Reklama

Reklama

Nesiahajte na prachy

(festivalový názov)
  • Česko Nesahejte na prachy (viac)
Trailer

Měla to být poslední akce před odchodem z podsvětí. Jean Gabin volí mezi přátelstvím a penězi. Max je všemi uznávaný muž podsvětí, muž pevných zásad. Ve svém věku už chce mít klid a zajistit se na stáří. To mu má umožnit poslední akce – uloupení velkého množství zlata. Max je chytrý, nikomu nevěří, a tak o všem ví jen jeho nejbližší přítel Riton. Ale Riton je přesný opak Maxe, nemá jeho zásady ani vůli. Osud Maxova „důchodu" je ohrožen... (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (54)

bloom 

všetky recenzie používateľa

Stárnoucí gangster Jean Gabin se snaží zachránit svého přítele ze spárů hrabivého dealera (kupodivu debutující Lino Ventura). Kéž bych i já byl na počátku svého stáří takový frajer jako on, co se vlastně o peníze starat nemusí a padne mu do náruče (teda spíš do postele) ta první i poslední. Inspirace americkým noir-filmem je víc než zřejmá, ale zároveň je to starší člen rodiny francouzských gangsterek, které podobné téma ještě tolikrát později zpracovaly buď s Belmondem nebo Delonem. ()

argenson 

všetky recenzie používateľa

Na rozdíl od jiných si nemyslím, že by tenhle film „táhnul“ jenom Jean Gabin. Což při vší úctě ke zde komentujícím vyplývá z neznalosti dalších herců. Protože například Dora Doll tu byla nejen velmi krásná, ale i dobrá (a zastiňující často zmiňovanou Jeanne Moreau). Gabin tady razí (s ohledem na další filmy nijak originální) teorii, že když jde o kšeft, nevykecat to ženskejm, přitom sám si hrábne, kde může (včetně bývalé americké Miss Marylin Buferd). Jako celek se to nicméně krapánek táhne, víc se mluví, než koná, výsledku to ovšem nijak neubližuje. A jako Rosalinda jásám nad hudbou Jeana Wienera, i když se nemůžu zbavit dojmu, že ty první tóny mi pořád připomínaly ústřední motiv z Kmotra. Já dávám dobrou. Dobrá je za tři. ()

Reklama

MM11 

všetky recenzie používateľa

Skvělá francouzská záležitost, která teprve dává stále užívanému sousloví "ze staré školy" ten správný rozměr. Věčně otrávený Jean Gabin hraje toho nejstylovějšího gangstera, jehož návyky by byly správnou průpravou i pro bratříčky z amerického filmu noir. Pokouší se definitivně zbavit starých hříchů a připravit se na klidné stáří, ale... Vyprávění o posledních akcích jsou leitmotivem s těch nejvíce vděčných, ve filmu Jacquese Beckera se s dějovou osnovou revolučně nehýbe, vše zůstává, jak určují ustálená pravidla žánru. Naštěstí to nevadí, pokud na place pochoduje takové vybraná společnost. A protivník Gabina je velký kalibr - sám Lino Ventura. Bývalý zápasník, který si zde střihnul vůbec první roli, je možná ještě příliš mladý, ale přes omezený prostor naznačuje mnohé. Je to výtečná gangsterka, negraduje každou vteřinou, pohodlně ubíhá a byť se v ní stane minimum, vtáhne bezpečně do svého světa. ()

špaček421 

všetky recenzie používateľa

Taková obyčejná gangsterka s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Gabin je tu za toho největšího tvrďáka, kterýmu se stačí na ženskou podívat a ona mu sama vleze do postele. Chystá se na odpočinek, ale všechno mu zhatí jeho neschopný parťák, kterýho musí Gabin vytáhnout z průseru. Naštěstí tenhle parťák není až moc idiot, spíš stárnoucí unavenej chlápek, co šlápne vedle. Jestli je film něčím zajímavej, tak tím, že se ve vedlejších rolích objeví dva později slavní herci - v menší roli Jeanne Moreau, která vypadá hezky snad jenom takhle mladičká, v pozdějších letech, kdy hrála všechny ty femme fatale už vypadala dost staře, ale především tu hraje svou vůbec první roli můj oblíbenec Lino Ventura - a na jeho umístění jako posledního v titulcích hraje velice důležitou roli hlavního záporáka. Nic moc sice nemá šanci předvést, ale nedivím se, že už tady zaujal všechny, včetně Gabina. ()

