Portrét dívky v plamenech
Portrait de la jeune fille en feu
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Portrait of a Lady on Fire
Réžia:
Céline SciammaScenár:
Céline SciammaKamera:
Claire MathonHrajú:
Adèle Haenel, Noémie Merlant, Valeria Golino, Luàna Bajrami, Armande Boulanger, Michèle ClémentVOD (1)
Obsahy(1)
Bretónsko v roku 1760. Talentovaná maliarka Marianne dostane zadanie odísť do panského domu na izolovanom ostrove a namaľovať tam svadobný portrét Héloise – mladej ženy z bohatej rodiny, ktorá na prianie svojej matky práve opustila kláštor, aby sa vydala do Milána. Héloise dohovorenému manželstvu vzdoruje tým, že odmieta maľbu portrétu. Marianne preto hrá rolu najatej spoločníčky a maľuje svoj objekt po večeroch spamäti. Medzi oboma ženami postupne rastie vzájomná príťažlivosť umocnená blížiacim sa koncom slobody. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (160)
Hoří, má panenko. Hoří láskou. Láska je paleta tebe, plná jisker. Pohár s oharky v srdci prvosenek. Srdce kape na štětec vřelost Erósových barev. Pálí lemy šatů, letmý rám rozumu. Odhaluje oheň něhy těl. Smetanová v ruměná proměňuje. A naopak. Červánkové milování v labutí polibek. Zbývá už jen mysli dát tušit, tuší zachytit, vykreslit onu emoční pózu touhy v lóži. Osudový dotek jedněch horkých let. Nevěstu popela, z pěn scénického moře. Na pomerančových mezích, mezi zlatavě nachovým závojem země, zapálené impresionismem. ()
Jeden ostrov, samé ženy a 18. století. To je Portrét dívky v plamenech. Francouzské romantické drama o malířce, jejíž úkol je naportrétovat jednu ženu, které zemřela sestra. Avšak nesmí o tom vědět. Pomalinku však slečny mezi sebou zažehnou city, které sami neočekávaly. Mnohokrát omílané téma s viditelným závanem feminismu (což není výtka!) a velmi pomalým tempem. Je to však nádherně nasnímané a zahrané drama s uvěřitelnými emocemi. Délka sice mohla být kratší, přesto je mé hodnocení stále na hraně (mezi plným počtem a čtyřmi hvězdičky) a myslím si, že ještě nějaký čas bude. 8 a půl/10. ()
Vizuálne prekrásne - či už kulisy, kostýmy, atmosféra, prostredie, a samozrejme aj herecká dvojica Adèle & Noémie. Ale na môj vkus až príliš lyrické a dejovo nevyvážene, čo by mohla vyvážiť aspoň dialógová stránka filmu, ale ani tá nebola nijako svetoborná. Zápletka a jej vyústenie bolo vysoko predvídateľné - a na to, že sa film odohrával v 18.storočí, tak to pôsobilo až príliš libertinisticky. Takže trochu pochybné... Ale ten vizuál bol naozaj vydarený a hlavne vďaka nemu je to aspoň za 3*. P.S. Zo všetkého ma najviac aj ta bavili tie maľovacie scény (nádhera!) ()
Až zase nějakého přeborníka na homosexuály, kvantovou fyziku a kreacionismus napadne komunikovat mi názory konzervativních metafyziků, vzpomenu si na tento film, který vydá za víc než vědecký článek. Je jemný a klidný, do detailů důkladný. Vyniká precizním dialogem, kde na každé větě opravdu záleží. Předává příběh lásky tak silný a důstojně vyprávěný, že povyrážel všechny příčky mezi mými favority na milostné téma. Dokonalá práce s kompozicemi jediná je hodna takového díla. I to se stalo. Svět se nezmění dřív, než se vrátí matka s jasným plánem obětovat dceřino štěstí ideálům patriarchátu. Ten komanduje i tahy štětcem a skrze estetiku zpětně formuluje ženství jako toliko společenský úděl, definovaný před-interpretovanou biologií. Vyčpělými šablonami zformované blbečky, obdařující nás duchaplnými tipy na „zamilované filmy“, rovnou odkazujme sem. Třeba už je na čase, aby zvládli víc než Transformers. ()
Film, ktorý krásne zachytáva osamelosť života na odľahlom mieste, absenciu hudby, život rôznych vrstiev žien v 18. storočí, umenie a silné puto. Ide na vec pomaly a opatrne, následne vás strhne poslednou tretinou. Na niektoré scény - bábätko, záver - tak skoro nezabudnem. Tisíckrát lepšie ako nepodarený Ammonite (2020), sorry Kate. ()
Galéria (33)
Zaujímavosti (10)
- Hudební dílo, které se ve filmu objevuje, je houslový koncert „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho, přesněji se jedná o větu Presto (bouře) z období L'estate (léto). (PozorGranat)
- Najprv sa natáčali scény v exteriéry vo francúzskom Bretónsku a ďalšie natáčanie prebiehalo v Château de La Chapelle-Gauthier, asi 50 km od Paríža. Vo filme bolo pri natáčaní všetko až na pár kusov doneseného nábytku pôvodné. (Sharleen)
- Ve scéně festivalu ženy zpívají „non possunt fugere“, což je latinsky „nemohou utéct“. V závěru písně zazní „nos resurgemus“, což lze z latiny přeložit jako „povstaneme“, případně „stoupáme“. (PozorGranat)
Reklama