroucení pro mě byly až dosud nejslabším Almodóvarovým filmem. Ovšem Zákon touhy je několikanásobně překonal. Tenhle veskrze nudný film, bez špetky toho almodóvarovského nadhledu a vtipu absolutně nefunguje, herci jsou trapní, slova, která říkají ještě víc... Prostě dost špatný film. (16.11.2014)

Pedro zklamal. Fraška o španělských buznách, kde pochopitelně vede slizký Banderas. Všichni se milují, žužlají si ptáky v ústech, posílají si šifrované dopisy, následně na sebe žárlí a pak se vraždí. Inu buzeranti! Jedinou sympatickou roli tu má krásná stárnoucí sestra hlavního hrdiny, která se protlouká tak nějak sama a touží po lásce v jakékoliv podobě. Když pan režisér ji nechá v Maroku!!! přeoperovat z chlapa na ženskou, aby mohla lépe souložit se svým vlastním otcem, to už je vrchol pitomosti ve filmovém umění. V Maroku jsem byl nedávno, tam nemaj ani silnice, ani zákon o hygieně, natož kliniku na odstranění nadbytečných pohlavních orgánů. Ještě že následující Pedrovi filmy byly o poznání lepší. (27.11.2008)