Hanba

Hanba (Skammen, Shame, Schande) - jednoznačný znak, co ale označuje? Podle Ferdinanda Saussura je to "něco, co něco jiného zastupuje". Je hanba Jana Rosenberga skutečnou ostudou nebo jde jen o selhání či charakterovou vadu, ve fatálním prostředí války a boje o vlastní život? Ať je to jak chce, nehledejme pro to žádné "pravé slovo", Bergmanův film je triviální definicí sebe sama. (23.03.2014)

Netypický Bergmanov film, v ktorom prostredie a akcia zohrávajú väčšiu úlohu, než v jeho komorných, do seba ponorených dielach. Bergman vo svojom filme o moci a bezmocnosti vsadil na svojich dvorných hercov Liv Ullmann a Maxa von Sydowa, ktorí nesklamávajú. Osobitne Max von Sydow, ktorý vytvoril zo svojho Jana neuveriteľne plastickú postavu, ktorá nadlho utkvie v pamäti. (14.08.2011)

"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% (17.02.2016)

Do vojnového konfliktu v bližšie neurčenej dobe ani mieste zasadil Bergman ďaľší konflikt dvoch manželov. Napriek tomu, že obidvaja manželia sú hudobníci, vo filme neodznie žiadna hudba, čo celý film viacej umocňuje. Nanajvýš zaujímavým je koniec filmu, kde sa v posledných desiatich minútach, aj keď sa tam nič nehovorí, vypovie viac ako v celom filme. (02.11.2007)

Po posledně viděném Bergmanovi mám skoro chuť napsat: „Scény z manželského života“ na pozadí války. Jenže to bych Hanbu celkem zploštil. Jestli je zde na Bergmanovi režisérovi fascinující, nakolik tísnivou atmosférou s minimálními prostředky vytvořil a jak pečlivě tradičně dokáže vést své dvorní herce k mimořádným výkonům, u Bergmana jako scenáristy mi nedá znovu vypíchnout hlubokou propracovanost rozehraného a sděleného. Přestože se tu Bergman věnuje primárně manželského vztahu na pozadí války, současně rozvíjí několik dalších včetně témat politického nátlaku a propagandy, zneužití a manipulace televizním médiem, totalitních praktik... a také obě hlavní témata (válku a manželský vztah) od počátku úzce propojuje a již od chvíle, kdy se o válečné hrozbě ještě pouze mluví, ukazuje nakolik taková (prozatím vzdálená) situace vplývá na vnitro člověka, jeho konání, postoje, uznávané hodnoty... za hodně působivou scénu se silným poselstvím bych dokázal označit už jen tu, v níž se oba manželé za stolem u prosluněné chaloupky baví o svých poměrně obyčejných plánech na zítra a do budoucna. Na Bergmana místy až nezvykle akční film zachází do stále větší tísně. Válku a její vliv na lidi ukáže v různých podobách jako něco, co může lidi přiblížit, současně však mezi nimi vyvolat další malou sokromou „válku“ a ve finále znovu skrze okolnosti spojit i na jednu loď... a líbí se mi, že přes místy vyčerpávějící existenciální tíseň a ke konci dost těžký prožitek ten film stále zachovává a úplně neodhazuje přítomnou naději, přestože pocit hanby – noční můry z nechtěného veřejného střetu kdesi uvnitř hluboce zůstává... [85%] (10.04.2023)