Hanba

Jeden z lahšie pochopitelných filmov v Bermanovej filmografii. Podla mňa preto, že hrdinovia sú vystavení problémom zvonka, čím je v tomto prípade vojna a každý si vie predstaviť, ako by asi takúto udalosť prežíval. Respektíve prežívanie takýchto hrôz je všeobecne prežívané približne rovnako u každého človeka, čo príbeh viac približuje divákovi. Pri príbehoch, kde si ľudia problémy vytvárajú, alebo vznikajú z vnútorného popudu, každý divák reaguje inak. (09.08.2009)

Hanba je sice filmem válečným, ale není primárně o válce. Je hlavně o vyvíjení vztahu jednoho manželského páru uprostřed blíže nespecifikované války (ale ono je vlastně jedno, jaké, všechny jsou si dost podobné), před kterou se manželé snaží utéct na jeden ostrov. Jenže válka se pomalu, ale jisté dostává i tam... A Bergman si s tímhle opět poradil perfektně - vztah obou dvou vede naprosto perfektně a uvěřitelně, u obou skvělé vykresluje i psychologickou stránku a mě osobně bavilo víc sledovat vyvíjení vztahu než válečnou situaci a mě osobně tam ty výbuchy místy připadaly rušivé. Celkově je však Hanba skvělý film, který je ještě líp vedený a naprosto perfektně zobrazuje všechen ten strach a tu nejistotu, že člověk nikdy neví, na jakou stranu se přiklonit a i kdyby chtěl zůstat neutrální, nemůže v tomhle stavu být neustále, protože stejně ke konfliktu ať už s jednou nebo druhou stranou dojde. On je ten film strašně chytrý a je vidět, že to Bergman má v hlavě srovnané. O skvělých hereckých výkonech a skvělé filmařské stránce se u Bergmana snad ani nemá smysl rozepisovat. Vadilo mi zde sice, že prostřední část je poměrně utahaná a těch detailních záběrů na obličeje podle mě bylo až příliš, ale i tak je Hanba naprosto skvělým a promyšleným filmem. Přemýšlel jsem mezi silnými 4* a slabými 5*, ale nakonec rozhodla závěrečná scéna. (01.05.2020)

Bergmanův "velkofilm", který opouští stísněné komorní prostředí a nezvykle se rozevře - konflikty hlavní dvojice tudíž nejsou uzavřené do sebe, ale hlavní roli náhle hraje vnější, válečné prostředí, které je hlavní rozbuškou v jejich na počátku na pohled idylickém vztahu, z něhož jsou na konci jen žalostné trosky a Evina nadějná vize i přes nejvyšší zmar všude kolem je nenaplnitelná i z hlediska toho, čím se za tu dobu stal její přecitlivělý manžel. První polovina s náhlým přechodem v apokalyptické obrazy úchvatná, pak však přijde slabší část s nevěrou, z níž čiší čirý a nekompromisní chlad a postavy jednají dost přepjatě a v závěru přichází vrchol - nezapomenuteln ěmrazivá scéna na člunu. A to vše skvěle dynamizuje Nykvistova rozpohybovaná kamera, která však nezapomíná ani na kompozičně působivé záběry. (08.04.2010)

Z ostrovní trilogie je "Hanba" filmem, kterýžto se filmu, tak jak ho my diváci (hlavně mainstream) známe a vnímáme, podobá nejvíce. Ano, zůstává tu hodně věci nevyřčených, za všechno si například všimněme Bergmanovy apolitičnosti, kdo nám tu válčí a proč? Fabule je oproti předchozí "Hodině vlků" a následující "Náruživosti" ale nejzřetelnější. Dovoluji si tvrdit, že hlavně proto dosáhl tento snímek nejslušnějšího ratingu, díky své otevřenosti (pokud to tak můžeme nazvat) divákovi. Každopádně mne osobně to moc nezaujalo, dva experimentálnější snímky mi byly bližší, pustil bych si je radši, Hanba nepřináší nic nového - to, že válka negativně determinuje lidí, vím už z jiných filmů. 65% (25.05.2013)

"Válka je nejprůkaznější odraz morálního úpadku" po tisící prvé, ale jednoznačně v jednom ze svých nejsilnějších psychologických zástupců. Po Sedmé pečeti zřejmě nejvýpravnější Bergmanův film, který ale nepostrádá, nebo lépe řečeno pevně staví na jeho neukojitelném talentu mučivě načrtnout a rozvést vnitřní rozpoložení svých postav v těžké životní situaci a měnící se vztahy mezi nimi. Charakter Maxe von Sydowa, jeho emocionální přerod a výměna rolí s původně mnohem cyničtější Liv Ullmannovou, patří k tomu nejpůsobivějšímu a myšlenkově nejobjemnějšímu, co se kdy ve filmu vyskytlo, a okolní zdevastovaná krajina či davové scény plné chaosu a zoufalství, tradičně nadpozemsky nasnímané virtuózem Nykvistem, znázorněné hrůzy už jen prohlubují a dodávají jim formální punc plnohodnotného válečného dramatu, přestože nevíme základní fakta o konfliktu ani dobu a prostor děje. Každičký záběr a každý zvrat má své podstatné místo v celém tom deprimujícím příběhovém bludišti, kde jsou aktéři uvězněni, směřováni k slepým uličkám beznaděje, naivní naděje a hanby... 95% (17.02.2016)