classic 

všetky recenzie používateľa

Pre francúzskeho legendárneho herca Jeana Gabina bola úloha v Nesiahajte na prachy, doslova (u)šitou na mieru, ba dokonca ešte lepšou a povedzme trebárs i vhodnejšou, než všetky tie obleky, ktoré protagonista Max, nosí vo filme, ktoré mu mimochodom tiež sedia ako uliate, pričom, popri týchto súbežných okolnostiach, taktiež zaznamenávam i vskutku celkom pozoruhodný, filmový debut Lina Ventury, možno i samotného „nasledovníka” tohto velikána, keď si viem zároveň predstaviť aj to, že dozaista nie je úplne sám, totižto je aj málo ďalších, ktorí sú na tom podobne, ale zosadiť ho z trónu, je celkovo mimoriadne náročné, až absolútne nemožné...? Tešil som sa aj na moju veľkú obľúbenkyňu Jeanne Moreauovú, no bohužiaľ musím skonštatovať, že jej režisér Jacques Becker, nedal príliš veľa priestoru sa plne predviesť, i keď má niekoľko šteklivých scén, za to mi to vykompenzoval s hlavnou postavou, ktorá doslova nezlezie z plátna, čím je fascinujúce sledovať každý jeden záber, v ktorom sa zakaždým objaví. Nakoľko sa strihačka Marguerite Renoirová, rozhodla, že k 94. minútam stopáže, už ďalej vôbec nič nepridá, čo by som si naozaj veľmi prial, pretože film by sa rozhodne „uživil” i s nasledujúcimi 20-30 minútami, len to by sa chcelo asi trochu viacej pohrať so scenárom, ktorý je v tomto momentálnom rozpoložení, nastavený presne tak, ako je mu zrovna určené, preto mám zrejme prehnané očakávania, ktoré sa v tomto prípade síce nikdy nenaplnia, ale i napriek tomu prevláda celková spokojnosť, až by som miestami povedal, že nadšenosť, kde som opäť poctený tým, ako mi Gabin neustále „dokazuje”, akým je ojedinelým, hereckým druhom, ktorý sa už viac nenarodí, o to si ho treba viac vážiť... ()

Galéria (13)

Zaujímavosti (12)

  • Scénář napsal podle vlastní knihy Albert Simonin, jehož román je celý v argotu. Režisér sice např. "grisbi" jako "prachy" a mnohé další výrazy ponechal, ty nejméně srozumitelné však nahradil. [Zdroj: FNŘ] (hippyman)
  • Francúzske filmy-noir 50. rokov boli ovplyvnené kľúčovou literárnou stopou, ktorú zanechala tzv. Série Noire – šlo o preklady amerických hard-boiled kriminálnych románov. V tejto snímke je to príznačné pre hudbu, ktorá je akýsi hybrid jazzu. Spája americké a francúzske jazzové rytmy s francúzskymi melódiami a hudobnými nástrojmi, najmä s akordeónom. (Biopler)
  • Názvy nočných klubov na námestí Pigalle vytvárajú svet fantázie a predstavivosti. Svetelné tabule, ktoré ich identifikujú, patria do reálneho sveta. Viacero filmárov využilo nakrútenie scény tak, že postavy zo skutočných ulíc Pigalle prešli do vymysleného priestoru tak, že najprv sa ocitli na prahu reálne existujúceho nočného klubu a keď ho prekročili, na druhej strane už vstúpili do štúdiovej sekvencie. Pri prechode z exteriéru definovaného pouličnými elektrickými tabuľami do interiéru, kde je využitý komplex štúdiových svetiel, je znateľná zmena tónu obrazu. V tejto snímke je kompletne zmenený názov nočného klubu – reálny názov Fétiche de Paris na ulici Frochot je nahradený fiktívnym Mystific. V scéne je značný kontrast medzi tmavým nočným exteriérom a vysvieteným interiérom nočného klubu. (Biopler)

Reklama

Reklama