Bitka medzi mužmi

Ryfyfy /po nasom Rvacka mezi Muzi/ je genialny film -noir ktory nijako nezaostava za najlepsimi noirmi US proveniencie. Uvod -asi tak 30 az 40 minut je pomalsi, ale rozhodne nie ospaly, divakovi vsak rtreba trpezlivost. A nasleduje vykradacka bez hudby a bez slov - teda tak kvalitnu filmarinu som uz dlho nevidel. Potom atmosfera sa v tomto noir filme da doslova krajat nozom, genialne je temne nasvietenie a potemnela atmosfera celeho filmu. Obdivuhodne su vsak aj herecke vykony od Jeana Servaisa, Roberta Hosseina a Roberta Manuela. Dialogy su prepracovane a maximalne lahodiace, vatovo plane plkani bolo nemilosrdne zlikvidovane na minimum, ak vobec dostalo tuna sancu. Teda dost casto sa stretavam v noir filmoch - napriklad The Scarlet Street 1945 - s vatovo planymi plkmi, ktore sa nedaju pocuvat. Tuna konecne nic take nehrozilo. Rezia je vycibrena, atmosfera na urovni, dialogy, nepredvidatelne charaktery a zo zenskych sala vasen. Presne o tomto je film - noir a presne taketo noiry mylujem : 100 % (09.08.2016)

Jak prosté, jak účinné. Tématicky nijak vyčnívající noirová gangsterka, která ale srazí do kolen vybroušeným scénářem s minimem pochybných zvratů a hutnou atmosférou, za níž by se nemusel stydět ani případný film kooperující s talenty Hitchcocka a Michaela Manna. Vše obsažené v úvodní části už jsme pravda viděli někde jinde (a mnohdy lépe), ale vše od naprosto famózní "tiché" loupeže až po závěrečný krvavý střet naopak v mých očích aspiruje na hlavní cenu mé zážitkové asociace v oblasti syrové a inteligentní kriminální klasiky. Scénárista si vykradl svou zlatou chvilku, režisér by mohl se svou precizností brousit diamanty do tvarů střelných zbraní, ženám to sluší, zlí chlapi jdou proti ještě horším a pořád je komu fandit a o koho se bát.... Čekal jsem moc, dostal jsem moc, kéž by to tak bylo pokaždé. (10.02.2016)

Tak v rámci mojí hlasovačky jsem se vrhnul na další starší kousek z Evropy, ale tentokrát jsem šlápnul vedle. Asi vzhledem k hodnocení bude chyba na mé straně, ale na mě to prostě bylo až moc pomalý a rozvleklý a až moc noir. Scéna loupeže se povedla, ale ten zbytek pokulhává a pocitově mi to celé přišlo ještě tak o hodinu delší. Navíc mimo Hosseina tu není žádný pro mě známější herec se kterým bych se mohl identifikovat. Takže sorry tentokrát to nevyšlo. Jak se říká není vždycky posvícení.35% (03.04.2024)

Nadšený síce nie som, ale mimoriadne uznanie si tento film, ktorý poznám pod názvom Rififi, zaslúži aj po 60 rokoch. Niektoré scény sú svojim novátorstvom nezabudnuteľné, iné mi pripomínali slávne anglické kriminálky o pedantne napánovaných a uskutočnených krádežiach. Pravdou však je aj to, že niekedy som sa nudil a hudba sa tak okato snažila dotvárať napätie, až to rušilo. Ocenil som, že z hercov som poznal iba Hosseina a nemusel som zvažovať, či niektorá z filmstar hrá v súlade so svojimi možnosťami alebo nie. U filmov tohto druhu divák zvykne rozmýšľať, kto od koho odpisoval. Rok 1955 je veľkou zárukou, že bol viac zdrojom ako produktom odpisovania. (27.08.2015)

Rvačka mezi muži - už sám název napovídá, že se tu bude odehrávat cosi patriarchálně zemitého, podvědomě násilného a archaicky opravdového... Ten zvláštní podtón násilí, ta do příběhu vepsaná osudovost, ty ostře řezané rysy ve tvářích hrdinů, především toho hlavního...film noir. Přes expresionisticky stylizovaný filmový plakát se divák dostává do výlučného světa mužů - tedy apriori světa násilí, zločinu, peněz, tedy i moci, žen a majetku. Hlavní hrdina příznačně hned v expozici přichází z vězení, což v rámci žánru predestinuje jeho budoucí cestu. Ve světě pařížských šamstrů nelze žít bez peněz. Zločin determinuje nejenom osud hrdinů, ale i všech jejich blízkých - žen, přítelkyň, dětí... Exprese černobílého obrazu, exprese nasvíceného obličeje hrdinova, jeho ostře řezaných rysů a chladného pohledu, exprese šedavého pohasínajícího velkoměsta... Svět zločinu. Zvítězí-li tu někdo, pak je to vždy Pyrrhovo vítěství, draze zaplacené a vykoupené tou nejvyšší cenou... Všehoschopných mužů je v Paříži dost a argumenty mají vždy pádné. Černobílý film zdobí nejen precizně nasnímaná kamera, ale i do posledního detailu promyšlená mizanscéna (hlavně vozový park tu hraje důležitou roli), kvalitní práce s herci, dokonale promyšlený scénář. Formálním vrcholem snímku je pak více než dvacetiminutová scéna bez potřeby byť jen jediného slova, kdy gang vniká předem secvičeným způsobem do klenotnictví. Jednotlivé úkony do sebe logicky zapadají a divák tak bez dechu sleduje doslova balet či výrazový tanec lupičů... Celá ta kasařská choreografie má hlubší rámec v struktuře příběhu i filmu. Tato ,,estetizace" překročení zákona je jakýmsi významovým předělem mezi kauzálním rozehráním a jeho nutnými neodvratnými dopady. Osudovost je vůbec vepsána do samotné struktury příběhu. Narace se děje přesně v šabloně zákonitostí žánru noir. Nechybí nezbytné propriety - osudová famme fatale, osudový sok, ukotvení v oblasti tragédie. Tahle gangsterka má prostě hluboký záběr a mimořádné filmové kvality... (07.12.2007)