Hanba

Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bych Hanbu celkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává... [85%] (10.04.2023)

Jan a Eva Rosenbergovci neprežívajú zrovna priaznivé obdobie,jednak sa nachádzajú v bližšie nešpecifikovanej vojne,kde nebezpečenstvo číha z každého kúta,majú viac šťastia,ako by si mysleli,alebo hereckí predstavitelia Max a Liv v extrémne náročnom vdýchnutí ich výkonov nabádajú k prílišnému naturalizmu v tak pesimistickom vyznení,že hľadať nejaký číri optimizmus je ako hľadať ihlu v kope sena,ale nebudem až taký pesimista,a predsa sa šťastie na nich usmeje... Ale takým nemastným-neslaným spôsobom...Ako pokračujú vo svojich útrapách,tak je nejednoznačné,ako skončia. Čo mám doteraz skúsenosti,ktoré sa týkajú videných počinov Ingmara Bergmana,tak mám pocit,že snímok je netypický,najmä v zobrazení všadeprítomných agresiách,ktoré neprospievajú psychike týmto ľuďom,trpia,lebo vojna je preto,aby vyžmýkala všetku vnútornú pohodu každého jedného obyvateľa,ktorého sa to týka... Film má preto takú silnú odozvu v dušiach diváka,lebo herecké výkony dvorných spolupracovníkov režiséra Bergmana sú fenomenálne,kde pripočítam kameru Svena Nykvista,výpravu a predstavu,že táto vojna môže byť hociktorá,ale ako som počul v úvodných titulkoch,tak ja si najskôr predstavím extrémne-brutálnu 2.Svetovú Vojnu... (22.10.2014)

Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. (14.08.2011)

Na ostrove Gotland žije mladý pár. Všade navôkol zúri vojna. Jan a Eva Rosenbergovci sa snažia zostať stranou, ale nejde to. Vojna ich vtiahne do svojho ošiaľu. Bergman s pomocou výborných hereckých výkonov hlavných predstaviteľov a niekoľkých skvelých scén ukazuje nielen hrôzy akejkoľvek vojny, ale hlavne to ako mení ľudí. Je to jednoducho film o hanbe. (16.08.2004)

Dobrá režie, vynikající scénář a obraz, ze začátku klasický Bergman se vším všudy, pak navíc s třešničkou na dortu skýtající konečně i zajímavější prostředí, než je rodinný domek kdesi na severu. Mistrný výkon Liv Ullmannn pozvolna přechází až na hranici neumětelství. Kompletní absence hudby mě mrzela více než jindy. Zejména v druhé půlce se skrývá několik scén, které ve mně nenechaly dobrý dojem. I přes očividný umělecký záměr (či z nouze ctnost) místy těžce ospalé. Přesto velmi zajímavé a s přimhouřením obou nozder i poutavé. (04.12.2006)