Roky a roky

Ze seriálu mrazí. O to víc, že většina lidí nad tím asi protočí oči a řekne si, že to je přehnané. Ale to je právě to, o čem seriál je - že už dneska máme nakročeno někam, čemu nevěříme, že by bylo možné, protože si to neuvědomujeme. Seriál by teoreticky mohl mít kategorii sci-fi, ale na konci jsem musel uznat, že v tom vlastně žádné utopické fantazie nejsou. Drsné je to právě tím, že se téměř vše zakládá na tom, co se už stalo, nebo se právě děje. Všechny věci už mají nějaký základ v dnešní době. A ještě něco musím vyzdvihnout - seriál je britský, což samo o sobě značí jistou kvalitu, ale není to jen o Britech, v mnohém lze poznat typicky české vlastnosti či reálie. (30.06.2019)

Fantasticky vtahující, od konce prvního dílu až nesnesitelně mrazivá šou. Rokům se daří to, co těm nejlepším epizodám Black Mirror. Dostat vás přímo tam. Uvěřit tomu všemu. A navzdory řadě perfektních silnejch scén, ta nejsilnější se odehrává u stolu. V závěrečný epizodě, v monologu perfektní Anny Reid. Tohle všechno je totiž naše vina. Nebo, ehm, může bejt. (22.06.2019)

"Pamatujete, když nám zprávy přišly nudné?" Jedna britská rodina v utahující se smyčce klimatických změn, ekonomické krize, nových technologií, migrace, fake news a vzestupu populistů vedoucích zemi rychle směrem k policejnímu státu a koncentrákům. Znepokojivé a depresivní, o to víc, že je to vše divákovi víc než povědomé a rodinka je sympatická a v druhé půlce jsem si nad jejími osudy i pobrečel. Na konci to ale šlo trochu moc do sci-fi. (07.08.2019)

Rodinné problémy, londýnské problémy, britské problémy a globální problémy. To je žebříček priorit od těch nejdůležitějších po ty nejméně závažné. Fakt, že roztál severní pól, se tu na ploše šesti dílů dvakrát letmo zmíní. Asi o nic nejde, když mají hlavní aktéři dál potřebu řešit zejména vztahy, práci, děti, moderní technologie a bydlení... Pokud je zajímá nějaké politické téma, pak je to migrace. Migrace po Brexitu. Uprchlíci a sexuální menšiny. To je nadstavba, díky které si Roky a roky nespletete s telenovelou. O moc víc už toho tady ale není. (27.08.2019)

[spojly spojly] Jsou (mini)série, které bojují s tím, že mají málo materiálu na to naplnit celou svou stopáž, tak nás občas nutí meditovat nad často úplně zbytečnými scénami, které děj nikam neposouvají. A pak je Years and Years, který by rád vyprávěl O VŠEM a O VŠECH a ze všech úhlů a s přesahem a ideálně se stal nejrelevantnějším současným dílem na zeměkouli, vedle kterého by Black Mirror vypadalo jak seschlá hlava domorodce. Jenomže na to nemá dostatečný prostor, rozpočet a energii. A obecně si myslím, že takto velkopansky celou látku pojmout je hlavně záležitost ega tvůrců. Takhle se série otře o populismus, konzervatizmus, nacionalismus, vlastnictví médií, transhumanitu, migrační vlny, klimatickou krizi, terorismus, globalizované banky, odosobňování vztahu mezi státem a občanem, aktivistickou vyhořelost, celoevropskou nestabilitu, potřebu segregace, deep-fakes a desítky dalších dnes skloňovaných témat, aby to pak uzavřela výstřelem z raketometu a dodávkou projíždějící plot. Jak se série blíží totiž ke konci, čím dál více vyplouvá na povrch její bezradnost a nesoustředěnost, díky níž se zásadní změny odehrávají náhle a lusknutím prstu, protože už nestíhá ukazovat, co k nim vedlo, takže je většinou pak dovysvětluje zpětně a jejich efektu si dodává neskutečně lacinou kýčovitou jakoby epickou hudbou, která zní jak ukradené samply od Nightwish. Tuhý a rychlý produkční proces pak naznačuje zjevná lacinost a odfláknutost jak vykreslení světa blízké budoucnosti, tak režijní práce, kterou ale nelze omluvit nízkým rozpočtem, když si člověk vzpomene třeba na předloňský maďarský Jupiter Holdja a jeho schopnost vykreslení zmatené a chaotické Evropy. Oceňuji dobře napsané postavy měšťáckých idiotů (až bude Rory Kinnear někdy hrát postavu, kterou byste nechtěli zamlátit do země, zavolejte mi), oceňuji pár scénáristických detailů (monolog Vivienne Rook naznačující, že ona není hybatelem děje či scéna voleb, kdy černoška s gayem volí konzervativce a labouristy pak čerstvě její manžel, protože mu banka zmizela s prachama, jejich sestra, která strávila celý život lidskoprávním aktivismem pak samozřejmě nevolí vůbec), ale to všechno padá s legračním závěrem a-la young adults spiklenecké filmy, kde se jako všechno změní tím, že hrdinové nahackujou všechny televize světa záběrama uprchlíků za ploty v detenčních centrech. Což jako asi prý pak změnilo Anglii. Já bych jen rád zmínil, že na záběry uprchlíků za ploty v detenčních centrech se lidi dívají již čtyři roky místo reklam a pokud to s někým nehne, tak to je ta lepší varianta. (08.08.2019)