Pohlaď kočce uši

Další z né přiliš často uváděných filmů pro děti. Příběh je spíše nudný o jednom sboru co jede na soustředění. A dvou dívkách co pějí hlavní hlasy (jedna z nich nám ukáže i prsa na dětský film celkem odvážný) a ty se mezi sebou moc nesnesou či spíše jedna z nich. Na můj vkus je tam až moc toho zpívání. Humorná stránka příběhu je celkem dobrá, třeba B.Poloczek nebo L.Tokoš jsou dobří, ale jinak spíš podprůměr. (09.12.2009)

"Stačí jen úsměv vzít, nejlevnější svůj dárek, dárků sebou máme stále na tisíc. Každý z nás kouzlo zná, krátit vzdálenost dálek, hřát úsměvem dobrou noc si přát" . Tahle hudební komedie ze života dospívajících má své nepopiratelné kouzlo v dívčím sborovém zpěvu. Mě ale zaujaly třeba i hezké záběry na krajinu Prachovských skal, hradu Trosky či zámku Humprechtu a z dětských výkonů pak bezprostřednost Jany Páleníčkové coby nejmladší členky pěveckého souboru Míši. Na dnešní dobu je tento film samozřejmě lehce naivní, hřejivý úsměv na rtech se však při jeho sledování přesto může dostavit. To když nebudeme zapomínat na to, že "stačí jen tonů pár, úsměv je v písních..." Kdyby šlo o dospělácký film zůstanu u 4 hvězdiček, ale v případě tohoto roztomilého dětského snímku napěchovaného jako vždy hravou hudbou Zdeňka Johna a dívčím zpěvem musím navýšit na plný počet. (09.09.2020)

Film považuji za velmi zdařilý a nezdá se mi nijak přehnaně sentimentální, jak upozorňuje Tsunami_X . Výborně tam zpívají a k perfektně vystřižené písni v síni humprechtského zámku Ave Maria od Bacha v Gounaudově úpravě nemůže snad být námitek. Od Schuberta je taky vynikající, ale osobně si raději, byť neuměle, zazpívám tu Gounaudovu. Poběží-li někdy tento film v TV, znovu se na něj rád podívám. (10.09.2003)

Jednu hvězdičku za odhalená ňadra přibližně 13ti leté dívky (možná 14), která se objevila jak v inkriminované scéně během filmu tak na konci ve formě fotografie v závěrečných titulkách - režisér se scénáristou úchylové. Jinak je to výplod křeče v krystalické podobě let osmdesátých. Nejhorší hudba, dialogy, optimistická agitka, že je to všechno správně, co se děje v republice. 80. léta byla pro MJ tolik úspěšná, protože zbytek popkultury byl na popravu. Peklo. Příklad toho, jak Ať žijí duchové jsou naprosto výjimečným snímkem. (16.01.2010)

Další důkaz, že se nevyplácí před zhlédnutím filmu číst komentáře. Navnaděn představou dráždivé socialistické erotiky jsem usedl k televizi a koukal. Pravda, trochu mě postrašil ten název, protože tak trochu evokoval, že by ona hezká slečna mohla mít ňadra jak pes ouška, to bych pak na hlazení něčeho takového bych fakt zvědavý nebyl. Ale koukal jsem a koukal a trpěl, protože ve filmu se hlavně pořád zpívalo, což nesnáším. Ale na druhou stranu, my, co jsme přečetli dona Quijota až na stranu 636 (z celkového počtu 1131 stran), máme trpělivost a sebezapření nějak vycvičené že, v porovnání s drtivou většinou ostatních, kteří četbu vzdávají nejdéle na str. 53, soudě podle tolik citované zcela podružné šarvátky s větrnými mlýny popsanou na této straně cca dvěma větami. No a moje trpělivost skutečně nebyla odměněna, ten dvousekundový záběr na dívku ve sprše a jedno její ňadro z profilu mně nějak k uspokojení nestačilo. Zkrátka, pane Pinkavo, příště prohodit poměr zpívání (99,9%) a nahoty (0,01%) a nemuselo by se jednat o průser, ale pouze o průšvih! (26.08.2013)